BUNKR ARCHIV

65. Les v pokoji, stařík ve křoví

Castiel zamíří ke svému pokoji, následován a sledován oběma archanděly, a prohledá ho. Nic neobjeví, takže vyráží k pokoji Charlie. „Jak to vypadá s Lokiho pokojem?" houkne přes rameno.

„Lokiho pokoj?" Michael zvedne obočí. „Je to ten s tím... lesem uvnitř?!"

Castiel přikývne.

Lucifer si tiše pohmkává nějakou melodii.

Michael pokrčí rameny, kývne a po chvíli se z Lokiho pokoje vyhrabe několik andělů, kteří vypadají, jako by si hráli na Ramba. Mačety a tak. „Je mi líto, žádné... knihy jsme zatím nenalezli," hlásí první z nich trochu rozpačitě.

„A něco dalšího?" nadhodí Castiel.

„Zoo?" zatáhne Lucifer.

Andělé se podívají jeden na druhého, pak na Michaela, ten se zamračí. „Olše. Puškvorec. Divizna. Co má tohle být, botanická zahrada?"

„ Je to dosť možné, braček," prohlásí Lucifer, opře se o stěnu.

„Musí tam něco být. Loki odmítal do toho pokoje vstoupit. Snad kvůli nějaké rostlině nebo co..." řekne Cas, pokrčí rameny a vejde dovnitř.

„Výborně," zabručí Michael a sice neochotně, ale přece jen Castiela následuje. (Moje zdroje v Nebi jsou zoufale omezené, co se téhle pohanské záležitosti týče, Lucifere. Nemáš k dispozici nějaké prameny tam u sebe?)

Lucifer nakrčí nos. (Je to jednou z úloh, ale...) Odtáhne se od stěny, nahlédně do pokoje za bratry. „Čo keby som šiel niečo zistiť, hm? Knihy, knihy, knihy, štúdium... A hľadanie Deana Winchestera."

„Samozřejmě," kývne Michael, nohou rýpne do ostře vonícího puškvorce. „Zůstaneme ve spojení." (Nezdá se ti, že Castiel hraje o čas? Nechci být podezřívavý, ale...)

„Tak nebuď, bratříčku," broukne Castiel.

(Samozrejme, že hrá o čas...) Lucifer se zvrtne, zaslechnout lze jen zašustění křídel a pak už je pryč.

Michael sjede Castiela rozmrzelým pohledem, ukáže na stezku, prosekanou v podivné spleti nesourodého rostlinstva. „Nevím, co očekáváš, že tu najdeme, ale pojďme."

„Mělo by tu něco být..." prohlásí Castiel.

(Nepovídej.) Michael se prodírá džunglí jako první a nenamáhá se otáčet a mluvit nahlas. (Je toho tady spousta. Naprosto nemožného. Ale pochybuji, že narazíme na KNIHOVNU.)

„Knihy nemyslím..." řekne tiše Castiel.

Michael se zarazí, trochu méně rázně však pokračuje. (A co máš na mysli, bratříčku.)

„Nějaký artefakty a tak," plácne neurčitě anděl.

(Zbraně Asgardu?) ozve se Michael po chvíli zadumaně. (Nebo jaké artefakty?)

„Jo, přesně..." kývne Castiel. „Nebo něco, co ho spolehlivě zavolá."

Michaelova tvář zazáří dychtivostí. Konečně je, snad, zase o krok blíž naplnění svého účelu. „Budeme tedy hledat cokoli, co není rostlina," řekne nahlas.

Postupem času ale jeho nadšení značně ochladne. Začíná připomínat rozmrzelé dítě na horské túře – zapomeňme, že se prales rozkládá na rovině, protože jsme stále v pokoji.