Jak Oklamat Pána Zla[CZ]

7. část

,, Abychom si to ujasnili, když řeknu, že máte utéct, utečete. Když řeknu, že se máte schovat, schováte se. Je vám to jasné? Uděláte přesně to, co vám říkám." Přejel nás ostrým pohledem Brumbál, když jsme stáli na vrcholku astronomické věže. S Harrym jsme si navzájem věnovali jeden zmatený pohled a nejistě kývli hlavou.
,, Slibte mi to."
,, Slibuji." Řekli jsme s Harrym souhlasně a společně se tomu malinko zasmáli. Brumbál se postavil mezi nás a natáhl obě své ruce, za které jsme se ho chytli a přemýstili se. Objevili jsme se na menší skále uprostřed moře. Před námi se tyčila obrovská hora. Najednou mě rozbolela hlava a celý svět kolem mě se zatočil.
,, Emo?" Slyšela jsem stále se vzdalující hlas Harryho, to už jsem se však propadala do černo černé tmy a narazila na hladinu rozbouřeného moře.
-----
Pomalu jsem rozlepila oči a hlasitě se rozkašlala. Připadala jsem si, jakoby mě zevnitř plic škrábaly kusy rozbitého skla.
,, Aquamenti." Slyšela jsem hlas profesora Brumbála a poté se ke mě skláněl Harry s malou mystičkou, vytvořenou z jeho rukou, která byla naplněna vodou. Otevřela jsem ústa a nechala si do nich vodu vlít. Vodu jsem následně spolkla a pocit škrábání v plicích najednou zmizel.
,, Jak dlouho jsem..?"
,, Máme viteál." Usmál se Harry a vytáhl z kapsy medailonek.
,, Pojďte, musíme rychle." Křikl Brumbál a než jsem se vůbec stihla pořádně rozkoukat, chytil mě za paži, stejně jako Harryho a po chvíli jsme stáli opět na astronomické věži.
,, Musíme vás dostat na ošetřovnu." Panikařil a naléhal na Brumbála Harry.
,, Emo, najdi svého kmotra a přiveďte ho sem. Potřebuju Severuse. S nikým jiným nemluvte.Klidně ho probuďte." Řekl nám Brumbál okamžitě a my s Harrym se rychle otočili. Poté nás ale znovu zastavil jeho hlas. Dveře na astronomickou věž cvakly a já vytřeštila oči.
,, Harry, schovejte se a buďte potichu. Běžte dolů a pamatujte, že musíte zůstat dole. Nikomu se neukazujte bez mého svolení, ať se stane cokoliv."
,, Ne, to..."
,, Věř mi Emo, věř mi." Chlácholil mě Brumbál. Harry mě chytil za paži a odvlekl mě na místo, kde jsme se postavili a v tichostí vyčkávali, co se bude dít.
,, Dobrý večer, Draco. Co tě sem přivádí v tak krásný jarní večer?" Položil otázku Dracovi, který právě přišel na astronomickou věž a mířil na Brumbála hůlkou. Byl celý rozhozený a ruka se mu klepala tak moc, div mu z ní hůlka nevypadla.
,, Kdo je tu ještě? Slyšel jsem hlasy." Panikařil Draco a každý by poznal, že má strach.
,, Často mluvím sám k sobě, neobyčejně mi to pomáhá. Také sám sobě něco šeptáš? Draco, ty přece nejsi žádný vrah." Snažil se ho uchlácholit Brumbál.
,, Jak víte, co jsem? To by vás šokovalo. On mi věří, vybral si mě." Snažil se ho Draco přesvědčit o opaku. Vyhrnul si rukáv levé ruky, na jejímž předloktí se vyjímalo znamení zla.
,, A já mu věřila." Šeptla jsem si tak potichu, že mě skoro nemohl slyšet ani Harry, ale slyšel. V očích mě začaly pálet slzy a já je nechala přetéct přes okraj mých očních víček. Harry ke mě potichu přišel a obejmul mě. Když jsem poté otevřela oči, Brumbál vytáhl svou hůlku a Draco ho okamžitě odzbrojil. Jak se mohl nechat odzbrojit? Draco už skláněl hůlku, když dovnitř vešla Bellatrix Lastrangeová s ostatními smrtijedy.

