31. července 1651
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsemse nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzskýmarkýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času v kajutě.Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký snědý hromotluk, právěspočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo. Náhle někdo vykřikl:„Loď na obzoru!" Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celáčerná, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.
Uběhlo pár vteřin, které se ovšem zdály jako celá věčnost, než někdo z prostoru přídi lodi zvolal to, co jsem již nějakou dobu věděl: "Pirátská loď!" V tu chvíli nastal neskutečný chaos. Nejspíše proto, že se dnešek měl zapsat do historie této posádky jako den, kdy se poprvé setkali s pravými, nefalšovanými piráty."Klid!" vykřikl hromovým hlasem kapitán lodi Pencroff. "Třeba o nás ještě neví!". Mezitím jsem se probojoval přes šílící dav až k Pencroffovi a hned se jej ptám: "Co máte v plánu, kapitáne?" Načež mi vysvětlí, že zlomený stěžeň by tentokráte mohl býti ku prospěchu. "Chlapi odříznou plachtu ze zlomeného stěžně a namočí." "Kam tím míříte, kapitáne? Tohle nás přeci nezachrání od pirátů, jestli se nemýlím." "Vydržte, pane Ricci, to není vše. Namočenou plachtu roztáhneme, naházíme na ni suché hadry a ty zapálíme.", to už jsem začínal chápat Pencroffovu myšlenku. "Jasně, a ten oheň jim dá najevo, že je naše loď nepoužitelná - No jo, ale vždyť od něj chytne i loď!" "Proč si myslíte, že ta plachta bude mokrá?" pronesl pobaveně. "To máte pravdu, každé malé dítě přece ví, že co je mokré, nechytne..." To jsem se musel chytnout za hlavu, taková základní znalost a mě to nenapadne.Ale to už kapitán rozdával pokyny směrem k posádce: "Přeříznout lana od plachty!" "Plachtu namočit!" To se již objevil na palubě i ten markýz, de Rohan se, myslím, jmenuje. Nejspíš ho ten humbuk donutil jít se podívat, co se děje. "Monsieur kapitán? Co se to tady děje?" Z jeho hlasu byl cítit strach. "Zpátky do kajuty!" zařval kapitán, načež si markýz očividně všiml cizí lodi. Chvíli na ni pozorně koukal, poté se ale rozesmál. "Messieurs, vy si myslíte, že tohle je pRavá piRátská loď?" To jsem jak já, tak i Pencroff, nevěřícně markýze sledoval. "Co tím myslíte? Nevidíte tu černou vlajku?" zeptal se kapitán. "Oui, ale tuhle loď já znám. To je přece Britannia, se kterou se máme setkat. Nejspíše cestují jako piráti, aby nebyli napadeni." V momentě, kdy dořekl větu, sáhnul po zbrani, kterou měl celou dobu za pasem, a vystřelil. "To je náš signál, teď ví, že jsem na této lodi." "Takže tohle je ta loď, se kterou se máme potkat a na kterou vy, pane de Rohan, budete přestupovat? A já si byl jistý těmi piráty, jakože se Pencroff jmenuju!"Po několika minutách se Britannia přiblížila k naší lodi. "Au revoir, messieurs. Monsieur Cyrus Smith na mne již čeká" rozloučil se markýz a po již připraveném prkně přešel na druhou loď. Prkno bylo druhou posádku zase schováno a nám zbývalo dilema, jak vyřešit nefunkční kormidlo a zlomený stěžeň. Kdež se ozvalo z druhé lodi "Pánové, zdraví vás Cyrus Smith, kapitán této lodi! Vidím, že máte menší problém se stěžněm! Vezmeme lana a odtáhneme vás do nejbližšího přístavu, co říkáte?!?" Tato nabídka přišla jako dar z nebes. Zároveň to je nabídka, která se neodmítá. A tak uběhlo pár desítek minut a již jsme byli vlečeni za Britannií.
