Přiletěli v noci, na nějaké pobřeží. Jejich loď byla neviditelná, a velice tichá, takže jediní kdo je postřehli byli drobní ptáčci a pár veverek, jelikož přistávali u lesa. Všichni, až na Adele, bleskurychle vystoupili, div se nepoprali. Nihilský lid, který převáželi, se už dávno ubytovával na nové planetě.
Ihned poté, co Finn došlápl na zem a zjistil že stojí na příjemně vlhkém písku, zul si boty a šel rovnou k moři. Tommy ho následoval, protože si nebyl úplně jistý co má dělat. Jediná Evelyn stála jako přimražená k zemi, přičemž se nevěřícně otáčela stále dokola.
Na jediném suchém kameni seděla poněkud sklesle Katherine a máčela si nohy ve vodě. Hlavu měla skloněnou a vypadala velmi soustředěně, ovšem neustále zírala na jedno místo a přemýšlela.
,,Ach bože, ani nevíš jak rád tě vidím!" S výkřikem se za ní Finn rozběhl, přičemž cákal vodu všude okolo sebe. Katherine se otočila a obličej se jí rozzářil nadšením, když ho spatřila. Skočila za ním vody, která sice nebyla nijak hluboká, ovšem to by nebyla Katherine kdyby do ní celá nespadla.
Se smíchem se poté přivítali, oba nadšeni že vidí toho druhého. Objala i Tommyho, jelikož vypadal celkem nesvůj v cizím prostředí. ,,Všimla jsem si vaší lodi. Nejste tak nenápadní." Podotkla směrem k Finnovi, když vycházela zpět na pláž. Jen pokrčil rameny. Oba byli mokří od hlavy k patě, ale to jim nevadilo, byli živí a zdraví, to jim momentálně stačilo.
Katherine nechtěla být neslušná, tak se šla přivítat i s královnou, ovšem ona stále stála na písku a rozhlížela se. ,,Tady to poznávám. Byla jsem tu. Žila jsem tu. Nemohu se vrátit." Mumlala pro sebe.
,,Eh, dobrý den?" Dívka si nebyla jistá, byla to královna, ovšem to byla i její matka, nevěděla jak ji pozdravit. Raději zkusila to "slušnější".
,,Katherine, drahoušku!" Jako by se Evelyn probudila z jakéhosi kómatu, přimáčkla zaskočenou Katherine k sobě.
Toto Katherine opravdu nečekala, a to si v hlavě připravovala různé vezre přivítání.
Z lodi konečně vyšla i Adele. ,,Tu loď si půjčím a převezu další obyvatele, dobře?" Ani to neznělo jako otázka, spíše to oznamovala. Než královna stačila kývnout, Adele zašla opět zpátky a usedla na židli. ,,Ještě se uvidíme." Zamávala na pozdrav a pak zavřela dveře, čímž se stala opět neviditelnou. Ani nevěděli jestli už odletěla nebo ne, avšak vydali se k blízkým domům.
Když přišli blíže, z pár domů se stalo celé město, s velkým přístavem. Pomalu obcházeli jeden malý baráček, ovšem Evelyn se najednou zastavila.
,,Nemůžeme tam jít. Už ne. Znovu mi neodpustí." Došlo jí, že toto celou dobu Adele plánovala. To ona řídila loď a dovezla je sem. Adele musela vědět kam přesně jedou, jinak si královna tu náhodu nedovedla vysvětlit.
,,Kdo ti co nedopustí?" Finn, toužící po odpovědi, hledal na Evelyn jakékoliv odpovědi.
Chvíli mlčela, prohlížela si okolí, přičemž i Katherine začala být zvědavá a chtěla vědět kdo královně nedopustí.
,,Tvůj otec, Katherine." Když to říkala, nepatrně zčervenala, což nikdo pořádně nepostřehl. Všichni teď uvažovali nad těmi slovy. Tedy, až Tommyho, ten pouze pozoroval Finna a Katherine zároveň a čekal, kdo a jak bude reagovat.
Po necelé minutě ticha, se dívka konečně odhodlala a něco řekla. ,,Já si myslím," snažila si udržet vážnou tvář, ovšem její nečekané nadšení nešlo zakrýt. ,,Že bychom ho měli navštívit! Uděláme si rodinný piknik někde v lese, založíme vlastní pekárnu,.." nikdy nějak nepřemýšlela nad tím, že by měla otce, matku, nebo dokonce i bratra. Ovšem když zjistila že je to opravdu možné, že může mít rodinu, nemohla se udržet a jako smyslů zbavena začala běhat do kola a všechny objímat.