Najednou se za námi objevil Severus a podal mi 2 dopisy, na kterých bylo úhledným písmem napsané mé jméno. Jednou Brumbálovým a podruhé Severusovým písmem. Naposledy mě obejmul a věnoval mi polibek do vlasů a vydal se nahoru. Dracova teta ho pořád pobízela, aby Brumbála zabil.
,, Tak dělej Draco, dělej." Říkala tím svým slizkým hlasem.
,, Ne!" Řekl pevným hlasem Severus.
,, Severusi, prosím." Promluvil Brumbál a já se mu ani nevím jak dostala do hlavy. Neprosil o pomoc. Prosil o zabití.
,, Avada Kedavra." Vykřikl a zelený paprsek zasáhl Brumbála přímo do hrudi. Poté přepadl přes zábradlí astronomické věže. Harry mi držel pusu, abych nevykřikla.
Smrtijedi i se Severusem a Dracem odešli a než jsem stihla Harrymu něco říct, vydal se za nimi. Chvíli jsem ještě nehybně stála a koukala na místo, na kterém před chvílí stál Albus Brumbál a poté se vydala na nádvoří, kde všichni stáli a koukali na mrtvé tělo Albuse Brumbála. Pomalu jsme všichni zvedli své hůlky, ze kterých vycházelo bílé světýlko, které pomalu ničilo znamení zla na obloze, které tam vyčarovala Bellatrix Lastrangeová.

----
,, Snape! On vám věřil." Zakřičel Harry a vyslal na Severuse kletbu, kterou on ale rychle odrazil a Harryho odmrštil na zem. Hagridova hájenka najednou byla celá v plamenech a pozemky se roznášel děsivý smích Bellatrix Lastrangeové.
,, Harry ne, Brumbál to tak chtěl." Vykřikla jsem a postavila se mezi Severuse a Harryho.
,, Cože?" Řekl nechápavě Harry.
,, Podívala jsem se mu do hlavy těsně před tím. Byl to plán." Otočila jsem se naposledy na Severuse a pusou naznačila, ať jde a že ho mám ráda. On mi na oplátku naznačil,, já tebe taky,, a zmizel za ostatními smrtijedy.
,, Emo, já tomu nerozumím." Začal vzlykat Harry. Obejmula jsem ho a začala ho utěšovat.
,, Začíná válka Harry a musíme se připravit, protože budeme bojovat. Ať už chceme nebo ne." Pošeptala jsem mu.
,, To zvládneme. Slibuju." Řekl rozhodně Harry, společně se mnou se zvedl a už jsme mířili do hradu za ostatními.

Sedla jsem si do křesla ve společenské místnosti, nejspíš naposled a vytáhla z kapsy dva dopisy a začetla se do prvního z nich.

Dráha Emo,
Určitě jsi teď velmi zmatená. Musel jsem to udělat a pokud čteš tenhle dopis, nejspíš vše vyšlo podle plánu a Severus mě zabil. Moc tě prosím, jsi naše jediná naděje. Pomož Harrymu zničit všechny Viteály a porazit pána zla. Hned po přečtení dopisu vyhledej Minervu, která tě zavede za členy Fénixova řádu. Mrzí mě, že jsem neměl dostatek času ti všechno vysvětlit před tím, než se to stalo. Věř mi, že to bylo správné a naprosto nezbytné pro důležitý krok k vítězství války.
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Dočetla jsem dopis, vrátila ho zpátky do obálky a rozběhla se za paní profesorkou Mcgonagalovou. Doběhla jsem k ní a ona mi bez zbytečných slov nabídla svou rozklepanou ruku, které jsem se okamžitě chytila. Objevily jsme se před podivnou stavbou, která vypadala, že drží jen na jednom šroubku. Zevnitř vyběhla zrzavá dáma a aniž by mě znala mě uvěznila v jejím objetí.
,, Jsem Molly Weasleyová, ty musíš být Ema." Představila se mi.
,, Molly, postarejte se o ní prosím, potřebovala by pár uklidňujících slov a šálek horkého kakaa." Usmála se profesorka Mcgonagalová a s posledním úsměvem věnovaným mě se přemístila. Molly mě chytila kolem ramen a vedla do jejich domu, kde se na mě přemístilo hned několik pohledů, ať už těch plných podpory nebo těch nedůvěřivých.