Bojovka

Bojovka - 2. část

Jeden neznámý k ní přišel a začal jí sundávat boty. Další neznámá, pravděpodobně holka jí vyhrnovala tričko a třetí neznámý, který byl u její hlavy, jí zakrýval pusu, aby nemohla křičet.

"HMMMMPPPPHHHH!!!"

"Promiň holka, ale dělala bys zbytečný hluk..." oznámil jí ďábelskou jiskrou v očích

A když byly i ponožky svlečené, začalo lechtání... Maky se strašně smála a snažila se v panice vykroutit, ale nebylo to co platné. Provazy byly pevné a tihle "neznámí" jí v brzké době určitě neměli v plánu pustit.

Prsty toho Prvního jakoby lechtivě jezdily po jejích holých chodidlech a nepřestávaly ani když se Maky začala kroutit víc a víc... Také ta neznámá byla velmi spokojená, jak její prsty tancovaly po Makině bříšku a jak lechtivé to bříško bylo... Pak začala lechtat i boky. Maky si uvědomila, že bude velmi těžké se z téhle situace dostat. A začala se smát i přes zakrytou pusu.

"HHMMHMHMHMHHMMPFFF!!!!!"

Nepřestávali ani když Maky začaly téct slzy po tvářích. Lechtali jí bez přestávky dalších pět minut.

Po pěti minutách však náhle přestali... Ten třetí, který ji držel ruku na puse, ji pustil. Maky mohla konečně pořádně dýchat, ale protože byla vyčerpaná, nezmohla se ani na výkřik a jen svěsila hlavu a hluboce oddychovala, stále svázaná a natažená v provazech...

"Možná se v duchu ptáš, proč tě tak mučíme..." zeptal se jí První. Maky zprvu ani nepostřehla, že na ni někdo mluví, ale přikývla i když měla hlavu stále svěšenou.

"Prostě jsme si zjišťovali, kdo je z vás šesti, co má tady dnes bojovku, nejlechtivější... No a padlo to na tebe." Usmála se Druhá svým mladým ženským hlasem... Jistě nebylo víc jak dvacet.

"A teď tě tady budeme lechtat, dokud tě někdo jiný nenajde." konstatoval nadšeně ten Třetí. Maky se konečně nadechla, aby začala volat o pomoc, ale okamžitě jí na puse přistála lepící páska.

"HMMMMFFFFPPFFF!!!!" mumlala nesrozumitelně Maky, chtěla si pásku odlepit, ale její ruce měla nad hlavou pevně svázané a ať se snažila vysvobodit jakkoli, nevedlo to k ničemu.

"Ubohá Maky..." vysmívala se jí ta holka "...tyhle provazy nepovolí, to se můžeš spolehnout, víš holka? Máš to marné!" Řekla jí přímo do obličeje a přitom ji začala lechtat obě podpaží.

"Zkus dát ty ruce dolů," škádlili ji, i když věděli, že Maky nemůže ty ruce ani pokrčit natož je dát dolů a chránit si tak lechtivá podpaží, bříško nebo boky...

Po další krátké chvíli se přes lepící pásku ozval nový, o oktávu výš posazený, smích.

"MMMMHHHHHHHHHPPPPPHHHHH!!!!!!!"

Třetí neznámý jí totiž začal lechtat na stehnech, což bylo Maky nejlechtivější místo.

"Ale ale ale... Tak tady máš tu svou slabinu..." usmál se ďábelsky pro změnu ten první neznámý.

Ležící Maky teď připomínala oběť, na kterou se přisála 3 lechtací klíšťata. První jí lechtalo na bosých chodidlech a mezi prsty, druhé se jí naklánělo nad obličej a lechtalo ji v podpaží, na bocích a na vyhrnutém bříšku a třetí sedělo na ní a lechtalo jí konstantně a bez přestání její bezbranná stehna.

V dalším okamžiku však všichni kromě Maky uslyšeli kroky... Ty kroky se blížili a hlasy z toho směru volali "Maky!!!"

Neznámým útočníkům došlo, že by mohli mít problém, a tak se dali na útěk...

Maky se snažila volat, což jí dělalo problémy kvůli stále přilepené pásce přes pusu, ale ti lidé byli naštěstí tak blízko, že ji našli.

"Tady je!!! Máme Maky!!!" zavolal na ostatní její kamarád. Ti lidé byli samozřejmě její přátelé. Maky konečně pocítila úlevu...