Cold

44

Vezl jsem Stilese domů, jelikož je večer a já nevěděl, zda by u mě opravdu chtěl spát. Nedalo se ho skoro ani probudit a když ano, jen otevřel oči a znovu je zavřel. Položil jsem ho na postel a přikryl ho. Dal jsem mu pusu na čelo a odešel. 

Stiles

Probudil jsem se a jen se protáhl. ,,Kolik je?" Pousmál se a podíval se na budík. S leknutím jsem se sebral a jen volal tátovi. ,,Tati, proč jsi mě nevzbudil, že mě vezeš do školy?!" Ječel jsem na něj s panikou. ,,Hned pro tebe přijedu, nevšiml jsem si toho," Slyšel jsem, jak si bere nějaké věci. ,,Jasně, já se obleču a budu stát před domem," 

,,Jak je možný, že jsi na mě zapomněl," Podíval jsem se na něj, když jsme oba jeli do školy. ,,Stilesi mám moc práce, je jasný že když mi to nepřipomeneš, tak to neudělám," Nervózně se pousmál. ,,Jednou mám berle a ty ani nepřijedeš," Pousmál jsem se. Nijak ho za to neviním, opravdu vím, že teď má toho moc a je na mě sám. 

Došel jsem do třídy, kde jsem měl mít chemii. ,,Omluvte, že jsem přišel pozdě, pane učiteli," Zvedl jsem hlavu a místo učitele na chemii tam vidím sedět Dereka. ,,Jistě, sedni si," Pousmál se a já si jen sedl na místo, kde měl být Scott. Jak je možné, že tu není?! 

,,Přesuneme se do počítačové učebny, ať se mi tu nenudíte," Zvedli jsme se a šli na chodbu. Chvíli jsme šli, než se Derek zastavil. ,,Kdo mi hodil do kafe tu kuličku?" Byl zatím klidný. Bylo ticho. ,,Kdo mi jí tam hodil?" Zvýšil už hlas. ,,Já," Přiznal se jeden kluk. ,,Tak sem pojď," Nutil ho Derek, aby za ním šel. ,,Pojď," Pobídl ho znovu a kluk za ním přišel. ,,Vytáhni ji," Chvíli nic nedělal a pak kuličku vytáhl. U toho sykl a kuličku odhodil na zem. ,,Vyhoď ji do koše," Poručil mu a vedle uklízečky vylil kafe, do rostliny. ,,Poroste, věřte mi," Mrkl na ní a šel dál. 

,,Co jsi tu tak sám?" Pousmála se dívka a sedla si ke mně. ,,Můj kamarád Scott nepřišel, tak tu jsem sám," Pousmál jsem se nervózně. Nemluvím často s cizími lidmi. ,,Já jsem Madison," Pousmála se. ,,Já jsem Stiles," Taky jsem se usmál, ale trochu falešněji, bych tedy řekl. 

,,Co takhle si vyměnit čísla?" Pousmála se na mě, kdy jsme spolu stáli na chodbě a já se opíral o berle. ,,Napíšeš mi tvé číslo?" Stále se usmívala, až mě to znervózňovalo. Jsem zvyklý na náladového, vzteklého Scotta. ,,Jasně," Vzal jsem si od ní propisku a napsal ji na papírek, který mi dávala, číslo. ,,Děkuji," 

,,Nová známost?" Otočil jsem se, když jsem byl sám ve třídě. Povzdychl jsem si a nic neřekl. ,,Proč nic neříkáš?" Zastavil mě. ,,Já snad nemohu mít kamarády, Dereku?" Zmlkl a nic neřekl. ,,Promiň, musím na hodinu," Šel jsem pryč.