Under Pressure | Ben Hardy

009

Středa
Celé úterý jsem skoro nevyšla z pokoje. Jen jsem asi dvakrát přelezla ze svého pokoje k Lukymu do pokoje a zase nazpět. Vůbec jsem nejedla a to je u mě co říct, ale na jídlo jsem prostě neměla vůbec myšlenky. Už od úterka jsem skoro s nikým nepromluvila a celý den jsem se utápěla ve svých myšlenkách.
Zítra je pohřeb. Nevím, jestli to zvládnu. Naštěstí mi včera Viki donesl prášky na uklidnění, které teď nejspíš zobeme celá rodina.
Šla jsem ke skříni, abych si vybrala šaty na zítra. Rozhodování mi dlouho netrvalo, protože jsem objevila šaty, které jsem kupovala s Lukym. Byl to nás poslední nákup před mým odjezdem. Kabelku jsem si vybrala béžovou. Celý outfit doplním černými podpatky. Malovat se nejspíš nebudu, protože to stejně nemá cenu, stejně celý zítřek probrečím.

Po vybrání outfitu jsem se rozhodla, že si půjdu udělat mou oblíbenou ovesnou kaši. Potom půjdu spát, protože jsem děsně unavená. Nejspíš je to vedlejší nebo hlavní?! Účinek těch prášků.

Čtvrtek
Je to tady. Den pohřbu. Včera jsem usnula kolem šesté večer a vzbudila jsem se v devět ráno. Nechápu, že jsem dokázala spát tak dlouho.
Vyšla jsem z pokoje a šla jsem dolů do kuchyně, abych udělala snídani, protože dnes by se nám všem hodila. Rozhodla jsem se pro lívance, protože sladké je prý dobré na nervy.
V kuchyni ještě nikdo nebyl, takže jsem začala připravovat čtyři porce snídaně. Udělala jsem lívance, každému kávu, kterou má rád a k tomu nakrájené ovoce.
Sice jsem to každému chtěla snídani donést každému do postele, ale než jsem to připravila, tak už byli všichni vzhůru a beze slov seděli u stolu. Na nějaké řeči nebyla nálada, takže jsme se v tichosti najedli, a pak jsme se začali připravovat, aby jsme v 11 hodin už mohli vyjet z domu.
Po snídani jsem si dala sprchu, a pak jsem se oblékla.
,,Lo, pojď dolů, prosím." zavolal ze spodu Viki, sice jsem netušila, co po mně chce, ale šla jsem.
Seděl u stolu v kuchyni. V jedné ruce držel domácí slivovici a v druhé zase dvě čtvrtky. Moravák se pozná, hah. Za to jsem Vikiho měla ráda, vždy nejlépe věděl, co zrovna potřebuji. Po dvou čtvrtkách sešli dolů rodiče a vydali jsme se do kostela.
Pohřeb trval hodinu a půl. Překvapilo mě, kolik lidí se přišlo rozloučit. Všichni příbuzní, bývalí spolužáci, kamarádi a taky jeho přítelkyně, kterou rodičům nestihl představit. Já jsem ji znala z gymnázia, chodila o rok níž než já.
Po pohřbu jsme šli s příbuznými k nám domů. Dali jsme si oběd, prohlíželi jsme si staré fotky, pobrečeli jsme si a nakonec jsme se všichni opili. Hádám, že zítra se nikomu z postele chtít nebude. Šli jsme spát kolem desáté hodiny večer.

Pátek
Vzbudila jsem se kolem oběda, bolela mě hlava, ale dalo se to vydržet. Šla jsem jako každé ráno do sprchy, ve které jsem si uvědomila jednu věc. Od pondělí jsem se nikomu v Anglii neozvala a v úterý jsem měla jít s Benem ven. Doufám, že mu Mary řekla, že jsem musela odjet.
Hned, co jsem vylezla z koupelny, tak jsem se pokoušela najít můj telefon. Po deseti minutách se mi to povedlo. Jelikož byl úplně vybitý, tak jsem ho dala na nabíječku. Po chvíli, když se trošku nabil a zapl, tak mě čekal docela šok.

Jaký Lauru čekal šok? Co myslíte?😊❤
-A.