You are my new family?! |MenT|

31.

Venku bylo až překvapivě chladno. Neměla jsem tušení, kam vlastně jdu. Jen tak jsem se toulala sem a tam a pomalu mrzla. Vrchol nastal v moment kdy se i rozpršelo. Byla jsem tam sama ve tmě, zimě a promáčená deštěm. Posadila jsem se na autobusovou zastávku a přitáhla si kolena k hrudníku. Nemůžu ani odjet autobusem, protože nemám peníze. Ze zoufalosti jsem se rozplakala.

Honza:
Když jsem se vrátil dolů, nikdo už tam nebyl. Šel jsem si lehnout, jenže jsem nemohl najít Carr. Začal jsem panikařit, ještě jsem si to neuvědomoval, ale moje srdce to už vědělo. Většina jejích věcí zmizely i s jejím batohem. Okamžitě jsem probudil kluky a vydali jsme se ji hledat.

Carly:
Když už mi došly i slzy, seděla jsem tam v naprosté tichosti. Kolem mě už prošlo několik lidí a ani se po mě neotočili, cítila jsem se tak moc sama, ale domů jsem nemohla. Nedokázala jsem normálně přemýšlet a začínala jsem mít strach. Vedle mě se posadil nějaký muž, ve tmě ho nebylo moc vidět. ,,Co to tu provádíš?" zarazila jsem se. ,,Adame? Jak si mě našel?" ,,Dám ti radu od někoho, kdo má zkušenosti. Když už chceš utéct z domu, neber si elektroniku, už vůbec ne mobil, nezůstávej na jednom místě a neupozorňuj na sebe." řekl a podíval se na mě. ,,Co to blbneš?" řekl s naprostým klidem ,,Víš jak moc si ho vyděsila, Carr?" ,,Je mi to jasný." ,,Vrátíme se domů?" ,,Ne." řekla jsem zarputile. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy a já se je snažila nenápadně setřít. ,,Nebreč. Nemáš proč." řekl chladně. To už jsem nevydržela a vyjela na něj. ,,Ty víš hovno jestli mám nebo nemám proč! Neznáš to. Beztak seš jen rozmazlenej zbohatlickej spratek! Nevíš jaký to je, jsi pan dokonalý." zlomil se mi hlas. ,,Podle čeho tak soudíš? Dalo mi hodně práce dostat se až tam, kde jsem teď. Já nejsem pan dokonalý, to Tonny je povoláním syn. Je starší, on dostane všechno a já nic. On má veškerou přízeň rodičů." řekl s naprostým klidem v hlase ,,Tak proč ho máš tolik rád?" ,,Protože je to můj bráška. Hodně toho pro mě udělal. Je mi zima, půjdeme?" přikývla jsem na souhlas a on mě vytáhl na nohy. ,,Proč pokaždé, když se o tobě snažím něco zjistit se stáhneš a nic z tebe nedostanu?" ,,Proč máš ten pocit? Řekl jsem ti, že mě rodiče nemají rádi, to ti pro dnešek musí stačit." potkali jsme se s Tonnym. ,,Tak tady je naše ztracená princezna. Není ti zima?" řekl a dal mi jeho bundu. ,,Alespoň že přestalo pršet." ,,Jo, jdem domů." rozhodli ti dva.

Jen co jsem otevřela dveře a viděla Honzův pohled, věděla jsem, že tohle bude špatný.