Under Pressure | Ben Hardy

014

Sotva jsem zabouchla dveře od bytu, tak se mi rozezvonil telefon.
Volal mi Ben. Asi jsem si něco zapomněla v autě. S touhle myšlenkou jsem hovor přijala.
,,Ano, Bene? Zapomněla jsem si něco v autě?" bylo mi na 90 procent jisté, že jsem si něco zapomněla, protože pořád někde něco zapomínám. Z druhé strany se ozvalo povzdechnutí.
,,Víš, to ty jsi ta holka, která se mi líbí a do které jsem úplný blázen." nevěděla jsem, co na to říct, docela mě zarazilo, že to cítí stejně.
,,J-já, počkej chvíli, prosím." řekla jsem a rozhodla jsem se, že za ním půjdu dolů, protože s největší pravděpodobností ještě pořád stojí dole. Hovor jsem ukončila a rozběhla jsem se dolů. Docela se divím, že jsem se na schodech nezabila. Když jsem vyšla před dům, Ben seděl na patníku a nejspíš si mě nevšiml. Posadila jsem se vedle něj a on se na mě otočil.
,,J-já jsem t-" nestihl to dopovědět, jelikož jsem se na náznak toho, že to cítím stejně vrhla na jeho rty. Ben byl první zaražený, ale později začal spolupracovat. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli.
,,Cítím to stejně." usmála jsem se na něj a dala jsem si neposlušný pramen vlasů za ucho. Ben se úplně rozzářil.
,,Doopravdy? J-já jsem se děsně bál tvé reakce a-" zase jsem mu skočila do řeči.
,,Uvědomila jsem si to v dobu, kdy jsem odjela zpět do Česka. Všichni mi děsně chyběli, ale nad tebou jsem musela pořád přemýšlet a chyběl si mi nějak víc než ostatní." řekla jsem.
,,Takže už je tady jen jedna otázka. Budeš se mnou chodit?" oba dva jsme si stoupli. Já jsem ho na náznak souhlasu políbila.
,,To znamená?" on to slovo prostě chce slyšet a polibek mu očividně nestačí.
,,To znamená absolutně ano." řekla jsem radostně. On mě dlouze obejmul. Myslím si, že kdyby nás nevyrušily mé milované spolubydlící, tak tam stojíme až do zítra.
,,Jé, co vy dva tady předvádíte? Lau, proč si nedala vědět, že ses už vrátila? Pojď nahoru, vše nám povíš." rozhodla Barbara a já jsem věděla, že nemá cenu odporovat. Dělalo se mi to těžce, ale rozloučila jsem se s Benem a slíbila mu, že mu ještě zavolám.
Holky navařily večeři, já jsem jim řekla vše, co se stalo. Dál jsme si udělaly holčičí večer s filmem, nezdravým jídlem a horkou čokoládu. Po filmu jsem si šla nachystat vše, co budu potřebovat na zítra do školy a šla jsem zavolat Benovi.
,,Zlato, do kdy máš zítra školu?" zeptal se mě.
,,Nejspíš do tří odpoledne. Proč?" odpověděla jsem.
,,Vyzvedne tě někdo ze štábu, natáčíme klip k I Want To Break Free a i toho musíš určitě být! Klukům neřeknu, že jsi tady. Uděláme jim překvapení, dobře?"oba dva jsme se zasmáli představě, že Ben, Gwil, Joe i Rami budou v sukních. Povídali jsme si asi do půlnoci, pak už jsem potřebovala jít spát, protože by ze mě nejspíš na druhý den byla chodící zombie.
Další den ve škole mi utíkal velmi pomalu, což se obvykle nestává. Nejspíš to bude tím, že se strašně moc těším na odpoledne. Po škole na mě před školou čekal James. Dělal něco jako hlavního řidiče. S Jamesem jsem se znala už od Live Aid, takže jsme se vyvarovali představování a začali jsme se spolu bavit o všem možném. Dojeli jsme před ateliéry, ve kterých se natáčí téměř všechny scény. James mě navedl, kam mám jít a odjel pryč. Já jsem se vydala na místo, na kterém by se právě teď měl natáčet klip. Našla jsem to docela rychle. Zrovna, když jsem vešla dovnitř, tak se natáčela scéna, kdy Rami vysává, Ben sedí u stolu a nejspíš si dělá úkoly, Gwil a Joe si čtou noviny. Musela jsem se hodně držet, abych nevybuchla smíchy, ale nějakým zázrakem se mi to v sobě podařilo udržet. Kluci si mě ještě nevšimli, a tak jsem se toho rozhodla využít a vyfotit si je. Tyhle fotky ještě určitě někdy využiju. Scéna se prý bude natáčet ještě hodinu, a tak mi režisér řekl, že si mám kdyžtak zajít za Lucy, která je v maskérně. Rozhodla jsem se tedy, že za ní na chvíli zajdu a překvapím ji, jelikož taky neví, že jsem se vrátila. Hned vedle maskérny je bufet. Takže jsem sobě, Lucy i klukům koupila kávu. Potom jsem se vydala směr maskérna.
Zaklepala jsem a čekala jsem na to, než mi někdo přijde otevřít, protože bych to sama s šesti kávami asi nezvládla.
,,Ahoj, Lucy." usmála jsem se na ni. Lucy mě hned objala.
,,Ahoj, strašně ráda tě zase vidím. Kdy ses vrátila?" vyhrkla na mě naráz. Na všechny otázky jsem ji postupně odpověděla.
,,A co ty? Co je u tebe nového?" zeptala jsem se zase já, protože už mi bylo trapné, že se bavíme pořád jenom o mně.
,,No, já a Rami spolu chodíme." odpověděla. Popravdě jsem čekala, že se dají dohromady a děsně jim to přeji.
,,Wow, vážně? To je bezva, moc vám to přeji!" o tom, že já a Ben jsme taky spolu jsem se zatím moc zmiňovat nechtěla.
,,To mi připomnělo. Když mluvíš o Ramim, nejspíš bych zase měla jít na natáčení, aby jim nevystydlo kafe.
,,Jo, to máš asi pravdu. Já zůstanu tady, musím se ještě připravovat. Ráda jsem tě viděla." rozloučily jsme se a já jsem se vydala za klukama.

Další kapitola bude zítra ráno. 😊❤
-A