My sweet Fox prince

14. Kapitola ( 15+!!!!)

S každou minutou se počasí zhoršovalo. Obloha byla čím dál víc černější a teplota rapidně klesala k bodu mrazu. Vítr se zvedal a pomalu začínal házet s opadanými stromy ze strany na stranu. Jeho kvílení bylo slyšet po celém lese.

,,Sakra, horší se to." Sasuke si přitáhl kabát více k tělu, aby si udržel zbytky tepla. Koutkem oka zahlédl svého snoubence, který se snažil udělat to samé, akorát přitom drkotal zuby. Byli skoro na konci lesa. Zbýval jim jenom malý kousek a poté budou u sídla.

,,Promiň Sasuke. J-já nev-ěděl, že bude takové p-počasí." Naruto cvakal zuby div si je nevycvakal. Byla mu zima. Ale byl rád, že se za svým malým chlupatým klubíčkem zastavil. Dlouho za ním nebyl a Kurama mu chyběl. Ale Naruto věděl, že v zimě za ním chodit nesmí, protože celá rodina bude mít svých starostí dost se zimou. Skutečnost, že si ho Sasuke oblíbil a Kurama mu neutrhl hlavu jej těšila. Už teď viděl krásnou vizi jara a jich dvou, jak si s malým lišáčkem hrají v čerstvé trávě. Vize mu na modrajících rtech vykouzlila úsměv, kterého si Sasuke všiml. Srovnal krok s blonďáčkem a vzal ho za ruku.

,,Na co myslíš, že jsi tak šťastný?" zeptal se zvědavě a Naruto se na něj podíval. Což neměl dělat, protože na krátký okamžik ztratil pojem o cestě a tak šlápl do zakryté díry a nebohého Sasukeho stáhl sebou. Naštěstí díra nebyla hluboká a tak se oba ponořili po kolena.

,,Promiň, já nechtěl." omlouval se Naruto, když se Sasuke snažil ze sněhu vyhrabat.

,,To nic. Já tě držel za ruku." Věnoval princi malý úsměv a se zamručením se vyškrábal ven z díry. Následně pomohl ven Narutovi. Oprášili se od sněhu, celí vyklepaní zimou a vydali se na cestu. Už viděli věže sídla.

,,Jsi opravdu v pořádku?" ptal se asi po desáté Sasuke a blonďáček mu po sté přikývl. Jeho starostlivost mu přišla roztomilá, ale už mu to začínalo lézt na nervy. Právě se chystal odseknout, že mu opravdu nic není, když mu na tváři přistálo něco studeného. A když se podíval nahoru, měl jasno. Obloha byla černá, jako Sasukeho havran a z ní se snášely malé sněhové vločky. Avšak díky silnému větru lítaly ze strany na stranu. Vypadalo to zle.

,,Z tohohle bude sněhová bouře! Musíme si pospíšit!" vykřikl Naruto a se Sasukem za zády se dal do běhu. Sídlo nebylo daleko a než příroda rozpoutala sněhové peklo, byli u hlavní brány, kterou jim stráže otevřely. Vběhli dovnitř a okamžitě je zalil chlad sálající ze zdí sídla.

,,No to je dost, že jdete! Už jsem se pro vás chystala poslat hlídku!" zvolala Kushina a ze schodů se k nim přiřítila. Oba prince zkontrolovala, jestli nejsou zranění a oddychla si.

,,Nic nám není matko. Bouře nás naštěsti nezastihla."

,,To je dobře." Kushina prohrábla synovi mokré vlasy.

,,Měli byste se jít umýt a pak do tepla peřin. Zítra odjíždíte." Trojice se otočila ke schodům do patra, kde stál Minato, zlatou robu pevně omotanou páskem, aby držela. Sasuke se králi uklonil.

,,Vy s námi nepojedete?" zeptal se královny. Ta zavrtěla hlavou.

,,Ne, my přijedeme krátce před svatbou. Do té doby Naruto budeš dodržovat Uchihovské tradice, jež se před sňatkem dodržují. A běda jestli ne, tak si mě nepřej!" zahrozila s hrůzostrašným výrazem, až oba princové nadskočili. Král se podrbal na zátylku.

,,Měli byste jít. Ať neprochladnete." Poukázal na mokré oblečení, jež se jim lepilo k tělům. Oba mu dali za pravdu a s přáním dobré noci se vydali do Narutovy komnaty.