Vamp Love

11.6.2019

Cara

Najednou mě probudil ten otravný zvuk.... ( klasický vyzvánění IPhonu)
Koukla jsem se na telefon a zjistila, že je teprve 6 hodin ráno!! " Kdo se mě opovažuje budit tak brzo!" řekla jsem si sama pro sebe... Bylo to cizí číslo, zvedla jsem ho a čekala co tak nutně potřebuje...
"Haló, tady Cara.. Kdo tam?" řekla jsem rozespale do telefonu...z telefonu se ozýval jen šum a chrapťěňí hlasu, který nedokážu rozpoznat. Vzdala jsem to a típla hovor.... "Skvělé probuzení! Těď už stejně nemá cenu usínat.." zajásala jsem si sarkasticky. Chvíli jsem byla na sociálních sítích a odepisovala svým "kamarádům"... Znáte to...
Po chvíli jsem odložila telefon a šla do koupelny, kde jsem se klasicky lekla svého odrazu v zrcadle..... Opláchla jsem si obličej, na sprchu kašlu, vyčistila jsem si zuby a trochu se namalovala (korektor, pudr, řasenka..).

Převlékla jsem se do černých džínů, černého tílka a Samovi staré mikiny (můj bff).

Sešla jsem do naší starší kuchyně, naše rodina není zrovna bohatá, ale nejhůř na tom taky nejsme... Udělala jsem si kafe a vzala si kus buchty, kterou mamka stihla koupit někde v krámu...
Už jsem si po sobě umývala nádobí, když jsem slyšela, že rodiče už jdou dolů. Po chvíli dorazili do kuchyně, pozdravila jsem je a šla si nahoru pro věci...

Už odcházím z baráku, když mi napíše Sam, že nejde do školy.. " No super, dneska tam s těma kryplama budu sama." uražene si povzdechnu... Vezmu si sluchátka, peníze, telefon, klíče a spěchám na bus.

Na zastávce čekám tak 5 minut než dojede starý modrobílý bus. Nastoupím do poloprazdného autobusu a sednu si na zadní sedadla... Nasadím sluchátka a začnu poslouchat random písničky... Když v tom mě vyruší ta parta debilů, která si sedne hned za mě na 5ku..." Tohle mi chybělo." protočila jsem očima a začala je znovu ignorovat. Jenže z mého klidu mě vyrušila guma, která mě trefila přímo do hlavy. Já se jen otočila na tu partičku, která si myslela jak jsou cool, a přitom dokazovali svoji vypatlanost.

Konečné jsme dorazili do školy a já rychle vystoupila z busu a vyběhla do davu lidí mířících ke škole.. Sluchátka jsem stále nesundávala a došla ke své skříňce. Tam jsem si vzala potřebné učebnice a sešity a vyrazila do třídy.
Sedla jsem si do 3 lavice, kde normálně sedím se Samem, ale dneska tam nebyl a já neměla co dělat. Radši jsem si připravila vše potřebné na hodinu a dál jen pozorovala naší třídu...

Kazdy měl svojí partičku a nebo byl sám, naše třída nebyla zrovna nejhorší, ale škatulkování jí šlo dobře.
Dřív jsme bývali lepší kolektiv, dokud každý nezačal řešit vztahy, vzhled, popularitu.... Tyhle věci já a Sam neřešíme a možná to je ten důvod proč se bereme jako brácha a ségra :).

Sam byl kdysi taky populární, dokud se neprovalilo, že je gay. Všichni ho odkopli, on si procházel špatnou částí svého života a najednou jsem se objevila já a udělala mu ze světa lepší místo, jak Sam sám říká, když má pocit viny nebo si chce jen šplhnout.

Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonek oznamující hodinu... BIOLOGIE, to je ten neeejlepší předmět pod sluncem (ironie, kdyby někdo nepochopil) smutně jsem si povzdechla a s příchodem učitelky vstala.
Hodina proběhla normálně, stejně jako všechny ostatní. Neměla jsem co dělat a tak jsem se rozhodla, že navštívím Sama.

Už jsem stála před Samovými dveřmi a zvonila na zvonek, v tom mi, ale otevřel člověk, kterého bych zrovna teď chtěla vidět nejmíň- Brent.

Brent je ten typ kluka, který se umí dobře přetvařovat, zapadá do té oblíbené party a už dlouho nás neměl se Samem rád. O to míň jsem nechápala proč je v Samově domě, bez džínů a ještě mi jde otevřít dveře.

" A- ahoj Caro !" řekne překvapeně. "Nazdar Brentne (budeme to takhle skloňovat ;))." odpověděla jsem napůl naštvaná a zmatená zároveň.           " Můžu dovnitř?" zeptala jsem se.. "J-jistě." řekl s malým úsměvem Brent.  " Same, máme návštěvu!" zvolal hlasitě Brent aby to v Samově velkém luxusním baráku šlo slyšet. Na to Sam nic neodpověděl a já jen šla už mě moc známou cestou do jeho pokoje.

" No nazdar ty simulante." řekla jsem s úšklebkem. " Jé čau Cary, tebe jsem tady nečekal. " řekl s trochu nervózním úsměvem... " Co ten tady dělá?" položila jsem mu otázku, která se mi teď pořád honila v hlavě a bradou ukázala na místo, kde ještě před chvílí stal Brant.  " Nooo víš, ono, my s Brentnem spolu...." viděla jsem jeho nervozitu a tak jsem to radši přerušila, stejně mi to celé už došlo." Jo, jasně." mrkla jsem na něj s milým úsměvem... I přesto jsem měla plnou hlavu otázek a emocí, které nedokážu popsat.
Sam se jen jemně usmál a poklepal na volné místo ve své posteli. Já ho jen s úšklebkem příjmula a hupsla do jeho vyhřáté postele, na to se jen usmál a dál pokračoval ve sledování nějakého random filmu co zrovna hrál v TV.

Brent už dlouho nepřicházel což mi přišlo divné a tak jsem se radši zeptala Sama.. " Kam šel Brant? Snad jsem ho tak nevylekala." " Ne to ne." řekl s úsměvem Sam " On si jen musí zvyknout, stejně dole něco vaří, jak ho znám." dořekl Sam. Ze začátku mi to přišlo zvláštní, ale pak jsem si uvědomila, že když jsme ještě byli všichni kamarádi i s Brentnem, tak rád vařil..
Usměju se, když vidím jak se Sám rozzáří, když uslyší Brantnův hlas jak ho zve na oběd.

" Tak jdeme. " řekne Sam, který už vychází z pokoje jen v trenkách a tričku, které jsem mu dala k 16  narozeninám, což mi vykouzlí úsměv.

Názor? Luv ya <3
                                                         ~ Sunny