,,Tak jdeme, ne?" Vydala se ihned po cestě, která vedla přímo do k přístavu. Ani nevěděla proč, možná u moře měla lepší pocit, a nebo to byla první cesta kterou viděla.
,,Nemůžeme tam jen tak vtrhnout. A navíc," odmlčela se Evelyn, když spatřila výraz Katherine. Byl to ten neosmlouvatelný typ výrazu, u kterého je jen jedna možnost. Souhlasit. ,,Je to na druhé straně." Povzdychla si, napůl šťastná za Katherininu paličatost. Lehce a nejistě se pousmála, podívala se na dům ve kterém kdysi bydlela a vyrazila. Uvnitř sebe sama byla rozhodně více vyděšená než dávala najevo, proto šla co nejpomaleji a snažila se zdržovat. Což u Katherine neprošlo, neustále Evelyn popoháněla, natěšená na svého otce.
Po několika zdlouhavých chvílích se konečně dostali k domu číslo patnáct, kde měl údajně bydlet její příbuzný.
Královna se zdráhala zaklepat, pořád až moc nás vším přemýšlela. Nebýt Finna, kterému celá tato záležitost byla celkem jedno, nejspíše by před těmi dveřmi stáli a čekali až do rána, dokud by někdo nevyšel ven.
Napětí mezi nimi zhoustlo, skoro by se dalo krájet. Na chvíli se ocitli v naprostém tichu, dokud se neozvali kroky.
Dveře otevřel tmavovlasý muž, s jasně zelenýma očima. Na sobě měl pruhované pyžamo a ruce držel svíčku.
Při pohledu na něj se Finn pousmál a chtěl něco dodat, ovšem nechtěl kazit tu atmosféru. ,,Kdo.." zarazil se jak ve slovech, tak v pohybu. S pootevřenou pusou zíral na Evelyn, neschopen slova.
Až když si dal dvě a dvě dohromady, udiveně pohlédl na Katherine.
,,Evelyn?" Vedle něj se objevil velký šedý pes s vyplazeným jazykem a pohledem prozkoumával cizince. V očích unaveného psa bylo vidět stáří. Všechny ty roky co zažil se na něm odrážely.
,,Hanku?" Nejistě pohlédla na muže před sebou.
Pár vteřin na to následovalo objetí. ,,Bože, tolik jsi mi chyběla. Proč? Proč jsi mne opustila?" Pozoroval ji smutnýma očima. Žil několik let, aniž by věděl kde se Evelyn nachází, a najednou, jen tak v noci, se u něj opět objeví.
,,Mám ti toho tolik co říct! Ale nejdříve, podívej se," stále v pevném objetí se otočila na Katherine. ,,Na naši dceru."
,,Katherine, jsi to opravdu ty..?" Dívka nejistě přikývla.
Muž s je neskrývaným nadšením zavedl do jeho domu, kde jim ukázal snad vše, co se v domě dalo najít.
,,Toto je Lyra," ukázal na starou fenu, kterou už spatřili venku. Evelyn poklekla a pohladila ji, už celých šestnáct let ji neviděla. ,,Je stejně stará jako ty, Katherine. Netušila jsem, že se dožije mého návratu."
,,Inu, Lyra už je opravdu stará. Následuje mne." V horním patře, v malém pokoji s malou postýlkou, na zemi leželo malé chlupaté štěňátko.
,,Claire." Povzdychl si, neboť maličká Claire zrovna okousávala jednu z hraček, kterou pravděpodobně odněkud shodila.
Poté jim ukázal provizorní místa kde budou moct spát, dokud všem nepořídí postele. Nebyl moc spokojený s Finnem a Tommym, ovšem na jednu, možná dvě noci byl schopný se přes to přenést.
Tommy spal na gauči, neboť díky jeho velikosti se tam mohl alespoň trochu rozvalit. Katherine byla v pokoji s Finnem, za což byla ráda, chtěla si s někým popovídat a on byl na to ten pravý člověk.
,,Co říkáš na mého otce?" Zeptala se.
,,Jo, je fajn," začal Finn, ale nějak nedokončil to co začal, protože mezitím usnul.
Katherine se chvíli zdráhala spát, nevěděla co má očekávat, nebo jestli se nemá něčeho bát.
,,Neboj, kdyby něco, ochráním tě." Vycítil Tobias její obavy, a pokusil se jí uklidnit. Zabralo to výborně, Katherine v tu ránu upadla do noci plné snění.
The end.
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasia,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
