Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

07

Když jsem se ráno uviděla v zrcadle, tak jsem nevěděla, jestli brečet, nebo se smát. Vypadala jsem jako parodie hospodského rváče. Moje levé oko bylo nateklé, modré a každé mrknutí zabolelo. Pitomá Charlotte, však já jí ještě ukážu! Vytáhla jsem z kapsy tajně propašované šminky a snažila se ten děs alespoň trochu zakrýt, bohužel se mi to moc nedařilo. Vzdala jsem své snahy a natáhla si krátké bledě modré letní šaty. Vlasy jsem si spletla do copu a pomalu vyšla ze svého pokoje. Zvuk pleskání podrážek na hladké podlaze se linul velikou chodbou a já doufala, že nikoho nepotkám. Přišla jsem do pokoje, kde se stolovalo, a u velkého stolu seděl Jan. Upíjel černou kávu, četl noviny a v prstech držel zapálenou cigaretu. 

,, Dobré ráno, Jane," pípla jsem a posadila se na opačný konec stolu. Jan překvapeně vzhlédl a odklepl si do popelníku.

,, Dobré ráno, slečno Anastázie, jak jste se vyspala?" zeptal se konverzačním tónem a já se lehce pousmála. 

,, Báječně," řekla jsem unaveně a zachytila jeho pohled. Určitě mu došlo, že to myslím ironicky. Jan chvíli mlčel. 

,, Jak jsem říkal, zkuste přikládat led, ten otok by měl do pár dní vymizet," povzdechl si Jan, vstal a odešel. Já moc dobře vím, že otok zmizí, ale ta barva tam bude ještě aspoň dva týdny, tohle není můj první monokl. Rychle jsem do sebe nacpala bábovku, zapila ji kávou a vydala se hledat Maxe. Chci si s ním popovídat ještě než budu muset utíkat na francouzštinu, ze které je mi už teď nevolno. Zvuky hry na piáno mi prozradily, kde se schovával. Hrál ve svém pokoji. Opatrně jsem vešla a poslouchala nádhernou skladbu. Jeho prsty se mazlily s každým tónem, hudba v jeho podání měla duši. Když hrál, tak i moje duše zpívala a já zatoužila po tom, abych mohla hrát s ním. Pomalu jsem kráčela blíž k němu a Max se najednou otočil a strnul. Vypadal jako zloděj přistižený při činu. 

,, J-já...hrajte dál, prosím, je to nádherné," pípla jsem a Max se skromně usmál. 

,, Ale není, byla tam spousta chyb...nechcete si zahrát se mnou?" zeptal se a jeho pohled připomínal štěňátko. Maxmiliáne! 

 ,, Maxi, já...dlouho jsem nehrála, bude to příšerné," snažila jsem se ho přesvědčit, ale on už se zvedal a dal vedle sebe ještě jednu židli. Já se zahanbeně posadila a čekala, co bude. Max se chvíli přehraboval ve svých notách až nakonec jedny vzal a rozložil je. 

,, Čajkovskij, Labutí jezero. Mám tu úpravu valčíku pro dva hráče. Není to sice nejjednodušší pro začátek, ale určitě to zvládnete," řekl a já se nervózně usmála. 

,, Který part mám hrát?" zeptala jsem se a Max se zamyslel. 

,, Tento," řekl a já začala louskat noty. Z počátku to byl boj, ale po několika opakováních se nám podařilo společně zahrát první stránku. Byli jsme u sebe tak blízko. Střídaly a proplétaly se nám ruce a neustále jsme se mimoděk dotýkali jeden druhého. Bylo mezi námi cítit napětí. Když jsme skončili, byly naše ruce propletené a naše obličeje se téměř dotýkaly. Otočila jsem k němu hlavu a Max udělal to samé. Chvíli jsme se na sebe dívali a jen tak se přihlouple usmívali. 

,, Nedívejte se na mne tak. Vím, že s tím okem vypadám jako hospodský rváč,"  řekla jsem a odvrátila tvář. 

,, To neříkejte, i s monoklem jste moc krásná, slečno,"  řekl Max a já cítila, jak rudnu. 

,, J-já, už musím jít, omluvte mne..." koktala jsem a vyběhla z pokoje. S hořícími tvářemi jsem vyběhla z domu a zamířila do zahrady. Posadila jsem se do stínu na jednu opuštěnou lavičku a užívala si samoty. Nesmím se nechat unést jeho lichotkami. Určitě to řekl jenom, abych se cítila líp.  Uslyšela jsem, že se někdo blíží díky křupání štěrku na cestičce.

