Lapač smůly

1.

"Annie, zlato, pojď dolů!" Volala na mě máma, když jsem zrovna volala s Tomem, mým nejlepším kamarádem.

"Tomášku promiň, musím končit, mamka mě volá dolů"
"Jasně zlato, napíšem si"

Hodila jsem mobil na postel a letěla dolů.

"Au,kurva"  zaklela jsem, když jsem špatně došlápla a píchlo mě v kotníku.
"Aničko, takhle dáma nemluví, to jsem tě nic nenaučila?" zamračila se, ale hned se zase usmála.
"Jasně mami, omlouvám se. Co jsi potřebovala?" opětovala jsem ji úsměv.
"Potřebuju s tebou něco probrat, je to docela důležité. Dáš si kafe?" řekla máma s ustaraným výrazem.
Co si budem, začínala jsem mít obavy, protože máma byla jako sluníčko, smála se pořád, jen když se něčeho bála nebo se dělo něco vážného, měla tenhle výraz.

Mamka položila na stůl dvě pressa a ubrala hlasitost na televizi.
"Vím, že to pro tebe nebude lehké, ale kvůli mé práci se musíme přestěhovat."
"Cože?! Kdy?! Kam?!" ta představa mě vyděsila. Slzy se mi hrnuly do očí.
"Nevěděla jsem, jak ti to říct. Už za dva týdny. Firma se rozrůstá a já nechci nechat takovou zodpovědnost na někom, jako je Pavel" v obličeji se ji objevila naděje, že ji snad pochopím.
Pavel je padesátiletý cápek, který mámě šlape na paty, protože chce její místo. Máma pracuje ve farmaceutické firmě a má pod sebou celou onkologickou část.
"Kam se teda budeme stěhovat?!" začínala jsem být naštvaná. Budu muset všechno a všechny opustit.
"Do Kanady." zavřela oči a čekala na mou reakci.
"Co prosím?! Mami, já to chápu, ale proč?" slzy jsem už nezadržela a rozbrečela jsem se jako malá.
"Zlato, pojď ke mně" natáhla ruce na znamení, že chce obejmout.
"Promiň mami, jen je to pro mně strašná představa a šok" to už jsme ale byly v těsném objetí.
"V pořádku, beruško. Jen to musíš oznámit kamarádkám a Tomovi. Ve škole to zařídím já." v jejím hlase byl znát úsměv a úleva.
"Dobře, děkuji."

Máma je nejúžasnější člověk, kterého v životě mám. Když mi byly 4 roky, táta měl autonehodu, kterou nepřežil. S mámou jsme zůstaly samy a podporujeme se jako nejlepší kamarádky. Za těch 15 let měla máma nějaké vztahy, ale nikdy ji nepřišel nikdo dost dobrý na to, aby mi mohl "nahradit" tátu, ale mezi náma.. měla by si už někoho najít.