Pád čarodějů

Kapitola 7. Záchrana

Ráno se jako první probudil Gabriel, viděl, že všichni ještě spí, ale někdo tu nebyl. "Kde je Alfar?" řekl si v hlavě. Vzpomněl si, že říkal, že se jde projít, ale od té doby ho neviděl. Rozhodl se, že ho půjde hledat. Nechal vzkaz na stole pro případ, že by se všichni vzbudili a hledali je. Vyšel ven. Bylo ještě brzo ráno, takže na ulicích moc lidí nebylo, bylo tam spíš více stráži než normálních lidí. Šel směrem k tržišti. Najednou na něho někdo zavolal z temné uličky. "Hej. Ty. Pojď sem." Promluvila osoba zahalená ve stínu uličky. Gabriel se podíval do uličky a opatrně se k osobě začal přibližovat. Jakmile byl dostatečně blízko, zjistil, že tu osobu nezná, byl to nějaký člověk s černým pláštěm, tmavými vlasy a páskou přes jedno oko. "Kdo jsi?" zeptal se potichu Gabriel, aby na sebe zbytečně nelákal pozornost stráží. "To není důležité. Důležité je to co vím." Vím, kde se nachází tvůj přítel." Odpověděl muž. "Alfar? Víš kde je?" zeptal se nadějně Gabriel. "Vím kde je a vím s kým je. Včera večer, když se procházel městem, zašel do temné uličky, kde byl přepaden Zlomenými." Řekl muž. Gabriel se zarazil a pak řekl. "Zlomení? Já myslel, že je nechal starosta všechny pochytat a buď je zavřel do věznice, nebo ty více nebezpečné popravil. A jak to vůbec víš, a proč si se mu nesnažil pomoct?" při poslední větě šel v Gabrielově hlase slyšet hněv. "Nemohl jsem mu pomoct, ani kdybych chtěl. Bylo by to pak mnohem horší, a ty by ses o tom nikdy nedozvěděl. Nemůžu riskovat, aby mě odhalili." Gabriel nepochopil, co tím muž myslel, ale pak si muž odhrnul z ruky plášť a Gabriel spatřil na jeho ruce dvě překřížené čáry. V ten moment Gabriel zvedl proti muži ruku, ve které se během vteřiny objevilo červené světlo. "Zadrž! Není to tak, jak to vypadá, já k nim nepatřím, sloužím někomu jinému, někomu kdo sleduje Zlomené a snaží se jim překazit jejich plány." Řekl muž vyděšeně. Gabriel ještě chvíli nechal ruku namířenou na muže, ale pak se rozhodl, že mu bude věřit a tak ruku sklonil. "Jestli mluvíš pravdu, tak mi pomoz zachránit mého přítele, zeptej se svého pána, jestli nám nemůže nějak pomoct." Řekl Gabriel, a hlas mu zněl jakoby se mu ani o pomoc žádat nechtělo. "Dobře, zkusím s ním promluvit." Řekl muž. "A ty teda víš, kam ho odvedli?" zeptal se Gabriel. "Ano vím to, tvůj přítel není první, koho unesli. Všechny je odvážejí ven z města, do jejich pevnosti. Pro všechny se může zdát opuštěná, ale já i můj pán víme, že to tak není." Odpověděl mu muž. "Jak je mohou odvádět z města pryč, když je město uzavřené a prohledávají každého, kdo se snaží vejít dovnitř i ven." Řekl zvědavě Gabriel. "Myslíš, že jediný způsob jak se dostat do města je hlavní branou? Chyba!. Pod městem jsou tajné chodby, které nechali Zlomení vytvořit, pro právě takové věci jako je třeba únos lidí. Rád bych si tu s vámi ještě povídal, ale musím běžet, mám důležité zprávy pro svého pána." Řekl muž, pak vyšel z uličky a ztratil se mezi lidmi. Gabriel, rychle běžel zpátky za ostatníma a říct jim vše co se dozvěděl.

Vešel do místnosti, kde se už všichni připravovali na to, že půjdou Gabriela a Alfara hledat. Jakmile ale uviděli Gabriela ve dveřích a neviděli tam Alfara, hned se ho zeptali, co se stalo. Gabriel jim řekl o tom, že Alfara unesli Zlomení a že ho určitě odvedli do jejich pevnosti. Potom co jim Gabriel všechno řekl, první kdo po něm promluvil, byl Malfar. "Tohle se nemělo stát. Musíme mu pomoct dřív, než se dostane do rukou Silverblooda, protože pak by se náš pokus o jeho porážku, stal nemožným." "Co budeme ale dělat? Nemůžeme jen tak zaútočit na pevnost Zlomených." Řekl Doom. Jakmile to ale dořekl Malfar s Gabrielem se na sebe podívali a Doom si hned uvědomil, že přesně takový byl jejich plán a tak pokračoval ve své pochybné řeči. "I kdybychom zaútočili na tu pevnost, s veškerou silou co máme, jsme jen tři a jich tam můžou být stovky." "Popravdě už jsme čtyři." Řekl jakýsi hlas, který Doom ještě neslyšel, otočil se tedy za hlasem. Byl to Feril. Vypadal, jakoby byl zdravý a připravený na boj. "Moje magie dokáže vyléčit spoustu zranění, a také vrátí zpátky všechnu sílu raněné osoby, ale i přesto má Doom pravdu. Nedokážeme dobít celou pevnost, jen v tak malém počtu. Řekl Malfar a zamyslel se. Gabriela ale něco napadlo. "nemusíme je dobít, stačí jen osvobodit Alfara a popřípadě ostatní, které tam drží, potřebujeme jen odlákat jejich pozornost." "Dobrý nápad Gabrieli." Řekl Malfar." O odlákání pozornosti se postarám já a Ferilem a vy dva s Doomem půjdete osvobodit vězně, jen vás potřebujeme nějak nepozorovaně dostat dovnitř." "Vím o někom, kdo nás tam dostane." Řekl Gabriel. "Jen ho musím najít." "Dobrá tedy, jdi ho hledat. Doome jdi s Gabrielem, není bezpečné chodit takhle sám po městě, ne teď když víme co se tam děje." "Ano mistře." Řekl Doom a společně s Gabrielem šli hledat toho muže, který je dostane nepozorovaně do pevnosti Zlomených.