Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola I.

Ještě dlouho po tom, co za sebou Markéta zavřela dveře, přemýšlel o její kráse. Nikdy dřív takovou ženu nepoznal.

Na první pohled vypadala jako docela obyčejná dívka. Hezká, ale průměrná. Přesto ho zaujala hned poprvé, co se na ni podíval.
Pamatoval si ten moment, jako by to bylo včera, i když se to odehrálo před více než rokem. Stála asi 5 metrů od něho a povídala si s kamarádkou. Když si ho ale všimla, podívala se mu do očí a usmála se. Ne nějak vyzívavě, spíš plaše. Neudělala žádné sváděcí gesto, vlastně se chovala docela stydlivě, ale přesto si byl jistý, že ho chce. Viděl jí to na očích. Zalichotilo mu to a zároveň ho to zvláštně vzrušilo. Úsměv jí oplatil, ale rychle uhnul pohledem.

Když o tom zpětně přemýšlel, byl na sebe hrdý. Znali se rok a od začátku to mezi nimi jiskřilo, ale přesto se vždycky dokázal ovládnout. Věděl, že nesmí podlehnout, riskoval by až moc. Manželku už dávno nemiloval jako dřív, ale bál se o své děti. Kdyby se rozvedl, doplatily by na to právě ony a to by jim nikdy neudělal. Vždycky zastával názor, že děti mají žít s oběma rodiči, a nesnesl představu, že by se s nimi viděl třeba jen jednou týdně.

I tak si ale nebyl jistý, jak dlouho to ještě vydrží. Snažil se s Markétou trávit o samotě co nejméně času, ale ona mu to vůbec neusnadňovala. Navíc mu poslední dobou dávala dost okatě najevo, že ji také přitahuje. Trávit s ní čas v jedné místnosti mu připadalo k nevydržení.

Z přemýšlení o tom, jak Markétě odolat, ho vyrušila vyzváněcí melodie jeho mobilu.
Volala mu Klára, aby se zeptala, kdy přijde na domů na večeři. Měl chuť si nafackovat. Má skvělou rodinu, krásné děti a hodnou manželku a přesto už rok nemyslí na nic jiného než na Markétu. Naprosto mu zamotala hlavu a on si moc dobře uvědomoval, jak moc nebezpečné to pro něj může být...

Markéta ležela v posteli a přemýšlela o Markovi. Bylo jí jasné, že se mu bezpochyby líbí a že ji bere jinak než ostatní studentky, ale co dál?

Byla do Marka zamilovaná až po uši. Sama nechápala, jak je možné, že už přes rok od sebe všechny kluky odhání a myslí jen na něj.
Nechtěla ho jen pro jeho vzhled, ale hlavně pro jeho povahu. Nikdy v životě nepoznala nikoho tak vtipného, inteligentního, hodného a celkově okouzlujícího. Byl o 15 let starší, ale ani to jí na něm nevadilo.
Největší problém pro ni znamenala jeho rodina. Nedokázala by si odpustit, kdyby zničila fungující manželství a sebrala tak tátu dvěma malým dětem. Zároveň ale chtěla mít Marka jenom pro sebe.

Rozhodla se, že takhle to dál nejde. Od začátku druháku, kdy na tuhle školu přestoupila, kvůli němu brečela a už ji to vážně přestávalo bavit. Byla si vědoma toho, že kdyby ho zkusila svést, neodmítl by ji. Stále jí ale vrtala hlavou důležitá otázka: opravdu to má cenu?
Milovala ho a bála se kvůli svému štěstí riskovat to jeho. Ale co když ani on takhle není šťastný?
Na druhou stranu, jak může vědět, co k ní cítí? Taky ji chce, to jí bylo jasné podle toho, jak se v její blízkosti choval. Když byli někde chvíli sami, občas ji objal, chytil kolem boků nebo jí sáhl na zadek, a ona se nikdy nebránila. Nechtěla se bránil. Věděla, že je to špatné, ale nechtěla, aby přestal, přála si, aby pokračoval. Jenže to se nestalo. Nikdy se nedostali dál, než k lehkým dotekům.
Nejspíš se bál riskovat práci i manželství kvůli mladé náně, myslela si, ale možná to nikdy nedošlo dál třeba jenom kvůli tomu, že byl vždycky někdo poblíž, kdo by se to mohl dovědět. Vždyť ve škole i zdi mají uši, obzvlášť uprostřed dne.

Nevěděla, co si o tom má myslet. Co když ji ani nechce a jenom ho baví ji takhle trápit? A co když to je přesně naopak a zamiloval se do ní, ale neví, co má dělat? I když to je dost nepravděpodobné... Ale co když je to jen chvilkové poblouznění a ve skutečnosti miluje manželku?
Rozhodla se: musí ho mít, jinak se z toho zblázní. Co nejdřív.
Zhasla lampičku a začala uvažovat, bude mít nejvhodnější příležitost ho svést...