BUNKR ARCHIV

25. Vůně Ragnaroku po ránu

Ráno se Sam s podobou, při které má Dean vždy chuť vzít nůžky a použít je, okořeněnou třpytkami, vyhrabe z pokoje a zamíří do koupelny. O několik minut už víc jako člověk vchází do kuchyně, balí si koláč a dělá kávu.

Loki zabalená do deky se taky plouží z pokoje, připomíná dětské strašidlo.

A Sam ji nevnímá, ještě přeběhne k sobě, hodí na sebe bundu, přes rameno tašku s věcmi, o kterých pochybuje, že je bude potřebovat, ale kdyby náhodou... Skoro poklusem se vydává skrz bunkr, na stůl v hale narychlo položí kus papíru a pospíší si ke dveřím a co nejdál od bunkru.

Na papíře stojí:

ODKAZ PRE... KOHOKOĽVEK:
Skontrolujte niekto Casa, keď sa zobudí alebo objaví.
Nechcem strašiť, ale vraj je možné, že sa dnes nevrátim. Snáď ma pustia zajtra.
Neblbnite. Moc.
SAM

P.S.: V kuchyni ešte zostal koláč. Pre istotu nechajte aj Deanovi, vďaka.

Z Casova pokoje se ozve tiché „au!", když se anděl probere a ruka ho bolí jako čert. Následně vychází ven, zabalený v Deanovu županu a celý od třpytek. „Doodtřpytkoval jsem pokoj. A zabezpečil ho proti nim," oznámí, jakmile dojde do haly. „Jo a dobré ráno."

„Dobré ráno, Casi," zazáří na něj Loki. „Co ruka?"

„Bolí jako čert," přizná anděl.

„To přestane. Chceš udělat kafe?"

„Ano," kývne Cas a zatváří se, jakože nechápe, proč se Loki vůbec ptá.

V Deanově pokoji se ozve rána a něco, co zní podezřele jako „son-of-a-bitch!". Pak je chvíli ticho. Až Dean vystrčí hlavu, přesvědčí se, že je vzduch čistý, a nenápadně se plíží do haly.

Kde právě Loki staví na stůl dva hrnky s kávou. A Bela, která se odněkud zjevila jako stín, jeden z těch hrnků popadne.

„Deane? Došel ti hrnek..." oznámí blondýnka

Dean se přestane snažit o nenápadnost a přejde na ležérnost. Přelétne očima vzkaz od Sama a zamračí se. „Huh?"

„Hej," křikne opozděně Loki. „To bylo moje kafe, Belo!"

„Hrnek?" zabručí Dean.

„Ten divnej," upřesní Bela a nonšalantně uhne Lokině, která se sápe po svém kafi.

„Divnej hrnek, ok," kývne Dean. „Je v něm kafe?"

Loki se přestane snažit ulovit svůj majetek a postaví hrnek před Deana: „Jo, je, Deane."

Dean si prohlídne obrázek psa na hrnku a urovná si šátek na krku, už mírně umatlaný. „Tak to ho mám rád."

„A já kafe nedostanu?" zamračí se Cas.

„Máš ho na stole," povzdechne si Lokina.

„Mám ho-" zarazí se Dean, podívá se někam do klína a zavrtí hlavou. „Jo, Cas. Už jsem se lekl."

„Dík," anděl si přisedne, a usměje se na Lovce. „Hej, Deane? V pokoji máš ode mě takovou maličkost. Jdi se juknout."

„Maličkost?" zopakuje Dean, dokud v sobě nemá kafe, je krapet zpomalený. „OK. Asi jsem ji přehlídl." Nějak se nemá k tomu zvedat se a někam chodit.

„To počká," kývne anděl.

„Yeah, ok," zabručí Dean a pak chvíli všichni jen sedí a pijou kafe. Nakonec se Dean zvedne a i s hrnkem v ruce zamíří k sobě do pokoje. A za chvíli se odtud ozve nahlas puštěná muzika a šoupání nábytkem, který na rozdíl od muziky vzápětí utichne.