BUNKR ARCHIV

32. Démonění, třetí kolo, závěrečné

„Castielovi ani slovo, jasný?" obrátí se Loki k Bele a Charlie, když se trochu uklidní. „Až se vrátí, řeknu mu to sama..."

Ne že by se v tu dobu začal Dean probírat, spíš jen vydává zvuky. Kňučení, sténání a pár stěží srozumitelných slov jako „dost", „prosím" a „nikdy".

Nedaleko odtud Sam vejde do bunkru, tiše a pokojně. Vypadá unavený, ale jinak v pořádku. Výjimečně. Jenže klid ho opustí velice rychle, pokud u něj vůbec byl. Zamračeně stojí, naslouchá tichu, pohledem bloudí po prázdné hale.

„Home, sweet home," zamrmlá a začne scházet po schodech. Pod nimi zastaví, naslouchá, jako by něco zaslechl. Zpod stolu vezme zbraň a rychlým krokem zamíří ke skladišti, kde nechal Deana. Nějak se mu to celé nezdá.

A Dean konečně zvedne hlavu. Otevře oči, ale jako by nic neviděl, jako by ve skutečnosti zůstával na jiném, mnohem temnějším místě. „Sama ne," zachraptí. „Slíbil jsi to!"

Potřepe hlavou a teprve potom se doopravdy probere, zoufalý, bolestný výraz ve tváři vystřídá pečlivě vypočítaný cynismus a chlad.

„Sammy, nechoď sem!" zavolá Loki, a v tu chvíli Deanovou tváří přelétne výraz čirého děsu.

Sam zůstane stát ve dveřích, zbraň před sebou. Pohlédne na Deana, na Loki. „Čo sa stalo?"

„Nemůžu tady bejt!" nasadí zase Dean tu obehranou desku, tentokrát ale zní naléhavě a až zoufale. „Dohajzlu! PUSŤTE MĚ!"

„Sammy, je mi to líto," šeptá zkroušeně Loki. „Nechtěla jsem. Hlavně ho nepouštěj."

„Musíš mě nechat jít!" křikne Dean na bratra. „Nic se tu nestalo, zatím! Ale musíš mě pustit! Hned!"

„Ne, Sammy, ne!" překřikuje ho Loki.

Sam stojí nehybně, až konečně spustí ruku s pistolí podél těla. Zkoumavě se na Deana zahledí. „Stále to isté dokola. A znovu. Nie." Sleduje... vlastně ani neví co. Vypadá to, jako by Deana právě vyplivlo Peklo.

„Podívej se na mě!" zahuláká na něj Dean. „Pořádně! Na tohle stačilo Lokiho trochu pošťouchnout. A to jsem tu zatím jen já. Až se tu objeví Alastair, cokoli se stalo mě, bude vypadat jako odřený koleno."

Sam se zamračí, pohled přesune k Loki. Náhle se prudce obrátí, zbraní namíří kamsi do chodby. Dean ho trochu zmateně sleduje, když se Sam ohlédne a narazí na dva nechápavé pohledy. Znejistí. „Vy ste to-" složí zbraň, ale k chodbě se pro jistotu ještě jednou ohlédne. „Nepočuli," zašeptá. Skloní hlavu, prohrábne si vlasy, zhluboka se nadechne. Až potom se obrátí zpátky k těm dvěma.

„Začínáš zas bláznit?" zeptá se ho Dean s hlavou nakloněnou ke straně, než spustí zase jako kolovrátek. „Než se ztratíš úplně, udělej sakra tu jedinou rozumnou věc, kterou můžeš udělat, a nech mě jít!" Zamračí se, jako by se mu tu poslední větu vůbec nechtělo vyslovit, ale nakonec ji vyplivne: „A nejlíp, když půjdeš rovnou se mnou."

„Sammy, ne..." zopakuje se stejnou kolovrátkovitostí Loki.

Dean se k ní obrátí, v černých očích mrazivý chlad. „Ty zmlkni. V Pekle by ses neztratil, ale svoji šanci jsi měl."

Sam se na něj ani nepodívá. Vůbec se mu nelíbí, co slyšel. Jestli by v tom chtěl hledat význam, najde jen jediný. Je pozdě. Zavrtí hlavou. „Nikto nebude na mňa pískať jako na psa."