Me & You (and my Dad)✓ || ChengStin

Chengstin * 9

Justin

Leknu se, nevím, jestli víc než Cheng, ale leknu se a zakřičím.

„Tati!" vyjeknu a plácnu ho po rameni, aby se od nás oddálil. Nafouknu tváře, než ho stihnu sám seřvat, tak k nám doběhnou ostatní.

„Co jsi zase udělal." Dá mu máma pohlavek a tázavě se na mě zadívá. S červenými tvářemi se zadívám na Chenga a oba uhneme pohledem, ne, že bychom jim chtěli situaci vysvětlovat.

„Jdeme spát, dělej." Chytne máma tátu zase za ucho a táhne ho do stanu.

„Minnie nebude spát ve stanu s tím úchylem!" začne táta vykřikovat, odkašlu si. Máma mu začne zacpávat pusu a zase ho nacpe do stanu. Changkyun nese v náručí opilého Kihyuna, který už nejspíš spal, s popřáním dobré noci zalezou do stanů, a tak se na sebe s Chengem usmějeme a sami taky zalezeme do stanu. Zabalím se do spacáku a skousnu si ret. Ten polibek...byl nádherný, tak moc a...nechci, aby byl jen jeden. Chengie si ke mně lehne čelem, chviličku si jen tak ve tmě hledíme do očí. Nakonec se k němu ale začnu přisouvat, dokud u něj nejsem úplně blízko.

„Jestli sem přijde zase tvůj táta, tak už mě opravdu zabije." Zašeptá mi do rtů, protože se k němu přiblížím ještě víc. Usměje se a já musím zavrnět, když jeho zrychlený dech pohladí moje rty.

„Promluvím s ním." Zašeptám nazpátek. Zavrním a zavřu oči, když se zlehka otře nosem o ten můj. Zrychlí se mi dech, ještě mnohem víc, když se jeho hebké rty otřou o ty moje. Oba dva zavrníme, když se Chengie do mých rtů vpije, neubráním se tomu a rukou ho pohladím po tváři, ještě víc se k němu přitisknu a oba zavrníme znovu, když se náš polibek začne maličko rozvášňovat.

Ale nenecháme se unést, ne tady, ne teď, a ne když je táta tak blízko a bůhví, jestli sem ještě nevleze. Přitulím se k němu a on obmotá své ruce kolem mého těla, myslím, že oba dva usneme hned, jak spokojeně zavřeme oči.

Táta nás při odjezdu z kempu nenechal ani rozloučit, nahnal mě do auta a zamkl, celou cestu něco mrmlal a já měl naštvaně založené ruce. Věděl jsem, že si s ním musím promluvit. Musím, už jen proto, že si s Chengiem právě vyměňujeme smsky a domlouváme se, kdy se uvidíme s tím, že snad to bude co nejdřív. Není vyhnutí. Dojedeme domů, máma hned začne vybalovat věci, zapínat pračku a vařit oběd, povzdechnu si a dojdu za tátou do pracovny.

„Tati?" zaklepu na jeho dveře a opatrně dojdu do jeho pracovny. Sedí u počítače, a když se na mě otočí, tak se usměje. Hned mu ale úsměv zmizí, když vidí můj výraz a dojde mu, že si chci promluvit. „Chci s tebou mluvit, tati." Posadím se na malý gauč, který tady má. Trošku se napne a zakývá hlavou na souhlas.

„Přehnáníš to, tati, hrozně moc," začnu hned, rozhodl jsem se, že nebudu chodit kolem horké kaše. „já vím, že se o mě bojíš, vím, že máš strach, ale...Chengcheng je moc hodný, neublížil by mi a nikdy neudělal nic, co by pro mě bylo špatné, spíš naopak. Chci, abys to přijal, mám ho rád, nevím jak moc, nevím, jestli se to může zmenšit nebo ztratit, ale mám ho rád...a nechci o něj přijít, ani o tebe nechci přijít, ale takhle to dál nejde." Vážně se na něj zadívám a zakroutím hlavou.

„Promiň, Minnie, vím, že to občas přeháním," povzdechne si. „víš...od jisté doby...ne, slíbil jsem mámě, že o tom nebudu mluvit...od jisté doby jsem prostě...věděl jsem, že tě musím chránit, před vším." Prohrábne si vlasy a já svraštím obočí.

„Od jaké doby?" nechápavě se na něj zadívám. Vidím mu na očích, že mi to nechce říct, asi kvůli mámě. „Tati, mám právo to vědět." Zadívám se na něj ještě víc vážně.

