Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

26. „Protože teď mám důvod proč ji zabít."

Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě před hodinou jsme spolu mluvili, ona mě ošetřovala a teď? Leží nehybně na bílém lůžku, skoro celá přikrytá bílým prostěradlem, jen hlava jí koukala. A ani se nehnula....

Stojím ve stejné místnosti jako ona leží, sleduju její zavřené oči na bílém obličeji, jednu ruku zavěšenou v bílém šátku mám obejmutou kolem hrudi, druhou si podpírám bradu a ani se nehnu stejně jako ona. Na slzy nemám už ani sílu.

Kdyby se ještě naposled nadechla. Kdyby ještě se mnou naposled mluvila. Kdybych jí tak mohla říct, že mě tohle všechno strašně mrzí. Kdybych se mohla omluvit a naposledy bychom se obejmuli.

Ne. Všechno je pryč. Její tělo chtějí pohřbít už zítra, Demetrisino tělo jen spálí. Co mi taky bylo řečeno, že zemřela tím prudkým nárazem, bojovala chvíli s Demetris a nakonec obě padly. Takže ona těsně před smrtí nás stihla ještě zachránit před hrozbou.

Loki měl pravdu, za všechno mohla ta Demetris. Chtěla nás zmást, nalákat a zabít. Její poslední chabý pokus se nás zbavit, což se jí z části podařilo, ale pomstít se už stejně nedá. Nedá se už nic dělat.

„Alex?" z toku myšlenek mě vtáhl do reality zvuk otevírajících se dveří a následné vstoupení osoby.

„Měli bychom kontaktovat Granta," popotáhnu a utřu si nos do rukávu.

„Už jsme to udělali. Zmizel," tahle novina mě šokovala.

„Cože?! Jak zmizel?" prudce se otočím na Kapitána, v očích jasné zděšení.

„Wanda s Pietrem, Peterem a Visionem říkali, že zmizel ještě před krádeží Kamene reality," povzdechne si Steve. I na něm byl znát zármutek, zoufalství, únava.

„To nás nemohli kontaktovat dřív?" vyjeknu.

„Někdo je od nás odřízl, až teď se obnovila komunikace," objasnil mi.

„Demetris, ta svině," zatnu pěst.

„Alex!" varuje táta za můj slovník.

„Za tím vším stojí ona. Otázka zní, kam unesla mého bratra!" už to opět ve mně vřelo.

„Otázka spíše zní, jak ty o tomhle víš? Nic jsme ti o té holce neříkali," vstoupil do toho právě přicházející Tony.

„Myslíš, že jsem slepá Starku? Bylo mi to hned jasné, když jen tak zmizela," otráveně po něm šlehnu pohledem. Měla jsem už plné zuby toho podezírání. Dobře, přiznávám, teď na to měli právo, ale Lokiho jsem vážně nechtěla prozradit. Nějaký pocit mi v tom brání.

„Unesl ji Loki," namítnul.

„Ale jak víme, ten Loki v letounu byla ve skutečnosti přeměněná Demetris, myslíš že neměla schopnost manipulace mysli?" sarkasticky po něm vpálím.

„Dost!" zasáhnul včas blonďák. „Jestli se chcete hádat, tak rozhodně ne tady," utnul debatu.

Naštvaně se otočím, projdu dveřmi a nezapomenu s nimi pořádně třísknout. Jako je pravda, že teď hodně hrají hormony, tak to přeháním, ale bohužel to neovlivním. Zamířím na základně Avengers do kuchyně pro vodu, jenže bylo tam obsazeno.

„Počkej Lex," zarazila můj plán zase jít pryč zrzka, která pravděpodobně čekala, že se tu ukážu.

„Co? Další, kdo mě bude podezírat?!" nepříjemně odseknu.

„Posaď se prosím," pobídne mě a poukáže na židli vedle ní.

Ačkoliv nerada, ale poslechnu ji a sednu si. Nechci si odradit i ji.

„Je mi opravdu líto tvé matky," začne soucitně. „Upřímnou soustrast."

„Díky," zabrblám.

„A taky vím, že toho bylo na tebe poslední dobou moc. To podezírání, honičky, lhaní, podrazy...smrt. Ale potřebuji tvou pomoc. My všichni," pečlivě volí slova a trpělivě mluví.

„Pomoc?" tím mě zaskočí.