,, Slečno, jste v pořádku? Doslova jste utekla z mého pokoje, udělal jsem něco, co vám bylo nepříjemné? Snad jsem vás neměl tak nutit do společného hraní, omlouvám se," chrlil ze sebe Max a já se rozesmála. 

,, Nikoliv, Maxi, jen...cítila jsem, jak rudnu po vašem komplimentu a nechtěla jsem tam s vámi sedět červená jako muleta," řekla jsem a pohladila ho po rameni. On se rozesmál.

,, Ach tak. Víte, od té doby, co jste v domě, je pro mě život zde nějak mnohem snesitelnější," mumlal Max a na tvářích se mu rozlil ruměnec. Chvíli jsem zkoumala jeho tvář. Byl to krásný mladík s velkýma kulatýma očima a růžovými tvářemi. Po tváři se mi rozlil úsměv. 

,, I já jsem tomu velmi ráda, že jsem zde a mohla jsem vás poznat," řekla jsem a on vložil mé dlaně do svých.

 ,, Postarám se o to, aby s vámi všichni zde přítomní jednali s příslušným respektem, nebojte se," řekl a chvíli jsme se jeden druhému dívali do očí.

 ,, Maxi, kde jsi, potřebuju-" ozvalo se za námi a my se od sebe bleskově odtrhli. Jan se na nás chvíli překvapeně díval a pak si odkašlal. 

,, Strýc s tebou chtěl mluvit, okamžitě," dodal ledově Jan a otočil se na patě. 

,, Jistě, jen-" začal Max, ale Jan ho přerušil.

,, Copak jsi mě neslyšel?! Řekl jsem okamžitě, tak jdi!" rozkřikl se Jan a já s Maxem jsme se na něj nechápavě dívali. Jan se nadechl, jakoby chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel a odešel. 

,, Raději běžte," pípla jsem, Max jen kývl a odešel dlouhou chodbou pryč. Já jsem se vydala zpět do domu najít Karolínu, abych ji s sebou mohla dotáhnout na dnešní hodinu francouzštiny. Když jsem však prošla celý dům a stále ji nemohla najít, začala jsem se strachovat, kam se jen ta holka zašila. Vrátila jsem se zpět do zahrady a najednou jsem zaslechla žuchnutí směrem od altánu. Rozběhla jsem se tím směrem a našla na trávníku Karolínu, jak se sbírala do stoje. Založila jsem si ruce na prsou a čekala na vysvětlení. 

,, Jééé, kolegyně, ehm...Než mě obviníš z lehkovážnosti, tak se pojď někam zašít, mám pro tebe kolosální drb," řekla a táhla mě směrem dál do zahrady, kde nás nikdo neuslyší. Posadily jsme se na lavičku a já netrpělivě čekala, co mi Kája řekne. 

,, No, cos zjistila, ty Spidermane?" ptala jsem se pobaveně.

,, Víš, chtěla jsem si ověřit naši teorii o Charlotte, tak jsem vylezla na altán a z něj na římsu u jejího okna a pozorovala ji, jak se převléká. Říkám ti, pokud se zrovna extrémně nenadechla do břicha, tak jsme měly pravdu. Zatím to díky volným šatům nejde vidět, ale chápu, proč spěchá. Tohle nemůže schovávat navěky, brzy to uvidí všichni," řekla Kája a já zalapala po dechu.

,, Víš, včera v noci jsem v kuchyni narazila na Jana. Dal mi na tvář led a povídali jsme si. Byl až překvapivě milý. Myslím, že ho celá ta situace dost semlela, tak se s tím vyrovnává způsobem, že je neurvalý na všechny okolo," řekla jsem a Kája překvapeně zamrkala.

,, Jo tak ty se mi budeš smát za Pepíka od škopku a sama si tady omotáváš oba Millery kolem prstu, co? Tssss, tichá voda břehy mele," šklebila se a já ji boxla do ramene.

,, No, no, Karolíno! Jen počkej, až se tu zjeví nějaký další chlap. Než napočítám do tří, už bude na tvojí posteli," provokovala jsem ji a ona vyprskla smíchy. 

,, To je fakt, odhalilas mě," řekla a obě jsme se smály. 

,, Užívej si života, ale dávej bacha na svou pověst, v téhle době stačí pomluva a jsi vyřízená, jasné?" napomínala jsem ji a ona protočila panenky.

,, Samozřejmě!" zasalutovala. Já si povzdechla a vstala.

,, Teď pojďme na tu zatracenou francouzštinu," zavelela jsem a nabídla Káji své rámě. Ona jej se smíchem přijala a kráčely jsme tak společně směrem k domu.