Pád čarodějů

Kapitola 5. Odpovědi

Oba se objevili kdesi v nějaké katedrále, Doom to hned poznal podle mramoru a podle vitráží namísto oken. Všude okolo byly mramorové sloupy a za nimi velké dveře." Kde to jsme?" zeptal se Alfar. "Nevím. Musíme najít pomoc a říct jim co se stalo." Náhle se místností rozlehl hluboký hlas. "Alkaz tirith!" Kolem Dooma a Alfara se objevila klec z bílého světla. "Co to je?" řekl vyděšeně Doom. "Vypadá to na nějakou magickou klec." Odpověděl mu Alfar. "Nacházíte se v domě mocného Malfara." Ten hlas, co k nim promluvil, Doom znal." Gabrieli? "řekl Doom a otočil se za hlasem." Doome? Co tady děláš?" zeptal se udiveně, a zrušil kouzlo, které je drželo v kleci." Není čas na vysvětlování, musím mluvit s Malfarem."řekl Doom "Je ve své pracovně, pojďte za mnou." Šli do pracovny a cestou řekl Doom Gabrielovi, co se stalo. "To je hrozné, musíme to mistrovi rychle říct." Řekl Gabriel po tom, co mu Doom všechno řekl. Došli až k pracovně, Gabriel otevřel dveře. Malfar zrovna zasouval nějakou knihu do police. "Neumíte klepat?" řekl přísně Malfar. Gabriel přistoupil blíž k mistrovi. "Promiňte mistře, ale je to důležité. Tihle dva, ukázal na Dooma a Alfara, patří k mistrovi Arronovi, kde došlo k útoku, zradil je jeden ze studentů, který měl, podle toho co říkají, velkou moc, porazil jejich mistra. Malfar se zarazil, po chvíli však ze sebe dostal jen jednu větu. "Musíme varovat ostatní. Gabrieli jdi říct Felirovi a Razovi (další 2 z Malfarových učňů), ať každý z nich jde varovat jiného mistra a oni ať varují ostatní z řádu." "Ano mistře." Řekl Gabriel a odešel. "A co se týče vás dvou, půjdete do města Stonewater a musíte tam varovat starostu města, řekněte mu, že Silverblood se vrátil." Silverblood, tohle jméno Doom a Alfar znali jen z legend, stalo se to před 164 lety, co jeden z čarodějů obětoval své bratry, aby získal jejich magickou sílu, od té chvíle využíval svou magii ke konání zla, stvořil armádu temných rytířů, která plnila jeho rozkazy. Vyvraždil několik vesnic, než se mu postavila skupina čarodějů, kteří se obětovali své životy a zničili ho i s jeho armádou, nebo si to alespoň do teď všichni mysleli. Malfar otevřel portál, přes který se měl dostat Doom a Alfar do Stonewateru. Předtím, než tam oba vstoupili, se Doom zeptal. "A jste si jist, že je to on?" "Smrtelně jist. Běžte, nesmíte ztrácet čas." Řekl Malfar. Oba vešli do portálu. Objevili se přímo před vstupem do starostova domu. "Stát, ani hnou." Zastavil je člen městské gardy. "Posílá nás Vrchní čaroděj Malfar, musíme mluvit se starostou, jde tu o nebezpečí, které se blíží."řekl Alfar "Dobře pojďte za mnou." Řekl a otevřel dveře od domu. Vešli do haly, kde na křesle obloženém kožešinami seděl starý muž s podivnou korunou na hlavě. "Pane" voják zasalutoval "Tihle dva pro vás mají zprávu od čaroděje Malfara." "Ať předstoupí." řekl starosta. Doom s Alfarem předstoupili před starostu. "Můj pane.. "začal zdvořile Doom" Malfar vám vzkazuje, že Silverblood se vrátil". Starosta vstal ze svého křesla, první nevěřil, myslel si, že se třeba Malfar mýlí, ale to se ještě nikdy nestalo a obával se, že se to nestane ani teď. "K.Kapitáne" řekl starosta se strachem v obličeji. Ke starostovi přistoupil muž ve stříbrném brnění, Doom ho hned poznal, byl to ten stejný muž, který se ho pokusil chytit v hostinci. "Ano, pane?" promluvil silným hlasem. "Připrav všechny svoje muže, uzavřete město, zdvojnásobte stráže, hlídejte každý vstup do hradu dnem a nocí, nikdo cizí nesmí dovnitř." Rozkázal mu starosta." Rozkaz, pane." Řekl kapitán, zasalutoval a odešel. Starosta si zase sedl do křesla. "Děkuju vám, že jste nás varovali včas, co budete teď dělat?" Zeptal se jich zvědavě starosta. "To nevíme, měli jsme vám jen doručit tu zprávu a teď nejspíš počkáme, co bude dál." Odpověděl Alfar. "Dobře, buďte tu tedy mými hosty, ale připravte se, že nás čekají temné časy. Teď mě omluvte, musím poslat posly do dalších měst, aby se také připravili." "Děkujeme" řekli oba a odešli ven z budovy.

