BUNKR ARCHIV

31. Démonění, druhé kolo

„Výborně," zavrčí Dean a naštvaně škubne pouty.

„Nezpomínej, pořád jsem tu já," řekne Loki tiše a vystoupí ze stínů.

„Ty? Ty jseš moc velkej srab na to, abys udělala správnou věc," usekne Dean a s opovržením ohrne ret.

„Nevíš o mně vůbec nic..."

„Vím pár věcí," narovná se na židli, opře si záda, zpříma na Loki zírá.

„Tak se předveď, chytráku," vyzve ho bohyně.

„Vím, že se tu zašíváš, místo abys bojoval," začne Dean vypočítávat. „Vím, že tě tvůj bratr nenávidí. Vím, že jsi zradil všechny svoje blízký víckrát, než dokážeš spočítat."

Loki mlčky, zachmuřeně naslouchá, ani se nepohne, dokonce ani když se znovu přiloudá Bela a vezme ji kolem ramen: „Lokino? Neposlouchej ho. Ať už jsou to sebevíc temné myšlenky, bere ti je pouze z hlavy."

„A vím," dokončuje Dean, aniž by si Bely všímal, „že ani teď nedokážeš mít dost rozumu a koule na to, pustit mě a jít se mnou a udělat něco, co se sakra počítá."

„Lokino? Hej!" Bela s ní zatřese.

„Copak?"

„Ty sklapni, Belo," zavrčí na zlodějku Dean. „Nejsi o nic lepší!"

„Pojď, uděláme ti kafe," řekne blondýnka Loki, Deana ignoruje. Jenže Loki ho ignorovat buď nechce, nebo nedokáže: „Belu do toho netahej!"

„To kafe!" zlodějka ji táhne pryč.

„A všichni víme, že se brzo vrátíš tam, kam patříš, Belo," pokračuje Dean. „A já si tě potom najdu!"

Bela se pořádně nadechne a zase vydechne.

„Nebo mě můžeš hned teď pustit," navrhne démon. „A potom se postarám o to, aby tě Peklo nechalo na pokoji. To přece chceš, ne? Bejt v bezpečí." Ošklivě se zasměje.

„Ty si mě najdeš v mém luxusním domě?" zeptá se tiše Bela. „Tak fajn." Pokrčí rameny a vydá se dělat to kafe, přestože se jí mírně třesou kolena.

„NAJDU SI TĚ KDEKOLI!" zařve za ní. „A zlato, strávíme spolu spoustu času, slibuju!"

„Jo, jasně," mávne Bela rukou, aniž by se ohlédla. „Z vlastní zkušenosti vím, že dohody nedodržujete. Ani Winchesterovi, ani démoni. Proč bych potom věřila něčemu, co je oboje?"

Na to nemá Dean žádnou odpověď, zdá se, každopádně se tváří, že ji neslyší. Loki si všem v tu chvíli něčeho všimne, obhlíží jeho ruku a levou nohu, až se zeptá na to očividné: „Cas... Cas ti ty dýky vyndal?"

„Aspoň trochu užitečnej ještě bejt dokáže, jo," zabručí Dean. „A vidíš. Byl na dobrý cestě nechat mě jít. Zbývá akorát to dokončit. Udělej to."

Ale Loki jen o pár kroků ustoupí. „Nic bych z toho neměla, kdybych tě pustila... takže, NE."

A Bela se vrací, kolem očí má trochu zarudlou pokožku, na triku hnědý flek. Jeden ze dvou hrnků, které má v rukou, podává Lokině.

Ta si ho převezme: „Díky, Bel."

Dean se mezitím pokouší na opěradlo židle naškrábat znak k ovládání Loki, ale moc se mu to nedaří. „Sakra, Loki!" bručí. „Seber se! Co ti záleží na těhle ubožácích?! Všichni jsou ztracený." Náhle se přestane třást a na okamžik znehybní, pak zvedne hlavu a usměje se žraločím úsměvem. „Alastair mě přestal volat," oznámí. „Což znamená, že se tu brzy objeví osobně. Už nemáte moc času. Pokud mě necháte jít, ještě se můžete zachránit. No tak..."