Maddie Rosová (HP ff)

Nástupiště 9 a 3/4?!

Ráno jsem se probudila v 10. Mamka mě nechala spát jak dlouho chci. Dnes je 29.8. a už za tři dny pojedeme s Helene do Bradavic. Tak moc se těším. Když rodiče skoro rok neuvidím, musím si je ještě pořádně užít. A tak jsme se dnes rozhodli jet na výlet do Liverpoolu. Je to menší městečko, ale je nádherné. Dali jsme si tam oběd a šli jsme do nákupního centra. Nakoupit ještě nějaké věci do Bradavic. Mamka mi koupila troje džíny, dvě mikiny a desatero triček. Mám tolik oblečení, že se bojím aby se mi to vešlo do kufru.
1. Září mě probudil můj soví budík v 7:00. Rychle jsem vstala z postele, učesala jsem si vlasy, rozpustila jsem si je na ramena. Vzala jsem si roztrhané džíny a světle růžovou košili. Sešla jsem na snídani, kde mi mamka připravila čokoládové sušenky s horkým mlékem. Dobrůtka! Po snídani jsme nabrali i Helene s ostatními a vyrazili jsme na jakési nádraží 9 a 3/4. Vůbec jsem netušila kde něco takového může být... Viděla jsem tam jenom nádraží 9 a 10. Nějaký člověk se svojí zrzavou manželkou se třemi dětmi, jeli po nádraží. Vezli si s sebou na vozíku sovu, tak jsem si řekla, že by mohli vědět kdy je to podivné nádraží. Moje mamka si tam prohlížela v nějakém obchodě oblečení a nechala mě napospas mému osudu. S Helene jsme k těm lidem došli. ,, Dobrý den, koukám, že taky vezete sovu. Nejdete náhodou taky na to podivné nádraží?" zeptala jsem se. ,, Ano, vy tu nemáte rodiče?" zeptal se milosrdně ten černovlasý, brýlatý pán. ,, Harry, oni jsou asi mudlové!" řekla zrzavá paní. ,, Ne, my jsme napůl mudlové" řekla Helene trochu tišším hlasem, protože se styděla. Helene se stydí všech, ale já taky, jenom to umím líp ovládat. ,,Pojďte s námi holky, zavolejte své rodiče a držte se u nás." řekl nakonec ten pán. Jejich černovlasý syn se na nás šklebil a hnědovlasý kluk se na nás usmíval. Jejich zrzavá roztomilá malá dcerka, se na nás mile usmála. Zavolala jsem na svoje rodiče a Helene zavolala na svoje. Ti hned přiběhli. ,,Harry, Ginny!!" vykřikla mamka. ,,Tak dlouho jsme se neviděli! Jak se máte? To jsou vaše děti? A nepůjdeme si pak někam sednout?" začala na ně chrlit má mamka. ,, Jo, jasně za 10 minut jede vlak, tak potom" usmála se paní. ,,Super" řekla mamka. ,,Jamesi, jeď první." řekla zrzavá paní a hnědovlasý kluk se rozběhl a projel zdí. ,,Tak jste to viděli, takže teď Albus, pak Lili, a pak vaše rodina Zoro, ano?" Mamka přikývla. Ta paní mi přijde opravdu milá. Když na mně přišla řada, byla jsem opravdu nervózní. Pevně jsem chytla úchytku košíku a rozběhla jsem se proti zdi. Bylo to jako procházet do jiné země. Sice jsem ve zdi byla jen 5 vteřin, ale působilo to uvnitř tak.....prostě kouzelně. Jak kdybych proplouvala všemi pocity, vůněmi a zkušenostmi zároveň. Úžasný pocit!! Vynořila jsem se na nástupišti, kde byla obrovský vlak. Lokomotivu měl červenou a vagóny černé. Na lokomotivě měl napsáno: Bradavický expres. Aha, vlak do Bradavic! Na nástupiště 9 a 3/4 proplula i Helene. ,,Páni!" to bylo jediné, na co se Helene zmohla. Stála tam s pusou dokořán a koukala na lokomotivu. Když se dokoukala