Hluboká noc, měsíc svítí,
tajemná moc, stíny slídí.
Černá noc, vrána letí,
lidí je moc, k nebi hledí.
Stahují se mračna, mysl se kalí,
měsíc rudne, kouř se valí.
Mysl černá, úmysly temné,
duše lidská, střípky malé.
Muž ze stínu, nůž si vzal,
boty obul, provázky zavázal.
Kabát navlékl, maska děsivá,
sfoukl svící, vyráží do města.
V místnosti malé, žena sedí,
ze stařeny, v mladou se mění.
Dovednosti staré matičky,
do těla mladé holčičky.
Světlá kůže, popelavé vlasy,
rudá krev a bílé šaty.
Přívěsek ze stříbra čistého,
koruna z mramoru bílého.
Ona v bílém, on zas v černé,
utkají se v bitvě velké.
Na kraji světa na louce,
bojují až do konce.
Světlo a Stín na pláni,
proti sobě uhání.
Oheň a led střetli se,
přihlížející lekli se.
Stín se Světlem zápasí,
temnota se rozchází.
Světlo nad tmou vyhrálo,
srdce dívky zaplálo.
Lidé však místo radosti,
oddali se krutosti.
Střípky temna v jejich duši,
pomohly jim nabít kuši.
Dívka splnila svůj účel,
nepřítel ji ale ušel.
Šipka z kuše od lidí,
světlo světa zabíjí.
Žila pro ně a bojovala,
aby světu šanci dala.
Oni z strachu a nenávisti,
světlo světa uhasili.