"Co budeme dělat teď?" zeptal se Alfar Dooma."Počkáme."řekl Doom. "Dobře. Musím si jít koupit nějaké magické kameny, všechny jsem si je nechal v Arronově domě." Řekl Alfar a vyrazil směrem k městskému tržišti. Doom se podíval, kolik má u sebe peněz a pak následoval Alfara. Prošli několika uličkami, až došli na tržiště. Bylo tam spoustu stánků se vším možným. Doom si všiml mnoha obchodníků se šperky, zbraněmi, a taky tam bylo mnoho bylinkářů, mastičkářů a dokonce i obchodníci s magickými kameny. Alfar se zastavil hned u prvního stánku s kameny. "Dobrý den." Pronesl obchodník, kterému stánek očividně patřil, nevypadal moc věrohodně, měl na sobě barevnou robu a jedno oko měl skleněné. "Co vám mohu nabídnout?" pokračoval a rukama ukázala na svoje zboží. "Prosil bych dva červené a jeden modrý kámen, to je vše." Řekl Alfar a vytáhl z kapsy měšec. "Jak si račte přát." řekl obchodník a položil na stůl dva červené a jeden modrý kámen." Dvacet stříbrných za dva červené a patnáct za jeden modrý, takže to bude celkem pětatřicet stříbrných" řekl Obchodník a usmál se." To není tak zlé." řekl si v hlavě Alfar a položil na stůl pětatřicet stříbrných. Alfar si vzal kameny. Najednou se městem roznesl válečný roh. Ze všech stran se začali vynořovat městská stráž, dokonce i garda v čele s kapitánem. Obklíčili tržiště. "Hledáme členy kultu Zlomených, chceme jen je, nikomu jinému se nic nestane." Oznámil kapitán a dal povel rukou, několik stráží začali procházet mezi lidmi, kontrolovali jim ruce, všechno šlo v pohodě, než jeden ze stráží zavolal. "Tady je jeden!" "Tady další!" ozval se další. Několik lidí se dali na útěk, ale stráže byli všude a tak se podařilo utéct jen několika. Doom a Alfar se udiveně rozhlíželi, i k nim přišla stráž, zkontrolovala jim ruce, a když si je prohlédli, řekli jen "V pořádku" a odešli. Po zkontrolování všech lidí na tržišti, vojáci sebrali vybrané a odvedli je pryč. Přesto však zůstalo asi deset strážných na tržišti, lidi si jich ale nevšímali a pokračovali v nákupech. "Co to mělo být?" zeptal se tak do větru obchodník s kameny. Doomovi teď v hlavě probíhala jen jedna otázka. Kdo jsou Zlomení. Zeptal se na ně Alfara, ale ten taky nevěděl a tak se rozhodli, že se podívají do knihovny. Doom si cestou všiml, že se tady Alfar Opravdu vyznal, vedl ho přes různé uličky, kde nebylo ani moc lidí a nikdy se nestalo, že by se ztratil. "Tak jsme tady, městská knihovna." Řekl Alfar a vešel dovnitř. Doom se podíval na název knihovny, a vešel dovnitř. Jakmile byli oba uvnitř, uvítal je malý a starý muž s plnovousem, podle vzhledu si byli oba jistí, že to je trpaslík. "Studený den, drazí návštěvníci, jmenuju se Furi, s čím vám můžu pomoct." "Já jsem Doomless a tohle je Alfar, hledáme něco o kultu zvaném Zlomení." Trpaslík se zatvářil překvapeně, pak se zamyslel a poté řekl. "Něco bych tu měl mít, počkejte. Můžete se posadit, jestli chcete." Řekl a ukázal na místo s dlouhým stolem a židlemi okolo něho. Doom jen přikývl a šel si s Alfarem sednout ke stolu. "Co si myslíš, že teď ostatní dělají?" zeptal se zvědavě Alfar. "To nevím, hlavně doufám, že jsou v pořádku." Odpověděl mu Doom. "Myslíš, že je Arron ještě na živu?" pokračoval dál Alfar. "Rád bych si myslel, že ano, ale nerad si dělám zbytečné naděje." Odpověděl Doom se smutkem v hlase. Alfar si povzdechl. "Já věřím, že ještě žije, třeba utekl, nebo něco." Řekl Alfar a položil hlavu na stůl. Chvíli ještě čekali, pak trpaslík přišel a položil na stůl velkou a zaprášenou knihu. "Tady je, jediné co jsem našel o tom kultu, kdybyste ještě něco potřebovali, budu poblíž. Řekl a odešel. Doom sfoukl prach a pak se podíval na název knihy. "Silverblood, zhouba světa." Otevřel ji, nečetl jí celou, jen projížděl očima řádky, až narazil na slovo Zlomení. "Tady to je." Řekl Doom. Alfar, šel k Doomovi blíž a podíval se do knihy. "Píše se tu, že když ještě Silverblood neměl armádu, chodil v převleku mezi lidi, hledal ty osamocené, ty kteří už neměli co ztratit, nikdo je neměl rád a ty, které opustili jejich nejbližší. Přemluvil je, k tomu, aby pro něho sloužili a on jim za to slíbil moc, pokud se někdo rozhodl přidat se k němu, musel mu dokázat svoji věrnost, a to ne jinak, než krví, vlastní krví, každý kdo se chtěl k němu přidat, si vyřízl na ruku dvě překřížené čáry. Postupně tak sjednotil stovky mužů, které nazýval Zlomení, věděl, že pro něho udělají všechno, a tak jim věřil, nechal je za sebe dělat špinavou práci a některé používal i jako zvědy." "Takže to vypadá, že se i po Silverbloodově porážce kult nerozpustil." Řekl Doom. "Třeba věděli, že se jednou vrátí." řekl Alfar a zavřel knihu.