BUNKR ARCHIV

27. Pasti, oheň a králíček

Po Casově zmizení zavládne v kuchyni mírná panika.

„CAS!" vykřikne Sam a pohne se dopředu, jako by mizícího anděla mohl nějak zadržet, což se mu nepodaří.

„Casi, ne!" zakřičí Loki už do prázdna.

Sam se rozběhne ke Casovu pokoji, zabouchá na dveře a protože je odemčeno, nakonec vtrhne dovnitř, ale místnost je prázdná. Okolím se začne rozléhat série nadávek, skoro by si jeden myslel, že se vrátil Dean. Loki za Samem doběhne, taky si prohlédnout prázdný pokoj. „Kam do háje šel?!" vyhrkne.

Tou dobou dorazí hromadná SMS od Case: „Nezměním se. Ale aby jste mě nemuseli zabít vy, tak to udělám sám a nebo někdo jiný. Vy ne. Mějte se. Cas."

Sam zazírá na telefon, jako by to byl jedovatý had. Nádech, výdech, přetře si tvář dlaní. „Super. Vážne úžasné." A vůbec netuší, co teď. Unaveně se odvleče zpátky do kuchyně k odporně studené kávě, padne na židli, exne ten sajrajt s pohledem zabodnutým do prázdna, v hlavě se mu promítá Cas a Peklo... Nějak mu začínají splývat úrovně, zdá se mu.

Zabzučení, další sms. Sam se ohlédne po telefonu, unaveně ho zvedne – sms od Deana: „Mám to pod kontrolou." Přečte si zprávu a nechá telefon padnout na stůl, sám si opře hlavu do dlaní.

„Co se děje?" zajímá se Loki.

Sam jen zavrtí hlavou. Nepřítomným pohledem znovu sklouzne k telefonu, šťouchne do něj, aby rozsvítil display. „Mhm," zabručí, čas je neúprosný. Neochotně vstane a zamíří rovnou k východu, bez tašky, bundy, telefonu... vlastně ještě s mokrými vlasy a zbraní za opaskem. Čas pomalu se vzdálit od bunkru a nechat se odvléct do Pekla. Při troše stěstí ho nejdřív zase nezabásnou, ale pravda, to spíš dělají cestou z Pekla.

„Měj se, Sammy," zavolá za ním ještě Loki, ale on jen zády k ní zvedne ruku a ztratí se venku.

***

„BUDÍČEEEK!" zařve Dean, když se zase objeví ve svém baru/doupěti. Nenese nic, na knížku nejspíš zapomněl, jen ve vlasech má ještě pár zapomenutých cárů pavučin. Takže klidně mohl být někde v knihovně.

„Já jsem vzhůru," prohlásí Cas, který teď sedí uprostřed hořícího kruhu v tureckém sedu a vypadá mnohem klidněji, než prve. „A neřvi tu tak. Vyplašíš mi kámošku."

Kývne k malé myšce, která sedí kousek od plamenů a dívá se na anděla očima jako černými korálky.

Dean nakloní hlavu ke straně, jako by o něčem uvažoval. „Kámošku?" zavrtí hlavou, udělá drobný pohyb zápěstím a kousek od hořícího kruhu sedí už jen malá kouřící hromádka popela. „Přestaň blbnout, okay?"

„Hej!" anděl se vymrští na nohy, třese se vztekem a snad žalem. „Taky musíš zničit všechno dobré, co?! Začal jsem se i díky ní vracet k normálu! A ty ji zabiješ..."

Jenže Dean už je k němu zády, zpod bundy vytahuje láhev bez etikety. „Polská samohonka. Prej opije i démona. Heh..." obrátí se ke Casovi, „co? Ale no tak, budeš hysterčit kvůli pitomý myši?"

„Probouzela ve mně nějaké kladné emoce a ne jen chuť vše zničit!" vykřikne Cas a couvne, protože v rozvášnění málem vkročil do plamenů.

Kus od plamenného kruhu se objeví Meg a rovnou zavrtí hlavou: „Jste tu spolu jen chvilku a už se hádáte jak malý kluci."

„Super, seženu ti morče nebo tak něco," zabrblá Dean, pak se otočí k démonce. „Ty jsi tu taky?"