LUNA, magická kočka

Ztracená osada

Ela přišla domů. Sedla si ke stolu a snažila se pochutnat si na své svačině, ale když jí rodiče řekli, že na Halloween pojedou pryč, přešla ji všechna chuť.
"Pojedeme do malé osady, v horské oblasti. To se ti bude líbit, klidně se vsadím." Řekl táta, zatímco s mamkou balili věci s sebou.
"Tak si běž sbalit věci, rychle!" Zavolala na ni mamka.
"No jo. Co mi zbývá..."

Ela se posadila dozadu do auta a nasadila si sluchátka. Rozhlížela se z okna a u toho si všímala, jak mají lidé svoje zahrady ozdobené vyřezávanými dýněmi s legračními obličeji. To jediné jí přišlo na Halloweenu normální. Bylo to zábavné, a ještě k tomu potom hezké na zahradě, když se večer zapálily.

Míjeli města a vesničky, až nakonec zajeli do barevného lesíka. Stromy hrály barvami a mezírkami mezi větvemi stromů pronikala záře slunce. Byl to krásný podzim, na to, že byl konec října.
Auto jelo po křivé silničce, nebo spíš nějaké kamenité cestičce a potom vyjelo z lesíka. Cesta stoupala pořád nahoru, do strmého kopce. Až nakonec projeli kolem dřevěné, strouchnivělé cedule, která tu podle vzhledu musela stát pěkných pár let. Na ceduli bylo nevýrazně napsáno Nalu a nápis byl natřený na modro, ale barva už byla stářím skoro smytá.
"Už jsme tady." Ozval se zepředu tatínek.
Nevypadalo to tu ani tak hrozné, jak si Ela nejdřív myslela. Taková malá vesnička, osada v horách. Ticho, klid, žádní lidé.
Otevřela dveře auta a vylezla ven. Cítila, jak jí větrem poletují vlasy. Také vzduch tu byl čerstvý, svěží. Úplně jiný než ve městě plném aut. Zhluboka se nadechla a rozeběhla se k bungalovu na kopci. Tam budou bydlet.

Otevřela dveře a pomohla rodičům nanosit věci dovnitř. Bylo to tam cítit stářím, u stropu viselo spousta pavučin a občas si všimla také dírek od červotoče.
Ne, tady nechce spát. Ale co měla asi tak dělat? Byli daleko od jejich domu, k tomu ke všemu stejně neuměla řídit aby se tam dostala.
"Já tady nechci spát..." pípla.
"Co?" Zeptali se rodiče naráz.
"Nic, nic."
"Půjdeme se porozhlédnout po okolí?" Zeptal se tatínek.
"Já si vybalím věci." Odmítla Ela a zašla se podívat nahoru.
Schody byly také celkem strouchnivělé, vrzaly a Ela každou chvíli cítila, že se pod ní utrhnou. Ocitla se v prázdné místnosti, ve které byly troje dveře. Vzala jedny za kliku a ty se s vrznutím otevřely. Byly tam akorát dvě matrace na spaní a malinké okénko s pavučinou v rohu. Hodně malá místnost. Tam budou spát rodiče, usoudila.
Podívala se také do druhých dveří, tam byla jedna matrace a vzduch tu byl snad ještě zatuchlejší. Doufala, že tam nebude tolik pavouků, protože ty rozhodně v pokoji nechtěla.
Třetí místnost vypadala jako úzká nudle, byla na uložení zavazadel a dalších věcí.
Ela tam dala svůj batoh a sešla zase dolů.
No, vypadalo to na "vážně super" dovolenou.
Aspoň že venku to bylo krásné.
Sedla si před bungalov na dřevěnou (taky lehce strouchnivělou) lavičku a koukala se do dálky.
Vyrušil ji pocit huňaté kočičí srsti otírající se jí o nohu. Ohlédla se a spatřila malou černou kočku se zářivě zelenýma očima.
"Ahoj, čičí." Usmála se a pohladila ji po hřbetě. Kočka zapředla a vyskočila jí na klín. Tam se stočila do klubka nechala se hladit a drbat za ušima.
"Kde ses tady vzala, číčo?"
Kočka zavřela oči a vypadalo to, že si chce schrupnout. Ela byla moc ráda, že je tu aspoň někdo, s kým teď může trávit čas.

-----------------------
Doufám, že se vám příběh (zatím) líbí. Pokračování brzy :)
~ juljuu5