Hunter/Vmin

Prolog

"Neboj mami, už jsem na cestě" uklidňoval po telefonu mladý chlapec svou starostlivou matku, když se ve dvě ráno vracel z kamarádovi párty.

"A to si tam nemohl přespat?" přestože již mladík dovršil sedmnácti let, ženě se zdálo že je stejně nezodpovědný puberťák, jako před pěti lety.

"Vždyť jdeme zítra k babičce, určitě bych tam zaspal" pohodil chlapec bezstarostně na zrzavo obarvenými vlasy a pokračoval v chůzi.

"Navíc, už jsem jen pár ulic od domu" ujistil strachující se ženu a zahl do další tmavé uličky podobné těm, kterými šel po celou dobu.

Možná že nejrychlejší cesta nebývá vždy tou nejlepší a nejbezpečnější, ale na to zrzek nebral ohledy. Sice se vždy podobným místům ze strachu vyhýbal, ale únava s vyhlídkou na jeho měkkou postel ho nutila jednat spontánně.

"Hlavně buď opatrný, ano?" žena už netrpělivě vyhlížela svého chlapce z okna jejich malého, za to útulného domu.

"Dobře, budu muset končit, vybil se mi mobil" rozloučil se narychlo chlapec, než se hovor sám přerušil a přístroj v jeho ruce zčernal.

Mladík to moc neřešil, jen ho zastrčil do kapsy své lehké bundy a svižnějším krokem pokračoval uličkou mezi paneláky dál.

Z ničeho nic mu pusu zakryla čísi ruka a dotyčný ho zády přitiskl ke zdi. Mladík se leknutím ani nestihl bránit, jen vyděšeně zíral do zatmavených skel holohlavého může, co se na něj shlížel z dvouhlavého rozdílu jejich výšek.

Muž co ho držel na stěně působil jako gorily, které občas vídal v zoo. Nicméně tady nebylo žádném pletivo, které by ho drželo v bezpečí.

"No pánové, už jsem se lekl, že budeme muset k šéfovi s prázdnou" ozval se že tmy pro chlapce neznámý hlas. Jeho prvotní šok opadl a začal se různě kroutit, kopat a kdyby neměl zacpanou pusu, určitě by i kousal.

Muž který předem promluvil vyšel ze stínu a za ním další tři gorily podobné té, co ho tiskla ke stěně. Chlapec se zoufalstvím z zcela znemožněného pohybu rozplakal.

"Ale notak, slzyčky tvé roztomilé tvářičce nesluší" přiblížil se do těsné blízkosti k mladíkovi a palcem mu přejel po tváři a rozetřel slané kapičky.

Chlapec popotátáhl a víc se natiskl na stěnu a křečovitě sevřel víčka. "Ten se šéfovi bude líbit, bereme ho" prohlásil směrem k nasvaleným mužům a odešel z chlapcova dohledu.

Ten se ta ním však dvakrát neohlížel, protože byl příliš zaměstnán snahou utéct třem gorilám. Čtvrtý chlap mezitím připravoval do injekční stříkačky přiměřenou dávku sedativ, kterou chlapci rychle v nepozorovaném okamžiku vpíchl.

Drobný zrzek polekanně vykřikl, ani si nevšiml, že jeho ústa už nezakrývá silná dlaň, ale na křik už neměl čas, rychle se mu začaly klížit oči a omámeně spadl do náručí jednoho z jeho únosců.

Třicátník, který tuto akci vedl jen pozoroval chlapcovo marné zmítání se. Byl oproti jeho mužům tak maličký a přesto se až do konce nevzdával. Svým způsobem jeho odvahu obdivoval, i když byla způsobena strachem o jeho život.

"Položte ho do kufru" rozkázal chlapovi, který nesl malátného chlapce, který byl však stále při vědomí, ale kvůli látce v jeho krvi už se nemohl bránit.

"Jen škoda, že ho šéf pravděpodobně dá Vmu, takovouhle roztomilou tvářičku bych raději viděl v bordelu, pro Vho je ho škoda" řekl při pohledu na pomalu usínajícího zrzka a zabouchl kufr.

Kdyby jen chlapec tušil, co ho čeká...

V You saved my life jste si odhlasovali tento příběh

Ještě nevím, jak často budu vydávat kapitoly, protože máme písemkové období, ale pokusím se psát co nejčastěji.

No, snad se vám prolog líbil a budu se těšit u další kapitoly

BloodyPrincess