Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

05

Ze sladkého spánku mě probudilo zaklepání a hlas Růženky. 

„ Slečno Anastázie, honem z postele, za chvíli je snídaně!" řekla se smíchem a já si prohrábla spánkem rozcuchané vlasy. 

„ Děkuji, Růženko, už...už jdu," protáhla jsem a zívla. Ona se smíchem vyběhla z pokoje a já se pustila do upravování. Rychle jsem si vyčistila zuby, učesala si vlasy do slušivého volného drdolu a oblékla si lehké krátké puntíkované šaty. Přeci jen, je léto a horko, člověk je rád, když toho na sobě má co nejméně. Ze snídaně jsem však měla špatný pocit. Jan se mi sice přišel omluvit za to, že mě jeho máti nazvala bastardem, to ale nic nemění na tom, že mě oba dva spolu s Charlotte a její společnicí doslova propalují pohledem pokaždé, když jím o mě zavadí. Snad všechno proběhne v klidu. Musím zjistit od Káji, jak včerejší večer přežila ona. Jako včera večer jsem napjatě sbíhala po těch velkých bílých schodech potažených kobercem a slyšela cinkot nádobí. U stolu však seděl jen strýček a Max. Neříkám, že mě to nepotěšilo, že ty tři megery a nepochopitelně arogantního Jana nemusím hned potkat.

 „ Dobré ráno, strýčku, Maxi!" zahlaholila jsem a oba se na mě zářivě usmáli, vypadají jako dvě sluníčka. 

„ Dobré ráno, dítě. Chtěl bych se ti znovu omluvit, víš....Gréta si příliš potrpí na původ a...zkrátka to přehnala a kdyby ti znovu něco podobného říkala, tak s tím běž hned za mnou, já už jí to vysvětlím," řekl strýček a rozpačitě se usmál. Já mu úsměv oplatila. 

„ To nic, strýčku. Je to v pořádku, Jan...Jan se mi pak přišel omluvit," pípla jsem a strýček překvapením zvedl obočí. Max taky vzhlédl. 

„ Skutečně? To jsem rád, že dostal rozum. Bylo to to nejlepší, co mohl udělat," řekl strýc a já zachytila Maxův pohled. 

„ Ehm, strýčku, tatínek mi říkal, že...že se zde budu učit," řekla jsem a strýc přikývl. 

„ To ano, zařídil jsem ti učitele francouzštiny, jízdy na koni a etikety. Tím nemíním, že by ses neuměla chovat, to ani v nejmenším, jen je dobré mít jaksi komplexní znalosti, jistě mne chápeš. Slečna Hegerová je na tvých hodinách také vítána, samozřejmě, " řekl a já přikývla. Jízda na koni bude hračka, tu jsem během zkoušek v rámci přípravy na možnou misi ve středověku splnila na výbornou. Francouzština bude horší, mám sice základy, ale ten jazyk se mi vůbec nelíbí. Na gymplu jsem se nejdřív napsala na francouzštinu a ten jazyk byl tak psycho, že jsem další týden přešla do němčiny a tam zůstala. Achjo, snad na mě můj učitel bude laskavý. A kurz etikety třicátých let jsem také absolvovala, takže se budu prát jen s tou francouzštinou. Kde jen ta Karolína vězí??

„ Děkuji vám, strýčku, že se o mne tak staráte," řekla jsem a on se shovívavě usmál. 

„ Není vůbec zač, připadá mi, jak bys byla součást naší rodiny a jako o takovou se o tebe taky musím postarat," zaculil se a já se se smíchem pustila do koblihy. Upíjela jsem kávu a všimla si Maxových kradmých pohledů. Ten uličník! 

„ Slečno, tady je váš rozvrh!" řekla Růženka a podala mi list papíru. Teď budu mít francouzštinu, pak jízdu na koni, potom oběd, odpoledne pak etiketu a po druhé hodině mám volno až do večeře. No tedy, tohle je tedy pořádný výcvikový plán! 

„ Ty na to koukáš tak vyjeveně," smál se strýček a Max se přidal. Já se zamračila. 

„ Když francouzština mi nikdy nešla," postěžovala jsem si a strýček se na mě pátravě podíval. 

„ Kdopak tě učil francouzsky?" zeptal se se zájmem. Sakra, musím si rychle vymyslet výmluvu!

„ Soused mé pěstounky byl učitelem francouzštiny, němčiny a latiny. Umím základy jazyka, ale je těžký. Němčina je mi mnohem milejší," řekla jsem a strýc uznale pokyvoval. Málem bych zapomněla, Jan i Max jsou bilingvní, protože jejich matka Gréta je Němka. Doufám, že je uslyším někdy mluvit!