řekla mi ,,Maddie, musíme se rozloučit s rodiči a najít si volné kupé." Tak je to tu. Loučení s rodiči. Vůbec se mi nechce loučit!. ,,Maddie, užij si to tam a nezapomínej, že nám musíš psát jak se máš!!" řekl mi taťka. Objala jsem je a musela jsem se hodně držet, abych se nerozbrečela. Vůbec se mi tam najednou nechce. ,,Maddie, když mi bylo 11, taky se mi tam nechtělo. Ale věř mi, že až pojedeš na prázdniny domů, budeš tam chtít zůstat." řekla mi konejšivě mamka. ,,Snad jo, už raději půjdu" řekla jsem rychle, abych se nerozbrečela. ,,Pa! " zamávala jsem jim, naposledy je objala a už jsme s Helene zmizely ve vlaku. Šli jsme dlouhou chodbou ale, všechna kupé byla obsazená. Když už to vypadalo, že si nesedneme, Helene si všimla kupé ke kterému se blížil černovlasý kluk, kterého jsme potkaly na nádraží. ,,Rychle pojď" zašeptala jsem Helene. Ta jen kývla. Otevřela jsem kupé a tam seděla jedna holka asi v našem věku. Měla zrzavohnědé vlasy a krásné hnědé oči. Koukala z okna a přišla mi dost osamělá. ,,Ahoj" pozdravila jsem a ona se na nás rychle a dost podezřívavě podívala. ,,Mohly bychom si k tobě přisednout? Všude jinde je plno...." řekla jsem jí. ,,Hmm, no tak dobře" řekla nám dost neochotně. ,,Držíš tu někomu místo?" zeptala se jí Helene. ,,Ne, klidně se posaďte. " řekla trochu nastaveně. ,,Dobře tak jo" řekla jsem jí klidně, aby se ještě víc nerozzuřila. ,,Já jsem Maddie Rosová." řekla jsem jí přátelsky. ,,Jsi od novin?!" zeptala se mě s nechutí v hlase. ,,Ne, jsem napůl mudla. Proč?" řekla jsem jí co nejmileji to šlo. ,,A ty" obrátila se na Helene ,, jsi kdo a proč nemluvíš?" obořila se na ní. ,, Jmenuji se Helene Cloverová. A nemám co říkat. Ale neboj, nejsem od novin. Taky jsem napůl mudla." řekla jí rychle Helene a usmála se na ní. ,,Aha, dobře. Já jsem Rose Weasleyová. Určitě se mě zeptáte proč se vás ptám jestli jste od novin. Víte, moje mamka Hermiona Grangerová je ministryně kouzel. A všichni jsou úplně paf, že jedu do Bradavic. Bylo by fajn, kdybychom byly kamarádky. Znám tu jenom moje bratrance Jamese a Albuse Potterovi. James je pěkné číslo a jede do Bradavic už po 3. Já a Albus jedeme poprvé. Albus je fajn. Je to velice milý a přemýšlivý kluk. Je skvělý, vždy když jsme se o prázdninách nudili, četli jsme si spolu naučné knihy. Jejich malá sestra Lili je to nejroztomilejší děťátko na světě! Zbožňuju jí!" dořekla Rose a usmála se na nás. ,,Hmm, takže Maddie a Helene. Máte opravdu hezká jména. Přála jsem si najít kamarádky ve vlaku. Většina lidí si je tu najde, pokud nikoho nezná. Než jsem ji stačila něco odpovědět vešel k nám do kupé nějaký slizský kluk.
,,Rose, vím, že o mně musíš vyprávět každému, ale myslím, že holky poznají sami jaký jsem skvělý!" řekl docela naoko pyšně ten cizí kluk. Je mi od někud velice povědomý. ,,Jamesi, ty a skvělý?" pohrdavě odfrkla Rose. Aha takže to je ten slavný James... ,,Hele to, že, ty mě nemusíš neznamená, že holky si mě nesmí zamilovat." řekl dost slizským hlasem a namáčknul se vedle Helene. Fuj, ten kdyby se vedle mě posadil asi vyskočím z okna. Helene, ale nevypadala, že by jí to vadilo.