Úhel pohledu

Abigail

Teprve vycházelo slunce a my už byli pět hodin na cestě. V ruce jsem svírala své oblíbené karamelové Latte a snažila se neusnout, během toho jak mi táta vyprávěl, co všechno se tam bude dát dělat. Byl nadšený a vždy chtěl, abych byla šťastná a já mu nechtěla odepřít jeho štěstí.

Sice jsem byla skoro mrtvá, ale i tak jsem sledovala okolní krajinu, jak ubíhala. Stromy kvetly, ptáci zpívali a já seděla v autě a pomalu spala.

Zavibroval mi telefon a ozval se zvuk zprávy. Lehce mě to přivedlo ke smyslům a jsem se podívala na to, kdo mi píše.

Matthew:
Dobré ráno, Ab

Abigail:
Kéž by dobré, nevím ani kolik je, abych věděla že je ráno xd víš co, ještě 3 hodiny cesty

Matthew:
Ale notak puso, já se vyspal do růžová a ještě teďka si ležím v posteli ^^

Abigail:
Neprovokuj! Však já skoro umírám T-T

Matthew:
Kdybych provokoval, řekl bych, že tě zítra ve škole nechám samotnou aniž bych se pozastavil

Abigail:
To tak stejně dopadne, protože nevíš jak vypadám xd

Matthew:
Budeš nová, o tobě se mluvit bude, ale já na té škole jsem dlouho a ani ty nevíš, jak vypadám.

"Fuck." Zašeptala jsem. Má pravdu. Sice si píšeme asi čtrnáct dní, ale ani jeden z nás neví, jak ten druhý vypadá. To jsem úplně nepromyslela no.

"Děje se něco Ab?" Podíval se na mě táta a já se jen usmála
"Nic, jen je na mě Emma zlá." Zasmála jsem se aby mu došlo, že si dělám srandu. Kdyby věděl že jsem napsala nějakému klukovi z mé nové školy, aniž bych věděla jak vypadá nebo jestli to je skutečně on, asi by mě zabil....
"Že jí vzkazuji, ať je milá na můj poklad." Zasmál se a dál se soustředil na cestu

Matthew:
Nějak došla slova?>->

Abigail:
Táta tě málem odhalil... Ale lehce máš pravdu, co takto mi poslat nějakou fotku?^^

Matthew:
Však jsem tvůj přítel, tak co už :-*

Po přečtení této zprávy jsem zrudla a snažila se zklidnit dech. Je pravda že je milý a tak, ale můj přítel určitě není

Abigail:
Kamarád jsi no xd

Matthew:
Au... Friendzone lvl. Nepřekonatelný problém xd

Ještě chvíli jsem si s ním psala o kravinách a tak, sem tam se zeptal jak se těším na novou školu nebo na první pohled na něho... Ale i tak tu zůstává problém, že já ho nepoznám.

Cesta utekla jako nic a já už ani nebyla tak unavená, když jsem poprvé stanula tváří zdi novému domu. Byl s terasou, velkou zahradou bazénem a byl natřen na bílo. Měl dvě patra a to jedno mělo být celé jen mé. Teď nastala ta problematičtější, ale zábavnější část. Vybalování

Bylo to dost náročné, ale byla jsem spokojená. Bílý nábytek zdobily světélka a nad postelí jsme měla nalepené nějaké fotky s kamarády a knihy vyskládané podle sérii, víc jsem toho ani neměla ale teď nejvíc problematická věc úplně. Co si zítra vezmu na sebe? Musím udělat dojem ale nesmím působit úplně jako kurva... Šaty nebo sukni? Možná kalhoty ...

Jak kdyby to někdo vyslyšel a zazvonil mi telefon

Matthew:
Když si vezmeš sukni, zapadneš celkem jistě

Abigail:
Jak víš co řeším? To mě sleduješ už teď?*-*

Matthew:
Máš roztažené okno...