Přikývne. „Potřebujeme porozumět, co se to stalo."

Kriticky si ji prohlédnu od hlavy až k patám a trochu se zamyslím. Na jednu stranu to může vypadat jak výslech, ale na tu druhou....něco mi říká, že mám říct vše, co vím.

„Prosím neptej se, odkud to vím, ale prostě to vím," načnu svůj monolog a ona podruhé chápavě kývne.

„Když se stala ta loupež Kamene, byla jsem v tu dobu s Buckym doma. Tudíž z toho vyplývá, že jsem ho já nemohla ukrást, nýbrž to byla Demetris, předpokládám, že víš o koho jde. Ještě před tím zablokovala veškerou komunikaci mezi námi, další skupinou v Bucurešti, Master's mannor, letectvem a tak dále, abychom nemohli kontaktovat o aktuálním stavu, chtěla nás zneškodnit všechny po malých částích," na chvíli se odmlčím, abych si srovnala myšlenky.

„Když jste pro mě přišli, utekla jsem k Juliett, kde jsem se o tom všem dozvěděla, ale to jste na mě opět přišli, tak jsem byla nucena nadobro utéct a k tomu mi pomohli....dobří přátelé. Demetris se však povedlo nás nalákat do Německa, kde údajně měla v podobě Lokiho ukrást jednomu bohatému majiteli oko, neptej se proč, to fakt nevím, ale asi to byla jen fáma. No a tam jste potřetí dorazili vy a dosáhli oč Demetris chtěla. Chtěla nás všechny na jednom místě. V quinjetu. Nějak se jí do toho podařilo zmanipulovat mé přátele, kteří zneškodnili jet a my se zřítili do toho jezera, ale to nepočítala s mámou, která ji prokoukla a pustila se do ní. Obě se navzájem zabili," pomalu dokončuji tenhle příběh z mého úhlu pohledu.

„Co ten kámen? Na co to chtěla?" svraští Natasha obočí.

„Chtěla posbírat celou sbírku šesti kamenů, ale Loki zbytek včas poschovával. Jen Kámen reality je ztracen," zadumaně nakrčím obočí.

„To je podezřelé. Kámen reality zmizel, Grant Rogers zmizel....Loki je pryč stejně jako zbytek kamenů. Do toho tu máme ještě tucet základen po Katherin, které zůstaly netknuté," povzdechne si ruska.

„Jo. Málem bych zapomněla, jdu do boje s vámi. Nebaví mě utíkat nebo nečinně sedět na zadku," nabídnu se.

„S tím souhlasím," ušklíbne se. Bylo jí jasné, že do toho půjdu po tom všem.

„Kde je vůbec Bucky?" najednou mi dojde.

„On..." agentka se zasekne.

„Co? Co on?" zazmatkuji.

„Odešel," vydechne.

„Odešel?? A to jste mi chtěli říct kdy??" chytnu se za hlavu.

„Zjistil něco co neměl a pak prostě bůhvíkam odjel, aniž by nám řekl kam. I Fury s ním nemá žádné spojení," brání se zrzka.

„Do prdele!" třísknu do stolu. Agentka zůstane klidná. Čekala to.

„Co zjistil?" posléze se optám.

„Já nevím Alex, jestli ti to mám-"

„Co proboha zjistil??" zpanikařím.

„Všechno ohledně Asgardu. Těhotenství, vztah, Lokim...." to mi bohatě stačilo.

„Cože?" ztuhnu. „Tohle jsem nikomu neřekla, vždyť....ta kráva!" schovám si obličej do dlaní.

„Kdo?" chce vědět.

„Demetris. Musím říct, že plán se jí splnil do posledního puntíku," zahuhlám.

„Jo, to by dávalo smysl, všechno se stalo v podstatě zároveň postupně a naráz," zamyslí se.

„Škoda, že nežije," odtáhnu dlaně, obličej stáhnutý hněvem.

„Proč?" nejistě se optá.

„Protože teď mám opravdu důvod proč ji vlastnoručně, nemilosrdně, bolestivě, nepřirozeně pomalu, s jejím strachem v očích, zabít!"

Ulalá, dnes druhá kapitolka, snad jsem vám to malinko vynahradila a vysvětlila :D.
Doufám, že se vám líbí a jsem zvědavá na vaše názory♥
Vaše nej Reb♥♥♥

Slova: 1003