Pád čarodějů

Kapitola 4. Zrada

Všichni šli společně do jídelny, kde už na prostřeném stole stálo připravené jídlo. Byla tam pečená kachna, knedlíky a červené zelí. Na stole byli také dva džbány, s červeným vínem a s vodou. U stolu stál další hobit v kuchařském obleku. "Jmenuju se Kobil. Přeju vám dobrou chuť pánové." Řekl a odešel do kuchyně. Fald šel hned za ním. "To byl náš šéfkuchař, nejlepší kuchař jakého znám." Řekl Arron a posadil se na židli v čele stolu. Weller se posadil nalevo od něj a na pravou stranu si vedle sebe sedli Doom s Alfarem. Pustili se do jídla, bylo opravdu skvělé.

Po jídle Arron oznámil učňům, že pro dnešek už mají volno a můžou si dělat, co chtějí, kromě vstupu do věže po schodech v hale, říkal, že je to nebezpečné. Alfar s Doomem si šli sednout do společenské místnosti, kde zrovna Fald uklízel prach. Doom se ho zeptal. "Ty taky umíš kouzlit?" Fald se zarazil, otočil se směrem k Doomovi a řekl. "Vypadám snad jako nějaký leprikón ? Ti umí kouzlit, já jsem hobit a hobiti nekouzlí, jen žijí klidný život, v klidném prostředí a, nebo jako já, dobrovolně pomáhají některým lidem." "Aha, to jsem nevěděl" řekl Doom nejistě, s pocitem, že hobita trochu urazil, ale hned mu bylo lépe, když ho hobit uklidnil. "Nic se neděje, řekl Fald a usmál se. Pak pokračoval v úklidu. "A kde je vůbec Weller?" zeptal se Alfar Dooma. "To nevím, naposledy jsem ho viděl u večeře. Třeba si šel lehnout." odpověděl mu Doom. "Třeba.." řekl zamyšleně Alfar. "Jdu se podívat, jestli tam je." Dooma tahle věta překvapila a začal si říkat, proč se o něho tak strachuje, když ještě před několika hodinami by se s ním klidně porval. "Snad o něj nemáš strach?" zastavil Alfara Doom. "Ne o něj ne, ale o nás. Přijde mi nebezpečný, nevím co od něho čekat, chci si na něj dávat pozor." řekl mu potichu Alfar, aby to Fald neslyšel. Doom hned pochopil a řekl mu stejně tichým hlasem. "Dobře, jdu ale s tebou." "Dobře." Řekl Alfar a společně šli směre k pokoji. Jakmile došli k pokoji, oba dva si oddechli, Weller spal v posteli. Už byla noc a tak si řekli, že už půjdou taky spát.

