BUNKR ARCHIV

51. Hrátky s Krakonošem

Někde v kapse v hromadě oblečení vedle postele vyzvání telefon. Rozcuchané stvoření v županu se vymotá z přikrývek a mocným svalením se na zem mobil uloví.

„Ha?!"

Jako by to mohlo pomoct, přehodí si Dean telefon od jednoho ucha ke druhému.

„Rýbr... co?"

Začne lovit spodky a svršky.

„Mhm, jasně. Bez obav. Mám to pokrytý."

Ukončí hovor, naháže na sebe oblečení a se zastávkou v kuchyni pro kafe se přemístí do haly k počítači.

Píše si poznámky a nespokojeně se na ně mračí. Tím druhým tráví víc času, než tím prvním.

Chvíli to vypadá, jako by se polohlasně hádal sám se sebou, nebo každopádně s někým, koho slyší jen on sám.

„Tak jo," zabručí nakonec. „Stačilo. Jestli ti někdo tohle poradil jako nejlepší strategii, jak mě přetáhnout na svoji stranu, tak tě nejspíš nesnáší ještě víc než já, kámo," zakončí to, promne si spánky v silně samovitém gestu a rozhlédne se po prázdné hale.

„Nemůžu do toho jít sám," sdělí nikomu. „Casi... Loki? NĚKDO?!"

„Děje se něco, Deane?" zjeví se za ním Loki.

„Vždycky se něco..." zarazí se, automatické odseknutí mu právě teď připadá nevhodné. „Případ," řekne. „Potřebuju parťáka. A dozor."

„Dobře, co se děje tentokrát?"

Dean zašátrá ve svých poznámkách, pak je ale položí a zachmuřeně se na Lokiho zadívá. „Vypadá to na případ pro začátečníky, přehodil bych to někomu jinýmu, ale... Heh, je to někde v horách, co ani nedokážu vyslovit, jak se jmenujou, v Evropě. Kvůli těm věcem okolo zatracenýho Ragnaroku nejspíš začíná pěkně hrabat naprosto všem." Znovu se zaměří na poznámky. „Nějakej... Rýbou... cmoul... Krak... ah, prostě, horskej dědek a parta skřítků, jo?! Jak říkám, nechal bych to někomu jinýmu, ale našel jsem něco, co by mi mohlo píchnout tady. Jenže na rovinu: mám v palici pošahanýho archanděla a nemám tušení, co provede, takže..."

„Fajn," řekne bez váhání Loki. „Jdu s tebou."

Dean kývne, zaklapne noťas a zvedne se od stolu. „Dík. Deset minut a sraz tady. Můžeš nás tam nějak... však víš, hodit, že jo?"

„Jo, nějak nás tam dopravím, když mi řekneš kam."

„Kraaa... krkna... Krkno..." po chvíli vyluzování havraních skřeků to vzdá a podá Lokimu poznámkový blok se zakroužkovaným nápisem KRKONOŠE. „Sem."

Loki na nápis kouká asi tři minuty, než se mu jej podaří přečíst. „Eee, jo, zhruba vím," řekne pak, což Dean ocení úsečným a vůbec ne pochybovačným: „Skvělý.", zvedne ruku, jako by chtěl Lokiho plácnout po zádech, ale rozmyslí si to a vydá se ke svému pokoji pro věci.

Vyleze pak zpátky na chodbu s taškou přes rameno a na chvíli se ještě zastaví u Samových dveří, natáhne se po klice, zase ruku stáhne, zavrtí hlavou a obrátí se k odchodu.

„Můžeme?" ptá se ho Loki, který snad celou dobu čekal v hale.

Dean kývne. „Beem me up, Scotty."

Loki mávne rukou, oba zmizí a...

...o pár vteřin později se zase objeví vedle cedule s nápisem „1602m.n.m.". Kterou tedy v podstatě není skoro vidět, protože okolo zuří totální sněhokroupový armageddon.