Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

06

Oba koně jsem zavedla do stáje, postarala se o ně a teď spokojeně chroupali oves ve svých boxech. Cítila jsem se opravdu špatně za to, co se Janovi stalo. Je to sice nepříjemný mrzout, ale když chce, tak umí být i milý. Hlavně se na mě umí podívat pohledem, ze kterého se mi splaší srdce jako ten jeho nešťastný kůň. Zajímalo mě, co celou dobu dělala Karloslava. Určitě zase ujídá v kuchyni a drbe s Růžou! Doufám, že mi pak alespoň všechno řekne. 

Šinula jsem si to pomalým krokem zahradou, když se zpoza rohu vyřítila Charlotte. Byla v obličeji rudá a vzteky celá bez sebe. 

,, T-tady je ta holka! Okamžitě půjdeš z domu! Kvůli tobě se nám posune svatba, vše bylo zařízené a ty si sem vlezeš a všecko pokazíš!" křičela na mě a z očí jí šlehaly blesky. Já polkla a ustoupila o krok dozadu. Charlotte však proslov nestačil a chytila mě za límec saka.  Musela jsem se vnitřně uklidňovat, protože bych ji nejradši chytila pod krkem a vymlátila z ní duši. Já jí dám mě takhle chytat jak posranýho králíka! Rozezlený výraz vystřídal vyděšený, když zjistila, že mi chybí košile. Zatraceně, asi si domyslela něco, co se vůbec nestalo. 

,, T-ty, ty jedna malá zatracená běhno," zašeptala. Sakra, to ne! 

,, S-slečno Charlotte, není to tak, jak to vypadá, já-" koktala jsem a vzápětí mi přistála facka. Klid, klid, klid, nezabíjej ji, Liano!!! 

,, Ale jistě, že je!" křičela a přistála mi další z druhé strany. Nesmím svůj výcvik použít proti civilistům, nesmím svůj zatracený výcvik použít proti krávě Charlotte a musím jí dělat boxovací pytel, bože! 

 ,, Dost, prosím, je to celé nedorozumění!" sípala jsem a kryla si tvář rukama. Mám pocit, že mi asi napuchne levé oko.  Musím to vydržet, jedna moje rána by ji přizabila. 

,, CHARLOTTE, PROBOHA, NECH JI NA POKOJI!" slyšela jsem Maxův křik a doufala, že ode mě tu bestii konečně odtrhne. Zavřela jsem oči. Slyšela jsem dusot bot ve štěrku a když rány ustaly, oči jsem otevřela. Max stál přede mnou s ochranitelsky roztaženýma rukama. 

,, Ještě jsem s ní neskončila! Podívej se, jak vypadá, vždyť nemá ani košili, bůh ví, co na Jana zkoušela-" běsnila Charlotte a Max se na mě udiveně podíval, v jeho pohledu bylo vidět, že tomu nevěří, nebo alespoň nechce věřit. 

,, J-Jan spadl z koně a pochroumal si ruku. Ch-chtěla jsem ho ošetřit a n-nebylo po ruce n-nic jiného, než t-ta košile," koktala jsem stále ještě v šoku. Maxův obličej se změnil z lítostivého na naštvaný.

 ,, Kdybys nebyla žena a snoubenka mého bratra, dal bych ti políček za to, cos Anastázii provedla. Takhle se dáma nechová," řekl ledově a Charlotte přivřela oči.

 ,, Až se o tomhle dozví tvá matka, budeš toho litovat, ty jeden drzý spratku," řekla a pak se podívala přímo na mě. 

,, A ty," ukázala na mě prstem, ,, budeš litovat nejvíc," zasyčela a odešla. Chvílí jsme na sebe s Maxem vyjukaně hleděli, zděšeni tím, co se právě stalo. 

,, Panebože," zašeptala jsem a sáhla si na levé oko. ,, Ssss," ulevila jsem si, když to parádně zabolelo. 

,, Anastázie, já...ani nevíte, jak moc mě to mrzí, tohle bylo neúnosné. Strýc se o tom dozví a nenechá to jen tak, nebojte se," řekl a prstem mě pohladil po hraně čelisti. 

,, To nic, Maxi," řekla jsem a on vykulil oči. 

,, NIC?! Vždyť vás surově bila, tohle rozhodně nic nebylo!" řekl rázně a já se na něj prosebně podívala. 

,, Nechci jít žalovat ke strýčkovi jako malá ufňukaná holka," řekla jsem a Max si povzdechl. 

,, Pojďte se mnou," zavelel a chytil mě za ruku. Šli jsme k zadnímu vchodu do budovy.