Dalšího dne, jakmile se Doom probudil, uvědomil si, že je v místnosti sám a tak vstal a šel do jídelny, kde všichni už jedli snídani. "Ale podívejme, kdo se probral" řekl při pohledu na Dooma Arron. "Jídlo už je na stole, ale už ho tu moc není." Doom se posadil vedle Alfara, který měl plnou pusu jídla, které zrovna zapíjel vodou. Doom si vzal poslední kousek chleba a namazal na něj máslo, které bylo hned vedle něho, pak si ukrojil kousek sýra a pustil se do toho. Weller seděl na stejném místě jako včera. Vypadalo to, že už je po jídle, protože měl před sebou prázdný talíř a četl si nějakou černou knihu. "Co to čteš?" zeptal se ho slušně Doom. Weller se na Dooma nepodíval, jen mu odpověděl. "Stručná historie magie. Je to čtvrtý díl. Píše se tu o různých činech některých kouzelníků a celkově zrození magie." "Aha" řekl Doom. "Dneska se budeme učit základy magie, knihy vám budou sloužit jen k rozšíření vašich znalostí, ale praktické trénování kouzel budete mít se mnou." Řekl Arron a vstal od stolu. "Jakmile dojíte, přijďte do Jednací místnosti." Dořekl Arron a odešel. Doom si najednou uvědomil, že ještě nebyl venku, podíval se z okna a uviděl les a tak si řekl, že jak bude mít čas, podívá se ven. Po jídle šli všichni tři do Jednací místnosti, jak jim mistr řekl. Vešli dovnitř a uviděli mistra sedět u stolu. "Posaďte se." Řekl jim a oni poslechli a sedli si." Nyní vám ukážu sílu tohoto krystalu." Arron položil ruce na stůl a začal říkat zaklínadlo v magické řeči, najednou z krystalu vyšlehl paprsek bílého světla, který zasáhl ho a všechny ostatní, kteří seděli u stolu. Náhle, jakoby nebyli v domě, ale někde jinde. Všichni čtyři stáli na kraji lesa, Doom si hned uvědomil kde je, byl na tom místě, které viděl z okna. "Pojďte za mnou." Řekl učňům Arron a vešel do lesa. Doom s Alfarem se na sebe podívali a pak následovali mistra do lesa, Weller šel hned za nimi. Šli asi deset minut, ale pak se mistr zastavil na místě, kde byl jakoby vykácený les ve tvaru kruhu a uprostřed byla jakási kobka. Měla vyražené dveře, jakoby je někdo, nebo něco prorazilo z vnitřku. Arron se otočil k učňům a oznámil jim." Včera večer, když jsem tu byl posledně, byly tyhle dveře ještě v celku, ale jak si můžete všimnout, něco je vyrazilo." "Co to bylo?" zeptal se Alfar. "Na to musíte přijít, to bude vaším úkolem." Odpověděl mu Arron. "A nějaké stopy?" zeptal se Weller." Ano něco by tu bylo." Řekl Arron a ukázal na spálenou zemi a stopy velkých bot." Ten kdo to udělal, musel umět ovládat magii, takže vás naučím pár obraných kouzel a jedno útočné, kdyby bylo potřeba." Náhle se všichni vrátili zpátky do jednací místnosti." Teď pojďte za mnou". Arron je zavedl do trénovací místnosti. "Každý si stoupněte k jednomu znaku na zemi." Učni poslechli mistra a udělali, co jim řekl. Jakmile vstoupili na znak, pocítili všichni, jak jim tělem prochází síla magie. "Teď vás naučím kouzlo obrany. Dejte jednu ruku před sebe a vyslovte slovo "Tish"." Všichni tak udělali, a jakmile vyslovili slovo, na rukách se jim objevil štít, tvořený žlutým světlem. "Výborně" pochválil je Arron. "Teď přejdeme na útočné kouzlo. Otevřete svou dlaň a řekněte slovo "Anar". Opět všichni udělali, co jim řekl. Všem se v rukách objevila koule červeného světla. "Teď se s ní pokuste trefit obelisky. První vrhl kouli Alfar. Trefil se. Dále házel Doom. Ten se také trefil. A nakonec házel Weller. Hodil svou kouli na obelisk, ale stalo se něco, co nikdo neočekával. Obelisk při nárazu praskl. Arron, Alfar a Doom stáli a nic neříkali. Arron ale ticho přerušil a řekl. "Jak..Jak je tohle možné? V hlase mu zněly obavy. Weller se otočil směrem k mistrovi, ve tváři měl úsměv. " Tohle je pravá magie, starče. Wellerovi se v rukách objevili další koule. Mistr rychle zareagoval a vytvořil před sebou štít. "Zrádče!! Vykřikl Arron " Vy dva utíkejte do věže!! Alfar s Doomem, rychle běželi ke dveřím, mezitím Weller stihl na Arrona vyslat několik silných ran, které mistrovu obranu značně oslabili. Alfar už byl venku z místnosti a Doom hned běžel za ním. Z místnosti se ozývalo blýskání a jakoby hromové rány, ale jediné co oba teď zajímalo, bylo, aby se dostali do věže. Už vybíhali schody, když náhle zvuky ztichly. Oba však nezastavovali. Už byli nahoře. Uviděli fialový portál, Alfar neváhal a rozeběhl se k němu. Doom ho však zastavil." Nevíme, kam to vede." "Chceš radši zůstat tady?" řekl Alfar a skočil do portálu. Doom chvíli váhal, ale potom skočil taky. Poslední co Doom z mistrova domu uslyšel, bylo. "Jen si utíkejte, už nemůžete zastavit to, co jsem právě začal."šichni šli společně do jídelny, kde už na prostřeném stole stálo připravené jídlo. Byla tam pečená kachna, knedlíky a červené zelí. Na stole byli také dva džbány, s červeným vínem a s vodou. U stolu stál další hobit v kuchařském obleku. "Jmenuju se Kobil. Přeju vám dobrou chuť pánové." Řekl a odešel do kuchyně. Fald šel hned za ním. "To byl náš šéfkuchař, nejlepší kuchař jakého znám." Řekl Arron a posadil se na židli v čele stolu. Weller se posadil nalevo od něj a na pravou stranu si vedle sebe sedli Doom s Alfarem. Pustili se do jídla, bylo opravdu skvělé.