chvíle, než přišla Áďa na pokoj

86 9 1
                                    

...No na pokoji jsem si jen na chvíli sedla na postel a čekala, až Adell odejde se dívat na biatlon.Po chvíli opravdu odešla. Byla jsem hrozně natěšená, až přijde a bude skákat do stropu radostí. Jen jsem měla trochu strach, jestli jí nějak necvakne v hlavě, protože ještě před lyžákem se jí líbil Jirka. Jirku znám už asi 13 let a vím, že je to skvělej kluk. No, nezbývá jen doufat.

,,Emmi, ty jsi taková šikovná, potřebovala by jsem od tebe pomoct" řekla jsem do ticha. Holky si totiž četly.

,,Co potřebuješ?" zeptala se a zaklapla knihu.

,,Pomůžeš mi něco udělat s tou bundou od krve?" zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla na to, co se mi ještě stalo k té ruce.

,,Jop, kde máš bundu?" zeptala se.

,,Na věšáku" zvedla jsem se a donesla jsem jí.

Když se Emma snažila z mojí bundy dostat zaschlou krev (na mojí černý bundě to byla jen ještě víc černá, než byla bunda), já ji pozorovala, koukala tak jakoby zamilovaně.

,,Že by další zamilovaná?" zeptala jsem se.

,,Nevím" odpověděla Emma a dál se soustředila na bundu.

,,Do koho?"

,,Není to jistý,ale nikomu to neříkej ano?"

,,Jasan"

,,Líbí se mi Vojta" řekla potichu.

,,Kačena?" vykulila jsem oči.

,,Jop" řekla ještě potišeji Emma a prohlížela si bundu, kterou následně dala na takovýto koupelnový topení, který zapnula.

,,Do rána to bude suchý" dodala a šla si zase lehnout.

,,Děkuju ti moc" poděkovala jsem. No a jelikož na pokoji byla docela nuda, šla jsem za klukama. Zaklepala jsem na dveře, které se otevřely a já tak mohla vidět kupu věcí na zemi, plus partu sedmi kluků-Kubu,Alexe, Olivera, Jonáše, Janka, Ondry a Mikyho kteří něco hráli.

,,Ahoj" ozvalo se zamyšleně od některých z kluků.

,,Hrajete Bang?" zeptala jsem se. Když jsem si k nim přisedala.

,,Jop" řekl zamyšleně Miky.

Hráli všichni až na Ondru.

,,Neumíš hrát?" zeptala jsem se ho.

,,Jonáši, jsi ve vězení!" řekl Oliver, když se Jonáš pokusil hrát.

,,Ne, neumím" odpověděl mi Ondra.

,,Tak jsme dva" řekla jsem.

V tom na mně přistála krabička s pravidly.

,,To už jsem četla" řekla jsem a hodila krabičku zase zpátky Alexovi.

,,Tak nechápu, co na tom nechápeš, Indiáni!" řekl Kuba.

Já se jen tak tázavě podívala na Ondru, který taky koukal jak vyvoraná myš.

No, po chvíli koukání a tlemení se jsem si řekla, že by jsem už mohla na pokoj.

,,Už půjdu" zvedla jsem se k odchodu.

,,Půjdu s tebou!" zvedal se hned Ondra. Po chvíli se opravdu zvedl a šel za mnou.

,,Jaaj, myslím, že pokoje se mají odevzdávat tak, jak jsme je dostali a ne rozbité, takže si myslím, že by bylo lepší, kdybys zůstal tady" usmála jsem se a zavřela mu dveře před nosem.

...omlouvám se, že je tento příběh až moc krátký, ale musím dát něco mezi večeří a Ádiným příchodem...

Lyžařský výcvikKde žijí příběhy. Začni objevovat