Skutečně bylo roztažené... Přeběhl mi mráz po zádech, tohle se mi nelíbí

Matthew:
Však klid, je po poledni, nikdo by neměl zatáhlé a já to odhadoval xd však pokud máš vybaleno, co jiného bys řešila?

Abigail:
Víš jak jsi mě vyděsil? Xd

Matthew:
V_V to mě mrzí, mám tě snad zítra odvést domů, aby jsi mi odpustila?

Abigail:
No jako mohl bys, nevím jestli ale do to školy vůbec trefím, takže budeš asi bez práce xd

Matthew:
To tě tam nedoprovodí táta?

Abigail:
Nestíhá to, takže jdu sama

Matthew:
Nesmysl, tě vyzvednu, dej mi adresu

Abigail:
Ráda bych ti ji dala, ale bohužel ji neznám xd

Matthew:
Ty nemehlo moje... Popiš mi kolem čeho jste jeli nebo co je za stavby kolem vás

Abigail:
No.. vyjeli jsme divný kopec, pak zahli kolem vysokého křivého stromu, jeli po silnici s výhledem na velkou louži no a pak moc domů, ale hned na rohu ulice je obchod, který se jmenuje "Jasmin's herbs"

Matthew:
Přesně vím kde bydlíš, teda... Ulici...

Abigail:
Vážně? (:' je to jediný bílý dům co tu je

Matthew:
Ano, v 7:20 buď před domem

No super, ne že bych jinak nemusela na bus, ale bohužel si nejsem jistá že to je dobrý nápad, co když to je nějaký úchyl?

Abigail:
A neznásilníš mě cestou do školy, že ne?*-*

Matthew:
Excuse me? Já někoho znásilnit? Zatím to bylo vždy dobrovolně xd

Tiše jsem se nad tím zasmála a prohrábla si vlasy

Matthew:
Tak ráno, zatím se měj

Abigail:
Jak tě poznám?

Matthew:
Neboj, poznáš <3

~~~

Sluneční paprsky pronikaly žaluziemi do místnosti a dopadaly mi na obličej. Měla jsem ještě chvíli, než zazvoní budík, ale stejně jsem už spát nemohla.

Vstala jsem a šla se obléct. Měla jsem vše nachystané, takže to netrvalo ani moc dlouho. Černá sukně s bílou halebkou, taková klasická neutralita. Stáhla jsem si vlasy a šla se umýt. Měla jsem ještě asi půl hodiny, než se měl Matthew stavit a už teď jsem neměla co dělat.

Abigail:
Dobré ráno~ já už můžu^^

Matthew:
Dobré 0:) to je hezké, ale právě jsi se stala mým budíčkem, takže budeš muset chvíli počkat xd

Abigail:
Promiň(:'

Asi po stosedmnácté jsem si zkontrolovala, zda mám vše. Byla jsem dost nervózní a upřímně... Kdo by nebyl, nastoupit v pololetí na novou školu. Jaké to asi bude? Budu se jim líbit? Co když mezi ně nezapadnu a Matthew bude dělat, že mě nezná? Co když mi začnou zničeho nic hořet vlasy nebo na školu spadne meteorit?

Zazvonil domovní zvonek a mě tím vytrhl z myšlenek. Podívala jsem se na hodiny a bylo 7:25. Upps ... Nestíhám. To je možná ještě horší než všechny moje myšlenky... Přijít pozdě.

Vyběhla jsem z místnosti, nazula si rychle boty a rozrazila dveře. Bohužel jsem vrazila do nějaké osoby, která mě chytla za ramena a já zrudla možná ještě víc, než byl můj odstín vlasů.

"Om-omlouvám se!" Vykoktala jsem ze sebe a schovala tvář do dlaní.
"Za co?" Zasmál se celkem zvučný a sametový hlas a pustil má ramena
"Jdeme?" Zeptal se a zvedl mou tašku.
"Kam?" Nechápavě jsem si ho prohlédla.
"Matthew?!" Rozzářily se mi oči a objala jsem ho
"Překvapení? Však jsem říkal, že tě vyzvednu." Zasmál se a rozcuchal mi vlasy.