„Dobře...ale neříkej mu to," povzdechne si. „nepamatuješ si na to, byl jsi dost malý, ale...když si tě tvá biologická matka chtěla vzít zpátky, tak...rvali jsme se o tebe, samozřejmě, ale trvala na tom, že si tě vezme k sobě a pokud se u ní budeš mít dobře a nebudeš nás postrádat, tak že si tě nechá...museli jsme na to přistoupit...," lehce vytřeštím oči, když se tátovi v očích zalesknou slzy. O tomhle mi ani jeden z nich nic neříkal. „měla tě mít na dva dny, jenomže když tě měla dovést k soudu, kde se mělo rozhodnout, v čí péči zůstaneš, tak tam nedorazila...museli jsme jet na místo jejího bydliště, nechtěla nás pustit dovnitř, byla opilá a zfetovaná a já v pozadí slyšel, jak pláčeš, jak naříkáš a vzlykáš a voláš mě a mámu. Čekání na policii, která vyrazila dveře mi přišlo jako věčnost, když jsem tě pak viděl...protože tě pod vlivem drog a alkoholu zbila, bylo to pro mě," zlomí se mu hlas a po tváři mu začnou stékat slzy. „nepředstavitelné. Obviňoval jsem se, že jsem neměl dovolit, aby tě dostala, aby si tě mohla vzít, ne bez dohledu...od té doby...bojím se, že ti někdo ublíží, když k tobě někoho pustím, že zase zažiju ten bezradný pohled." Zlomí se mu hlas znovu, začnu taky plakat a vrhnu se mu kolem krku. Nějakou chvíli takhle pláčeme. „Heony...máma...byl na tom dlouho špatně, nemohl spát, pořád měl před očima, jak jsi vypadal...ale...já vím, že rosteš, ale...dej mi trochu času, zvyknout si, že už nejsem střed tvého světa," smutně se na mě usměje. „slibuju, že se budu snažit si na Chengchenga zvyknout, budu se snažit klidnit, ale...nezvládnu to hned." Znovu se na mě smutně usměje a já začnu zuřivě kývat hlavou a stírat si slzy.

„Promiň, tati," znovu ho obejmu, když vstaneme, protože nás máma volá k obědu. „vždycky budeš můj milovaný táta, hm?" mrknu na něj a zaculím se, přikývne a usměje se na mě. „A ještě." Chytím tátu za ruku, než otevře dveře. „Víííš...Chengie...napadlo ho, že...by sem přišel...s Kaštánkem a šli...bychom se s ním...projít do parku...na chvíli...prosíím." Nahodím psí oči. Vytřeští oči a já ho sjedu káravým pohledem.

„No dobře...ale jen na hodinu! A jen v případě, že tě vyzvedne před domem a já zkontroluju, že má sebou psa, a že je to on." Vážně a já začnu kývat hlavou. Ještě, než seběhnu dolů na oběd, tak pošlu Chengiemu smsku, hned mi odepíše, že dorazí ve 4, šťastně se uculím a doběhnu za rodiči na oběd.

„Stalo se něco?" překvapeně se na mě máma zadívá, když přihopsám na jídlo.

„Ve 4 mě vyzvedne Chengie a půjdeme na procházku." Šťastně zamrkám. Máma se spíš překvapeně zadívá na tátu, že nic neříká, jen si odkašle, ale je celý napjatý a jde na něm vidět, jak moc se drží, aby nic neříkal.

Na 4 se nachystám a nadšeně doběhnu ke vstupním dveřím, když vidím Chenga venku.

„Ahoooj!" nadšeně na něj zamávám a vyběhnu ven.

„Ahoj." Sladce se na mě usměje a nahne se ke mně, aby mi dal pusu, pak si ale odkašle a odtáhne se. Nafouknu tvářičky a otočím se. Zhrozím se, když v otevřených dveřích stojí táta s brokovnicí a chce ji zrovna nabít.

„Bože, schovej tu zbraň." Kopne ho máma do holeně a táta se skoro svalí na zem. „Jeho si nevšímejte, užijte si procházku, zlatíčka, papaaa." Začne nám máma mávat, tak jí taky zamáváme. Pusu odložíme až do parku, kam se pomaličkou procházkou ruku v ruce vydáme.

„Mluvil jsi s tátou." Sladce se na mě usměje, když mi vtiskne pusinku. Zavrním a začnu kývat hlavou.

„Říkal, že se bude snažit." Usměju se.

„V těch dveřích tak nevypadal." Zasměje se a tím se nakazím hned taky, a tak se tomu oba smějeme, i když ta situace, no, nebyla zase tak vtipná. Venku je krásné teplo, tak dojdeme na trávu, kde si sedneme a začneme si povídat, zatímco kolem nás Kaštánek nadšeně skáče.