016

376 22 2
                                    

Dnešní ráno bylo zvláštní. Snad poprvé za tu dobu, co jsem tady, tak jsem vstala bez budíku. Jako první jsem se podívala na mobil. Měla jsem tam jednu zprávu od Vikiho.

Ahoj ségra, jen se tě mám zeptat, jestli za náma letos přijedeš do Itálie. Jedeme tam jako vždy a zase na 2 týdny. Rodiče by ti letenku zaplatili. Chtěli by, aby ses tam aspoň na pár dní ukázala.

Hned jsem mu odepsala, protože by to nebyla dovolená, kdybych na ní já chyběla, hah.

Ahoj, jasně že pojedu. Jen mi potom pošli přesné datum. :)

Dnes budu ve škole do 17.00, takže se nejspíš ani z Benem neuvidím, což mě celkem mrzí, ale nic s tím neudělám. Zítra má Ben volno a já mám jen přednášku, na kterou nejspíš nepůjdu, takže se uvidíme aspoň zítra.
Vyšla jsem z domu, dnes jsem šla sama, protože Mary má dnes školu jen odpoledne. Chtěla jsem si pustit nějaké podcasty, když v tom se ke mně někdo připojil.
,,Ahoj, ty jsi Laura, že? Já jsem Nathan, máme společné hodiny." řekl. Když ze mě opadl prvotní šok z toho, že opravdu mluví na mě, tak jsem mu odpověděla.
,,Těší mě, Nathane. Abych se přiznala, tak jsem si tě nejspíš nikdy nevšimla, promiň. Ty jsi tady taky na Erasmu?" odpověděla jsem mu.
,,Ne, já jsem z Londýna. Bydlím 3 domy od tebe." pokusil se o trošku vlízavý úsměv.
Popravdě jsem s ním moc debatovat nechtěla, takže jsem byla ráda, že už jsme u školy.
,,Em, Nathane, promiň, ale já si skočím ještě koupit něco k jídlu." doufala jsem, že nebude chtít jít se mnou.
,,Když myslíš. Já si tě ještě najdu." řekl a odešel. Tak tohle bych měla. Nathan je trošku divný, ale co s tím nadělám. Sice jsem si nic koupit nepotřebovala, ale když už jsem měla namířeno k obchodu, tak jsem si koupila dvě jablka a nějakou müsli tyčinku. Po nákupu jsem se vydala do školy. Na přednášce si ke mně přisedl Nathan. Tohohle člověka se snad nikdy nezbavím.
,,Lauro, nechtěla bys jít se mnou po škole někam? Třeba do kavárny." řekl vlezle.
,,Promiň, ale to asi ne, už mám plány." doufala jsem, že je natolik chytrý, že pochopí můj nezájem. Bohužel se tak nestalo.
,,A někdy třeba do kina? Jako rande?" zkoušel to znovu, to už byl pro mě vrchol.
,,Nathane, jednoduše s tebou nechci nic mít. Chápeš to?" řekla jsem mu už celkem podrážděně a odsedla jsem si jinam. Podíval se na mě hnusným pohledem, ale to jsem už neřešila. Třeba mě teď nechá na pokoji.
Celý den jsem nějak přežila a snažila jsem se vyhýbat Nathanovi, což se mi vlastně i celkem dařilo. Na konci předposlední hodiny mi přišla zpráva.

Ahoj zlato, po škole tě čekám před školou.
-B

Po přečtení této zprávy se mi nálada zlepšila snad o tisíc procent. Poslední hodina byla anatomie, kterou jsem nějak stihla přetrpět. Normálně mě anatomie baví, ale strašně jsem se těšila na Bena.
Hned, co nás profesor ze třídy, jsem spěchala ven. Už jsem byla skoro u vchodu, když v tom se ke mně přiřítil Nathan.
,,Stejně budeš jednou moje." řekl mrkl na mě a zase odešel. Trošku jsem nechápala, ale nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost.
Před školou už stál u svého auta Ben. Očividně se snažil být inkognito, ale moc se mu to nedařilo. Když jsem k němu přišla, tak mě políbil a vtáhl si mě do medvědího objetí. Tohle prostě miluju. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. Když jsem nastupovala do auta, tak jsem si všimla, že mě Nathan pořád pozoruje.
,,Co bys řekla tomu, kdybysme teď zajeli k tobě pro věci a přespala bys u mě?" roztomile se na mě usmál.
,,Jo, to by šlo." odpověděla jsem, ale pořád jsem u toho přemýšlela nad Nathanovo chováním.
Doma jsem se moc nezdržela, vzala jsem si jen nejnutnější věci a nechala jsem holkám vzkaz, že nebudu spát doma a vydala jsem se zpátky dolů za Benem.
,,Dnes jsem pozval kluky. Chtěl bych jim oznámit, že jsme spolu. Nevadí ti to?" zeptal se mě.
,,Ne, vůbec. Stejně by se to časem dozvěděli a my už to aspoň nebudeme muset tajit." usmála jsem se na něj. To jsem ale ještě netušila, co bude následovat.

Ahoj, sice jsem psala, že tento týden nebude kapitola, ale tady jednu máte jako dík za to, že tenhle příběh je #1 ve dvou kategoriích! MOC VÁM DĚKUJI!

•Myslíte si, že Nathan nějak zamíchá dějem?

-A

Under Pressure | Ben HardyKde žijí příběhy. Začni objevovat