Děsivé Povídky

Sirotek

Povím vám příběh o dívce jménem Melisa.
Poznal jsem ji když mi bylo 17 let ve škole,kde se zničehonic v půlce roku objevila.Byla velmi krásná.
Měla blond vlasy až do pasu a její světle modré oči přímo lákaly k tomu z nich pít.
Od první chvíle jsme si byli blízcí.
Vyprávěla mi,že vyrůstala v sirotčinci.
Její matka zemřela za nejasných okolností když bylo Melise 10let.
Byla tenkrát nalezena ve svém křesle a prý jí selhalo srdce.
Melisa neměla žádné příbuzné,kteří by se o ni mohli starat.
Otec o ní neměl zájem od jejího narození.
Rodiče její matky již byli staří a péči o ni by nezvládli.
Strýc,kterého měla tedy bratr její matky se ve svých 18ti letech sebral a odešel z domu.
Nikdo o něm neslyšel až do chvíle, kdy se náhle objevil ve dveřích sirotčince a Melisu si vzal do své péče.
Žila tedy teď v domě,ve kterém bydlela dříve se svojí matkou.
Melisa strýce neměla moc ráda,jelikož se jí nelíbilo,že téměř nejezdí za svými starými rodiči a zdálo se jí,že pouze využívá jejich dobroty.
Dům,ve kterém se strýcem žili byl totiž původně jejich a vzhledem k tomu,že on se nikdy o nic nestaral a zmizel na dlouhou dobu do ciziny,chtěli ho přepsat pouze na Melisinu matku.
Bohužel k tomu nedošlo,protože ta náhle zemřela.
Celé to bylo zvláštní a velmi zamotané.
Přátelili jsme se skoro rok a téměř každý den jsme se vídali buď ve škole,nebo u ní doma když byl strýc v práci.
Jednou jsem přišel k ní a ona mne vedla do strýcovi pracovny kam měla přísný zákaz chodit.
Prosila mne abych hlídal,že se jen porozhlédne.
Ptal jsem se Melisy co vlastně hledá a ona mi řekla, že od doby co se přistěhovala mívá noc co noc ten samý sen.
V tom snu vidí svou matku v křesle a zezadu muže, který k ní přistupuje a podává jí sklenku s pitím.
Do tváře mu nikdy neviděla až minulou noc zřetelně rozpoznala tvář svého strýce.
Podivil jsem se nad tím co Melisa říká.
Podívala se na mne a řekla.
,,Jsem si jistá,že jí zabil."
Byl jsem rozhodnutý jí pomoci a tak jsem s ní prohledával každý kout strýcovi pracovny a u toho odbíhal hlídat,zda se nevrací z práce.
Najednou jsme narazili na šuplík,který byl skoro až tajný,protože byl z boku stolu a působil dost tajemně svým umístěním.
V šuplíku jsme nalezli pár fotografií Melisiny matky,taky nějaké kazety a dokumenty o domu v kterém Melisa žila.
Stálo v nich,že Melisini prarodiče strýce informovali bezúspěšně o tom,že dům pakliže se nevrátí,nechají napsat pouze na svou dceru tedy na Melisinu matku a následně vnučku.
Tím,že strýc nereagoval již stihli celou věc řešit i s advokátem.
Kdyby bývala Melisina matka nezemřela vše by bylo vyřešené.
To zřejmě Melisin strýc nechtěl dovolit,jak jsme pochopili z jeho deníku a diáře kde bylo napsáno vše.
Tu noc kdy jeho sestra zemřela se totiž nečekané vrátil.
Nikomu o tom neřekl a šel rovnou za svou sestrou,které podle Melisy namíchal smrtící koktejl tak,aby to vypadalo jako náhlé srdeční selhání.
V tu chvíli netušil,že však není v domě sám.
Nevěděl, že má jeho sestra dceru,která ve svých 18ti letech zdědí dům o který tak moc usiloval on.
Proto jí adoptoval.
Myslel,že se Melisy zbaví stejně tak jako kdysi její matky aby byl on jediným dědicem veškerého majetku.
Vše nám bylo jasné.
Strýc si vše psal do svého hrůzného deníku.
,,Co teď? "
Ptala se mne Melisa a po tváři jí tekly slzy.
Podíval jsem se na ní a řekl jsem jí,že musíme něco vymyslet.
Ať se pokusí uklidnit a před strýcem dělá jako by nic.
