Když mě hlídá démon

Neznámo

Do rukou nám byly vraženy nějaké formuláře, z nichž chaoticky vypadávaly barevné lístečky s dalšími poznámkami. Dále jsme byli vysláni skrz místnost do chodby, v první křižovatce doleva a na konci další chodby do dveří napravo. Vůbec jsme netušili, kam to jdeme, ale na oko jsme dělali poslušné, než jsme zabočili za první zatáčku, kde na nás nikdo neviděl. 

,,Co budeme dělat?!" vyhrkla jsem na něj s přísným výrazem, neschopna jakéhokoli gesta kvůli plným rukám.

Claude vzal mou várku formulářů na tu svou, ještě stačil otevřít první dveře v chodbě a dokumenty tam zahodil. 

,,První problém vyřešen," řekl a promnul si ruce. ,,Smrtky nejsou tak chytré," řekl, když si vytahoval z kapsy jelení lůj, který si aplikoval na své rty. Věnovala jsem mu nechápavý pohled.

,,Co je? Nemám rád ten suchý pocit. Většinou na to mám lidi," řekl, když si svou kosmetiku opět uschoval do kapsy od saka.

Procházeli jsme podezřele prázdnou chodbou a trapné ticho nás obklopovalo.

,,Co se vůbec stalo s tou tvojí holkou na hlídání?" vtrhla mi do hlavy otázka, kterou jsem ihned vyřkla.

Claude se trochu zašklebil, pohrál si s límečkem od košile a hluboce se zamyslel nad mou otázkou, jako by to byl nějaký těžký matematický problém.

,,Já nevim," odvětil mi ledabyle. 

,,Cože?" přemýšlela jsem nad tím, jak nemohl vědět, co se stalo s jeho svěřenkyní, za kterou měl ručit svým krkem. Tedy ona to nebyla přímo jeho svěřenkyně. Patřila Ashovi, ale Claude ji měl hlídat... Nebo ne?

,,Potom, co jí obličej sežehly plameny, utekla někam do lesa a už jsem o ní neslyšel. Je to Ashova starost, stejně už nevypadala nic moc," pokrčil rameny, ale vzápětí mě chytl za paži a vtáhl do nejbližší místnosti, ve které byla tma jako v nejmenované části těla.

Polekalo mě to a chtěla jsem něco říct, když v tom mi jeho ruka byla násilně přitlačena na ústa.

,,Mlč," zašeptal. ,,Něco jsem slyšel." 

Já tedy nic neslyšela a tato pozice se mi vůbec nelíbila. Já ani nevěřila tomu, že by něco slyšel. Určitě to byla jen lehká lež, kterou mě chtěl obalamutit. Kdyby ovšem chtěl, mohl by mi udělat cokoli i bez mého souhlasu, protože jsme byli daleko, v nějaké zádeli všeho. Navíc jsme nevypadali podezřele v nejfrekventovanější části budovy, proč by nějací náhodní lidé... tedy smrtky... měli mít více podezření než ti ostatní?

Pomalu povolil svůj stisk a pustil mě. 

,,Něvěřím ti ani nos mezi očima," řekla jsem, když jsem hmatala po nějakém vypínači, aby alespoň viděl, jak na něj vyčítavě ukazuji.

,,To není úplně můj problém, každopádně to co se blížilo k nám nebyla úřednická síla smrtek," řekl a světlo nás opět obklopilo.

Claude měl ruku na vypínači, jako by celou dobu věděl, kde je, i když tu byl poprvé... Nebo ne?

,,Tipl jsem si," usmál se na mě a nahnul se ke klíčové dírce, kterou sledoval chodbu. Poté uzamkl bezpečnostní zámek umístěný na horní části dveří, jelikož klíče neměl.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Vypadala jako nějaká debatní místnost, kde se prezentují projekty. Nevypadala moc udržovaně, ale ani ne moc sešle. Doufala jsem, že se přestala používat a nikdo nás tu nenajde. Vážně jsem se bála. 

Claude si obcházel místnost ze všech stran a hmatal na zdi jako pomatený. Netušila jsem, co tím chce dokázat, ale nechala jsem ho si hrát. Alespoň tak neobtěžoval mě. 

,,Odněkud se tu vzali andělé... Nebyli tu a najednou tu jsou. Od místa, kde jsme stáli přibližně na 20 metrů, jsem je cítil jen tak se objevit..." říkal naštvaným tónem.

,,A oni tě necítili?" zeptala jsem se, když jsem si sedala na podlouhlý konferenční stůl.

,,Cítili...Ale musí být něco sakra důležitějšího, než démon na úředním místě udržujícím rovnováhu, že je to nevykolejilo... A to prošli přesně půl metru ode mě, když jsem sledoval skrz dveře. To se mi ani trochu nelíbí," přistoupil ke mně, chytl mě za ramena a rty se přitiskl k těm mým. 

Lekla jsem se a začala sebou smýkat, on mě ale převážil svou vahou, záda se mi přirazila ke stolu, na kterém mě v leže divoce políbil a následně se zase odtáhl, jako by se nic nestalo. Mrštně jsem se zase zvedla a nevěděla, co si o tom mám myslet.

,,Potřeboval jsem povzbudit svoje myšlenky..., " řekl a opět se hluboce zamyslel.

Já se vyděšeně tiskla ke hraně stolu a sledovala každý jeho pohyb. Otřela jsem si rty a s vytřeštěnýma očima pozorovala jeho akce. Cítila jsem se jako po útoku maniaka, čímž bezesporu byl. Byla jsem bezmocná jako mládě vůči predátorovi. Zároveň to ale nebylo úplně špatné. 

,,No jasně! Mají plnou hlavu démona, že ignorovali signály opravdového démona nablízku. Byli příliš rozhozeni na to, aby se soustředili na svou intuici!"

Claude vytáhl z kapsy mobilní telefon a chvíli na něm listoval. 

,,Moderní technologie je úžasná, jak jsem bez ní jen mohl být..." řekl, když klikl na odkaz.

,,Vůbec nevím, jak to dokázal, ale Sebastian byl zvolen do státní vlády jako zastupitel ekonomického odvětví... Ale pořád se mi nevysvětluje, co dělali andělé tady...," narovnal si své brýle a pohleděl na mě s obzvláště chrlící vášní.  Já vypadala stejně zmateně jako předtím.

,,Chci tě," řekl mi, když se mi vrhal na odhalený krk, který začal líbat.

Vzdychala jsem mu do ucha. V hlavě se mi ale přehrávaly myšlenky na Grellovy rady. I když mě neměl moc v lásce, tak mi dával rady, které nezněly pochybně. To znamení, které jsem nesla před nedávnem na krku také nebylo nic příjemného. Pudy jsou ale pudy, proti kterým je mozek a racionální myšlení krátké. 

Skončili jsme opět na stole, na kterém se na mě vrhl divočeji a vášnivěji, než předtím. Kompenzoval si tím to, co nestihl udělat předtím. Byla jsem gazela a on lev. Líbal mě jako ještě nikdo předtím. Chtěla jsem tu touhu potlačil, ale nešlo to. Poddala jsem se mu tam, v té místnosti v neznámu.