Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

08

Oko už se mi pomalu hojilo a připadalo mi, že se jeho barva opět vrací k normálu. Vypadalo to však, že Jan slečnu Charlotte skutečně přesvědčil, aby se ke mně chovala slušně. Začala mě totiž alespoň zdravit. Možná tuto změnu v chování vyhandloval výměnou za to, že ke mně bude maximálně odměřený, aby Charlotte tak nežárlila. Doufala jsem, že budeme moci pokračovat v našem nočním rozhovoru o životě, ale Jan už mne nikdy znovu sám nevyhledal. Jediný společný čas jsou projížďky, na kterých z něj člověk nedostane kloudné slovo. Veškeré pokusy o konverzaci jsem vzdala a naučila se více vnímat přírodu okolo sebe. Čas strávený s Maxem je však něco úplně jiného. Maxmilián je milý, galantní a upovídaný společník. Poslední dva týdny spolu trávíme snad veškerý volný čas. Hrajeme společně na klavír, chodíme na procházky a dokonce jsem měla možnost s ním procvičit svou němčinu. Když tak nad tím přemýšlím, tahle doba měla něco do sebe. Muži byli povětšinou galantní, ne jako ti, které znám ze současnosti. Zrovna stojím před skříní a přemýšlím, co si obléknu, jelikož nás čeká další společná procházka. Kája tentokrát odmítla, protože se chtěla vydat s Růženkou do města na nákupy. Nakonec jsem si oblékla slunečnicově žluté šaty a vyběhla z domu. Max na mě čekal u altánu a zářivě se usmíval. Pomalu jsem k němu cupitala a pak přijala jeho rámě. 

,, Dneska je ale nádherně, že?" zeptal se a já s úsměvem zakývala.

,, Skutečně, dnešní počasí je jako dělané pro procházku," odpověděla jsem. Šli jsme po vyšlapané pěšince okolo pole plného zlátnoucí pšenice.

 ,, Jaké jsou hodiny s Janem? Není bratřík příliš velký morous?" zeptal se Max a já se rozesmála. 

,, Je a jaký! Za celou dobu promluví sotva dvě slova, je protivný až hrůza," postěžovala jsem si a Max pokrčil rameny. 

,, Kdo by také nebyl, kdyby si bral slečnu Charlotte," ušklíbl se Max a já uhnula pohledem. 

,, Co vy víte, třeba...třeba musí," pípla jsem a Maxův bezstarostný úsměv se rozplynul. 

,, Počkejte, vy myslíte...," zarazil se a já plaše zakývala. 

,, To by dávalo smysl...panebože, co to ten Jan provedl," vydechl Max znechuceně. 

,, Maxi, je to jen domněnka, nemusí to být pravda," snažila jsem se ho uklidnit. 

,, Je to jediné možné vysvětlení, ta Janova nechuť do ženění, nátlak ze strany Charlotte, aby svatba byla co nejdříve...tohle bych do Jana nikdy neřekl, vždycky mi kladl na srdce, abych nespěchal, abych...," řekl Max a pak se s červenými tvářemi zarazil, ,, promiňte, takové věci se nesluší říkat před dámou," prohodil a provinile se usmál.

,, To nic, Maxi, jen...Řekněte mi, že neuděláte nějakou hloupost, není dobrý nápad Jana přímo konfrontovat. Navíc jen spekulujeme, nemusí to vůbec být pravda, tak mi slibte, že pokud si o tom s ním chcete promluvit, uděláte to citlivě, ano? Pravda či lež, Jan je rozhodně pod tlakem a nemusel by zareagovat nejlépe, tak na to myslete," řekla jsem a Max přikývl. 

,, Samozřejmě máte opět  pravdu, slečno. Vždy máte na mysli blaho všech a to, aby nikomu nebylo ublíženo. Jste dobrý anděl tohoto domu," řekl Max jemně a já sklopila pohled. Na rtech se mi objevil úsměv a moje tváře zčervenaly. Tenhle kompliment mi rozbušil srdce více než jakýkoli jiný, který jsem kdy dostala. 

,, Maxi, myslím, že si mne idealizujete," pousmála jsem se. 

,, Skromná jako vždy," usmál se Max. Kdybych nevěděla, že za pár let přijde válka a pak tenhle zámeček zabaví komunisti, tak bych se snad rozhodla zůstat a žít takto až do smrti. Takový vnitřní klid jako tady jsem snad nikdy necítila. Žádné mobily a sociální sítě, žádné následky klimatické změny a obrovské plastové znečištění. Tak nějak mi to tu přirostlo k srdci. Novodobá medicína a technologie jsou samozřejmě úžasné, ale zalíbil se mi tento život. Tohle místo se mi bude jen těžce opouštět. Navíc vím, že Jan zemře. Já jeho smrt sice přímo nezpůsobím, ale i tak je mi toho morouse líto. Je to konec konců jen utrápený mladý muž, co má celý život před sebou. Když jsme se po krásné dlouhé procházce s Maxem rozloučili, tak jsem naznala, že bych si ráda dala něco k snědku. Vyrazila jsem do kuchyně a objevila Káju, jak objímá plačící Růženku.