Sama sebe se bojím,
co dělám, do čeho se strojím.
Odhalená kůže
zarděná, popraskaná, naznačující že,
kdysi jsme byla šťastný člověk,
ale nemohu se vymlouvat na můj starý věk.
Letopočty míhající se mi před očima
šedou barvu má kůže má.
A bosé nohy
tančí do zbytku sloky a záhy
se malá postava zhroutí do trávy.
Jistě že za to nemůžete vy!
(pouze ona sama)
ČTEŠ
NAIVETY
PuisiPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
