Když mě hlídá démon

,,?"

Při té vlně vzrušení ale nebyl jediný pocit touha, ale i něco jiného. Pocit špíny sžíral mé tělo. To, co mi o Claudovi bylo řečeno, se nemohlo jen tak smýt jako obraz vrytý do písku na pláži. To potenciální zlo tam stále bylo.

,,Claude," šeptla jsem mu do ucha.

On zpomalil svou aktivitu a zastavil se u mého krku, na který dopadal jeho teplý dech a jazyk sjížděl po místě, o kterém jsem si byla jista, že se přesně pod ním táhne tepna. Pozastavil se, aby si poslechl, co chci říct.

,,Grell mi o tobě říkal... věci," polkla jsem a s nervózním pohledem jsem sjela do jeho žhnoucích baziliščích očí, které se při této informaci zamračily.

,,Jaké věci?" zeptal se s děsivě klidným šeptavým tónem.

,,Na první pohled dokonalý, uvnitř shnilý," řekla jsem mu upřímně.

V ten moment jsem si ani neuvědomila, co tím mohu způsobit. Měla jsem nutkavou potřebu to říct. V ten moment jsem ani netušila, co mě dovedlo k tak naivnímu činu. Samozřejmě, že mi mohl lhát, ovšem, že mi s největší pravděpodobností lhal- je to přece zatracená a hříšná duše. Chvíli jsme se na sebe dívali. On těma svýma pekelnýma očima, které vřely sebejistotou a kuráží. Ty mé byly vyděšené, moc vyděšené. Zhluboka se nadechl, jeho ruka z mého pasu sjela na mou tvář. Rychle, ale procítěně mě políbil a odtáhl se.

,,Jdem pryč z týhle díry," řekl a odemkl bezpečnostní zámek.

Nechápala jsem, co se právě stalo. Chvíli toužil po mém těle jako ďas, ale vlivem jedné hrubé pomluvy ustal.

,,Chce, aby sis myslela to, co si teď myslíš,"  tak zněla Grellova idea.

,,Ale co si mám myslet?" řekla jsem poněkud nahlas a Claude se za mnou zmateně otočil a nadzvedl jedno obočí.

,,Co?" otázal se, když bral za kliku.

,,Nic," oklepala jsem se a šla za ním.

,,Jdeme pogratulovat Sebastianovi, ne?" usmál se a šťouchl do mě. Zdál se plný přetvářky.

,,Jasně, jsem na něj pyšná," odpověděla jsem též s úsměvem.

Šli jsme směrem k něčemu, co připomínalo výtah, ale když se otevřely těžké bílé dveře, místnůstka byla prosklená s květními ornamenty po stěnách a skrz sklo šlo vidět do okolí, které jsme v hale ani nikde jinde nemohli spatřit. Bylo to vcelku děsivé. Cosi mezi nebem a peklem, co se vleklo pomezní čarou. Nahoře krásné čisté modré nebe, kterým prosvítaly paprsky na zem z poloviny ožehlé žárem, z poloviny obdařené kvítím a zelenou trávou. Skrz zemi profukovaly výpary. Zamotala se mi hlava a spadla jsem Claudovi do náruče.

,,Tady skončit nechceš," řekl mi, když mě držel. ,,Ani tam dole," mrkl na mě, ale to už výtah cinkl na oznámení, že jsme v dolním patře.

Claude mi zakryl oči a popostrčil mě kupředu. Měla jsem velmi uklidňující a uvolňující pocit. Z hučení výtahu a jeho šachty se stalo cvrlikání ptáčků a šumění listí ve větru. Jeho ruce z očí sjely na má ramena a já tak uviděla pozemský les, přesně ten, kde ho Grell rozsekal motorovou pilou- což nebyla moc klidná myšlenka.

,,Párkrát jsem tam nahoře byl...," řekl, jakoby tak odlehčil své břemeno.

,,Tušila jsem to. Orientoval ses tam jako já se doteď neorientuju ve svym domě," zasmála jsem se.

Uviděla jsem i jeho auto, kterým mě odvážel z domu. Směřovali jsme právě k němu.

Odvezl mě k mému domu. To byla ale jeho finální destinace, jak jsem se od něj dozvěděla.