Druhý den jsme se s Melisou sešli hned ráno a dohodli se,že nepůjdeme do školy.
Museli jsme vymyslet něco jak muže dostat.
Navrhoval jsem Melise aby zavolala na policii,ale to odmítla.
Řekla, že chce aby ta zrůda trpěla úplně stejně jako kdysi její matka.
Ptal jsem se co chce udělat.
Řekla jen. Ať dnes přijdu k ní,ale ať nezvoním,že bude čekat ve smluvenou dobu na okně,podávala mi do ruky kazetu a prosila at si sebou vezmu svůj přehrávač.
Ptal jsem se jí k čemu,ale řekla jen.
,,Věř mi."
Udělal jsem přesně to co po mě chtěla a přišel přesně v dohodnutý čas k jejímu oknu.
Melisa na mne jen zavolala.
,,Přesně za pět minut jdi pod okno obývacího pokoje,schovej se do křoví a pusť svůj přehrávač s kazetou.
Uběhlo pět minut a já pustil kazetu...
Byl na ní slyšet ženský hlas.
Neustále to samé dokola.
Najednou se u okna objevil Melisin strýc a vykoukl ven.
Bylo na něm poznat,že je vyděšený,protože křičel.
,,Né, to přece není možné!"
Přetočil jsem instinktivně kazetu a opět spustil.
Potom už jsem jen čekal.
V tom na mne zavolala Melisa ať jdu dovnitř.
Vešel jsem tam a uviděl jí jak stojí u křesla,v kterém sedí zkroucený její strýc.
Svírá v ruce fotografii své sestry a na zemi se válí sklenka s jeho oblíbeným koňakem,kterou upustil.
Co jsi udělala zeptal jsem se Melisy.
Ta se jen zadívala a řekla, že strýci namíchala do sklenky stejný smrtelný elixír jako kdysi on její matce.
Sklenku jen sebrala ze země a opláchla aby nebylo možné nalézt stopy.
Potom zavolala policii a ta stejně jako tenkrát případ uzavřela s tím,že muži selhalo srdce.
Pár dnů jsem Melisu neviděl, ale následně když jsme se sešli mi řekla, že trpěl jako zvíře a byl vyděšený k smrti.
Zaplatil za to co udělal.
Děkovala mi,že jsem jí pomohl.
Prožil jsem s Melisou ještě krásné dva roky než jsem se musel s rodiči přestěhovat a i přes to,že jsme si slíbili,že si budeme psát,nikdy mi na můj dopis neodpověděla.
Až dnes když jsem si po více jak deseti letech co jsem o Melise neslyšel pustil zprávy.
Říkali tam,že v městečku kde jsem dříve žil byl nalezen mrtvý mladý muž v křesle.
Zemřel zřejmě na infarkt podle vyšetřovatelů i z úst jeho plačící ženy,v které jsem poznal Melisu.
Proboha!Pomyslel jsem si.
To ona!
Zabila svou matku,strýce i muže.
Vše dokonale narafičila aby vypadala jako oběť a já jí pomáhal.
Pokoušel jsem se uklidnit a stále jsem si opakoval,že to přece není možné.
Dokonce jsem se vypravil do sirotčince kde Melisa vyrůstala.
Nechtěli mi samozřejmě nic sdělit,ale když jsem téměř zoufale odcházel zastavila mne sestra a řekla ať na ní počkám v parku za budovou sitotčince.
Když přišla,vyprávěla mi o Melise,která už jako dítě byla velmi manipulativní.
Trpěla sklony ke schizofrenii,kdy ubližovala sobě i druhým a byla naprosto nezvladatelná.
Někdy prý bylo velmi těžké rozpoznat kdy lže a kdy říká pravdu.Těžko říct,zda to prý věděla ona sama.
Vetšinu času trávila sama zavřená v pokoji malováním divných obrázků.
Až jednou si prý pro Melisu přijel její strýc,který se vrátil z ciziny. Všem v sirotčinci se velmi ulevilo. Mezi sestrami jí říkaly ďábel s tváří anděla.
S těmito slovy sestra odešla.
Byl jsem z toho naprosto v šoku.
Stále jsem si říkal,že to musí být jeden velký omyl.
Zhruba za měsíc,mi ale přišel domů dopis.
Jediný za celou dobu.
Stálo v něm.
,,Mlč navždy a nic se ti nestane..."
Byl podepsán písmenem ,,M".