Another sister II.

6. Kapitola

OK, todle je ode mě zlé. Vím. Ale alespoň tuto krátkou kapitolu asi po roce si dovolím zveřejnit. 

"Neptejte se." řekla jsem, když jsem se konečně probudila z jakého si transu.

V tu chvíli se tam objevil i Liam a i s kafem si sedl do křesla. Dělal, že se nic nestalo. Tvářil se jak kdyby na mě nebyl nikdy naštvaný. Vlastně úplně  jinak než před chvíli odešel. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Vypadal spokojeně. Co to má znamenat? Nechápala jsem to. V jednu chvíli se po mě sápe a pak dělá jako by nic? Jako by před tím nebyl napruzený.  

Překvapilo mě to, ale nechtěla jsem to řešit. Chtěla jsem si užívat, že jsou všichni zase doma, protože vím, že mi zase všichni odjedou a mě zase bude smutno a možná zase budu chytat ty svoje depky, ne-li mě zase nenapadne nějaká z jejich fanynek. I když je mi jasné, že při mě bude stát stále Mark. 

"Tak kluci jaká byla tour?" usmála jsem se a podívala jsem se po všech, kromě Liama. 

"Bylo to skvělý. Ale spíš nám řekni, jestli jsi v pořádku ty. Co ta holka?" vyhrkl ze sebe můj starostlivý bratříček. Při vzpomínce na to jsem se otřásla. 

"No bylo to děsivý, ale nic z čeho bych se neměla dostat." řekla jsem a uklidňovala jsem tím hlavně sama sebe. "Říkala, že jsem měla vypadnout dokud byl čas a pak mě začala tahat za vlasy. Naštěstí Mark vcelku rychle přiběhl a holčina utekla. Snad se to už nestane." usmála jsem se, ale moc klidu se z úsměvu vyčíst nedalo. 

"Já věděl proč jsem ti vybral Marka." řekl Louis a obtočil mi ruku okolo ramen a jemně si mě přitáhl k sobě. "Je nejlepší." zasmál se. 

"Zase nepřeháněj." odpověděl mu Mark. 

V tu chvíli jsme slyšeli kroky na schodech. Niall scházel dolů. 

"To jsi toho moc nenaspal." otočila jsem se ke schodům.

"Špatně se mi spí, když tě nemám u sebe." řekl rozespalým hlasem, došel až k nám na pohovku a usadil se vedle mě.

"To jsi se na tour asi moc nevyspal co?" zasmála jsem se a dala mu ruku okolo ramen. 

"To teda nevyspal, to máš pravdu." odpověděl na mou otázku a opřel si hlavu o mé rameno. 

Jen po očku jsem viděla, jak Liam otočil oči v sloup. Bylo vidět jak mu vadí přítomnost Nialla. Bylo vidět, že mu vadí to jak se k sobě máme. Avšak jsem se to snažila ignorovat. Nenechám si kazit den jen kvůli tomu, že se Liamovi něco nelíbí. 

"A ty můj malej blonďatej chudáčku." řekla jsem opět se smíchem a pohladila jsem Nialla po tváři. 

"Nene, chudáček jsi tady ty. Po tom co tě tu včera napadli. Todle se prostě nesmí stávat." zprudka zvedl hlavu a podíval se na mě. Bál se o mě. Byl to hezký pocit, že se o mě někdo bojí. 

"Snad už to bude dobré. Nemusíš se o mě bát." odvětila jsem, "Jsou to jen zavistivé slečny. Vás by chtěli jen a jen pro sebe a neumí pochopit, že to takhle nefunguje." dodala jsem ještě a podívala jsem se na kluky.

Tím jsem uzavřela celý rozhovor o mém incidentu. Už jsem o tom nechtěla mluvit. Co se stalo, stalo se a já už se tím nechtěla dál zabývat. V klidu jsme se dívali na telku, občas ještě prohodili pár slov a přišli i moje a Louího sestřičky. Byl to příjemně strávený večer. A to i přes to, že z Liamovi strany padlo několik rýpavých poznámek na mě a Nialla.