Lyžařský výcvik

Sněhové ráno

* PÍP PÍP PÍP *

,,Proč máme tak debilní zvuk budíku?" ptala jsem se rozespale.

,,Jiný tě nevzbudí, tak si nestěžuj a vstávej!" řekla Anička a tak jsem vstala. Až na tohle bylo ráno jako každý jiný, ranní hygiena v koupelně a pletení copů. Pak jsme šli na velice dobrou snídani. Dala jsem si vločky s mlékem.

,,Ahoj" pozdravil Jirka a obejmul ze zadu Adell. Ta jako vždy zrudla a usmála se. Pak odešel.

,,To je divný, myslel jsem, že jako první bude mít kluka Anička..." řekl Alex. Já jen protočila očima. Z přemýšlení, ano přemýšlela jsem o tom opravdu dlouho, no z přemýšlení vyplynulo, že se mu opravdu líbí Anička.

,,Možná kdyby ses vymáčknul..." řekla jsem potichu.

,,Máš pravdu Niky..." dkla do mě Adell, která mě slyšela.Nad tím jsem se opravdu strašlivě dlouho zamýšlela. Nechápu, proč to Alex nechce Aničce říct. Však to není zas tak těžký ne?

,,Niky, koukáš do blba!" drkla do mě Emmí.

,,Jo, promiň" dojedla jsem poslední sousto. Pak už se čekalo jen na Aničku, která v jedení nikdy nebylo moc rychlá. Po jedení už jsme se vydaly do místnosti s lyžema, abych si každá vzala ty svoje. Nazouvání přeskáčů už nebylo nic příjemného. Ale pořád jsem se moc těšily. Když jsem se všechny obuly, vydaly jsme se ven s lyžema na zádech. Tam na nás už čekali kluci. Bylo krásně. Přes noc nasněžil nový a čerstvý sníh. Nemohli jsem se dočkat.

,,Ahoj!" volala na nás naše sekunda.

,,Ahoj" pozdravili jsme na zpět.

,, už se těšíme" řekla Lucka.

,,To i my" řekla Emma a s těmito slovy jsme se vydali k vleku, Šli jsme to rychleji než včera, a vůbec . Všechno šlo líp. Když jsme vyjeli nahoru, Kuba dával rozcvičku. A spadl už jen Kryštof a Vanes. Takže docela pokrok. Pomalu jsme se rozjížděli.

,,Pojedeme přes ty mini skokánky!" zavelela jsem a ukázala. Byly to prostě takový výběžky kolem sjezdovky. Opatrně jsem na jeden najela a když jsem zjistila, že to je bezpečné a v pohodě, už jsem se rozjela trochu rychleji. V zatáčce jsem se zastavila. Koukala jsem, jak to naší sekundě jde. Po chvilce za mnou přijela Miška.

,,Ahoj Míšo" řekla jsem a koukla se jí do brýlí. Odrážela jsem se v nich.

,,Ahoj Niky" odpověděla.

,,Tak jak to jde?" zeptala se.

,,Jo, je to pořád lepší a lepší, budeme je učit carving." řekla jsem.

,,Tak to přeji hodně štěstí!" řekla a podívala se na sjezdovku. Myslela jsem, že snad špatně vidím. Ti kluci jsou prdlí. Jonáš, rozjetý jak něco, chtěl asi udělat dojem na Mišku a tak udělal vlnu, ale neustál ji. Překlopil se na Míšu.

,,Ježiš Jonáši!" řekla jsem a pomáhala Míše na nohy.

,,Ty jsi vůl!" řekl Oliver jen co přijel s pár sekunďáky.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se opatrně Jonáš jen co se vyškrábal na nohy.

,,Jo" řekla Miška klidně, zase jako Lenka.

,,Fakt se omlouvám" řekl Jonáš, byl opravdu zklamaný, že se mu to nepovedlo.

,,Jo, to je v pohodě...ale už to nikdy nedělej" řekla , otočila se, pozdravila a odjela.

,,Ty seš blbej Jondo!" řekl Alex a tím jako by odstartoval soutěž v tlemení se. Všichni jsme měli záchvat smíchu. I sekunda. No, jinak to bylo opravdu skvělý lyžování. Ukazovala jsem do čerstvého sněhu nejdřív stopy po smýkání a pak po carvingu. Pak jsme je učily takovýma těma tleskacíma primitivníma metodama. No, co si budeme, my jako Nikos tým, jsme byli nejlepší. 

Po lyžování jsme šli na dobrý oběd a po obědě na odpolední klid. Dávali jsme si závody na chodbě, takže to moc odpolední klid nebyl. No, docela často jsem vyhrávala. Bylo to skvělý, teda až na poslední běh. Běžela jsem s Jirkou. Běžela, běžela a najednou...zakopla a loktama svůj pád ubrzdila. Jelikož na podlaze byl takový ten koberec, tak jsem si spálila ruce a trochu i bradu...vypadala jsem jako kníráč.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se hned Jirka.

,,Niky!" volaly za mnou kamarádky.

,,Jo jsem v poho, jen trochu spálená" odpověděla jsem, když jsem se zvedla.

,,Ty seš takovej ozembouch!" zaječela Adell.

,,Buď ráda, že mi neteče krev! Jen to trochu pálí!" řekla jsem a šla si to umýt do společných umývárek s holkama.

,,Auu, to pálí!" řekla jsem jen co mi na to holky poližily mokrý hadry.

,,Smůla, nemáš padat!" řekla rázně Emma.

Když mi holky rány ,,umyly,, vydaly jsme se pro náplast za učitelkou.

,,Dobrý den paní učitelko" řekla Anička.

,,My jsme přišly pro náplast pro Niky" řekla Adell a ukázala na mě.

,,Cos zase dělala!" vyjekla s vykulenýma očima učitelka.

,,Spadla tady na koberci" odpověděla jsem. Učitelka zašla k ní na pokoj a po chvíli přinesla celou krabičku.

,,Na, tady máš celou zásobu, já jich mám ještě hodně" řekla, my poděkovaly a šly na pokoj mi rány zalepit.

Další kapitolka je na světě!

- Niky