Jealousy ✓ || Changki

Jealousy // Changki // 14

Changkyun

Utíkám do nemocnice a celou cestu nadávám, nejdřív v duchu a potom v hlavě ale pořád nadávám celou cestu zatím co míjím lidi které potkám. Někteří na mě koukají vyjeveně že sem blázen a další to naštěstí nezajímá. Studoval jsem tohle povolání i přesto že jsem věděl co to obnáší, ale momentálně bych se nejradši vrátil do minulosti a dal si přes hubu za to, že jsem do toho šel dobrovolně. Mám sto chutí říct primáři Heechulovi, že končím, protože nemám zapotřebí ze sebe dělat idiota a brát za něj služby. Nejsem jediný chirurg v nemocnici, ale jako jediný si nevypínám telefon. Ale mám pocit, že pokud to brzy nezačnu dělat jako oni tak mi telefon vypne Kihyun...permanentně. Doběhnu do nemocnice, a tak tak se stačím převléknout, když přiběhne sestra a začne se mnou utíkat po nemocnici zatím co mi v rychlosti říká co se děje, jakou má pacient snášenlivost na různé léky, alergie a výsledky testů, které udělali zatím co jsem se sem dostával. Snažím se v hlavě utříbit myšlenky natolik abych byl schopný operaci udělat důkladně a na 100 %.

Když je po úspěšné operaci tak už vím že nemá cenu jít domů když je pět ráno a já mám na osmou službu. Vlezu si na malý gauč, který je v sesterně a ani nevím jak a hned usnu.

„stávej lásko moje" uslyším ve spánku a chvíli mým pocit že se mi to zdá, než otevřu oči a před sebou vidím toho nejnádhernějšího člověka na světě.

„dobré ráno" unaveně zamumlám a protřu si oči. Brát za Heechula všechny jeho noční služby je náročné. Začínám na sobě cítit, že pomalu dosahuji svého vrcholu.

„přinesl jsem snídani tak se napapej a já zatím roztřídím papíry co máš z té noční operace ať je můžeme Heechulovi otřít o obličej" zavrčí a vtiskne mi pusu. Pohladím ho po tváři a naši pusu rozvášním do menšího polibku. Odtrhneme se od sebe a já se pomalým tempem zvednu ze sedačky, a ještě pomalejším tempem dojdu ke stolku. Zaúpím nad tím přívalem pohybů a oddechnu si, když už konečně sedím. Kihyun odejde do mojí ordinace udělat papíry a já se zatím najím nadýchaného croissantu a napiju hodně silné kávy.

Když se zvednu že odejdu tak zrovna přijde Kihyun, že už to má vypsané a roztřízené a že půjdeme za Heechulem. Zatím co jdeme nemocnicí tak si povídáme a já jsem rád že na mě není naštvaný za to, že pořád v nejlepším odcházím. Vím, že je to stresové, vím že to může být i otravné a bál jsem se, že to bude něco kvůli čemu mě opustí, protože vztah, ve kterém jeden pořád odchází, věčně není doma a když už je tak je k smrtí unavený, není zrovna ideální. Ale Kihyun nedělá nic jiného, než že mě podporuje.

„aaaaah to jsem měl ale včera v noci dobrej sex...taky jste měli taky takový? Oh vlastně...ohohohohoo neměli" uslyšíme hlas a odtrhneme se z konverzace kterou jsme vedli mezi sebou a oba vytřeštíme oči na Heechula který pobaveně stojí opřený o zábradlí. Kihyun vypadá že mu za chvíli ukousne hlavu tak ho chytím kolem pasu zatím co po něm hodí papíry. Heechul se tak akorát zasměje a vyplázne jazyk.

„lásko běž zpátky potřebuju s Heechulem něco vyřešit" mrknu na něj a on po dlouhé době kdy ho propaluje pohledem přikývne a odejde.

„tak copak potřebuješ" zasměje se a pobaveně zvedá obočí. Povzdechnu si, proč ze všech nemocnic já nastoupím do té, ve které je primář absolutní idiot?

„od začátku roku jsem si nevybral dovolenou, tak bych si ji od zítra rád vzal, na týden" zadívám se na něj „Kihyun už je tu měsíc, jeho směny jsou stálé, protože je jen internista a dělá osm hodin...chceme se vidět aspoň večer a já za vás bral každou službu a už cítím že melu z posledního, chci vypnout telefon, pager a dělat že žádná nemocnice neexistuje" vážně se na něj zadívám a on znovu se smíchem přikývne a já si povzdechnu, když na něm vidím, že mě nebere vážně.