Je sobota, 8 hodin ráno a Mary mě právě přišla vzbudit s tím, že dnes nás toho hodně čeká, a proto za chvíli musíme vyrazit. Raději jsem neprotestovala a šla jsem se nasnídat a upravit se. Celé mi to trvalo asi půl hodiny, takže jsme už kolem deváté hodiny stály před mojí novou univerzitou, která se nachází asi 3 ulice od našeho bytu. Myslela jsem si, že škola bude na druhé straně města, takže mě opravdu překvapilo, že je tak blízko. Možná bych si mohla občas zjišťovat informace o místech, kam chci vycestovat, nebo se tam rovnou přestěhovat.
Je dvanáct hodin a my už jsme zařídily vše, co budu v pondělí ve škole potřebovat, tak jsme si rozhodly, že si zajdeme na oběd do Banana Tree na čínu. Když jsme si objednaly, šly jsme si sednout, aby jsme se najedly.
,,Tak, Lauro, jak se ti tady zatím líbí?" zeptala se mě Mary.
,,I když jsem toho zatím viděla jen tak málo, tak se mi to tady líbí. Budu tady půl roku, takže si myslím, že času na prozkoumání Londýna bude ještě dost. Až bude tepleji, tak bych se chtěla jet podívat do Brightonu."
Když mi Mary chtěla odpovědět, tak ji někdo začal volat. Podle rozhovoru s tou osobou jsem poznala, že si volá s jejím bratrem, o kterém mi včera říkala. Myslím, že se jmenuje Joe.
,,Vím, že jsme už chtěly jít domů, ale ještě tady chvíli počkáme, Joe za náma dorazí, ale jestli toho na tebe bylo dnes už dost, tak běž klidně domů."
Jelikož chci poznat co nejvíce nových lidí, tak tady budu s Mary. Doufám, že bude stejně sympatický jako Mary.
,,Počkám s tebou, tvého bratra bych ráda poznala."
Mary jen souhlasně kývla.
,,Brighton není špatný nápad, mohly bysme tam jet někdy v květnu, až tam nebude taková zima."
Najednou se otevřely dveře. Dovnitř věšel člověk, který se podobal Mary. Mary se k němu rozběhla a obejmula ho. Hádám, že to bude Joe.
,,Lauro, tohle je Joe, můj nejlepší bratr. Joe, tohle je Laura, moje nová spolubydlící z Česka." řekla Mary až moc energicky. Joe se na mě usmál, já na něj. Pozdravili jsme se. Všichni jsme si objednali kávu a posadili jsme se.
,,Lauro, co tady studuješ?" zeptal se mile.
,,Studuji medicínu. Jednou ze mě snad bude zubařka. Co děláš v Anglii ty? Pokud vím, tak jste z Ameriky."
,,To ano, ale jsem herec a za pár dní tady začínáme natáčet film o Queenech." To mě překvapilo. Netušila jsem, že je herec. A jelikož miluju Queeny, tak mi to nedalo a musela jsem se vyptávat dál.
,,Vážně? Já miluju Queeny! Koho budeš hrát?" Rychle jsem na něj vychrlila.
,,Budu hrát Johna Deacona. Nechceš se někdy přijít podívat na natáčení? Mohl bych tě seznámit s ostatními. Na natáčení budou i Roger s Brianem. Hned první den budeme natáčet Live Aid, takže pokud ti to vyjde se školou, tak bych tě tam mohl vzít." Byla jsem nadšená.. Až moc nadšená. Kdybych nebyla mezi lidma, tak nejspíš začnu křičet radostí, jelikož jsem seděla hned vedle Joeho, tak jsem ho aspoň pořádně obejmula.
,,Strašně ráda půjdu na natáčení. Ve škole si to zařídím, i kdybych měla skončit se školou , tak na natáčení přijdu!"
Naše konverzace trvala až do páté hodiny odpoledne, pak Joe musel odejít a my dvě jsme se rozhodly, že už toho dnes bylo dost, takže už půjdeme domů. Myslím, že dnes půjdu spát brzy, pokud z nadšení usnu.Taak, Joe je 'na scéně'. :)
Prosím, napište mi váš názor. :)
Mám pokračovat?
ČTEŠ
Under Pressure | Ben Hardy
FanfictionVztah jako z pohádky, ale co když se ho někomu podaří překazit? 16.04.2019 - #1 v kategorii joemazzello 16.04.2019 - #1 v kategorii borhap 28.04.2019 - #1 v kategorii gwilymlee 05.05.2019 - #1 v kategorii movie 05.05.2019 - #1 v kategorii ramimalek ...