Náměsíčná

2. Útěk...

Dala jsem si rychlou sprchu a lehla si do postele. Natáhla jsem se a pozorovala strop. Nemůžu usnout... Nikdy to nejde, když vím, že je úplněk... Zašla jsem do kuchyně a uvařila si čaj. S červeným hrníčkem jsem přišla k oknu v pokoji a otevřela ho. Sedla jsem si na parapet a sledovala, jak obrovský stříbrný měsíc září na louku, která začínala hned za naší malou zahradou. Za loukou, nad kterou se vznášela lehká pohybující se mlha, stál les. Nikdy předtím jsem tam nebyla. Možná párkrát při kraji, jestli náhodou nenajdu nějaké houby, ale jinak si radši držím odstup. Byla jsem v domě úplně sama. Pustila jsem si svou oblíbenou píseň Just a Dream a užívala si pohled na tu krásu venku. Všechno vypadalo tak tajemně! Kouzelně! A zároveň mě to lákalo! Měla jsem takovou chuť vyskočit z okna a do toho neprozkoumaného hustého lesa se vydat. Místo toho jsem si jen povzdychla a zpívala text písně...

"I realize, it was only just a dream..." můj zpěv zněl v tichu tak hlasitě... V tom se mi začaly spojovat víčka a hlava naklánět na stranu... Usínala jsem. Ticho však znovu někdo přerušil. Slyšela jsem melodické a táhlé zavytí vlka - v ten moment jsem otevřela oči a stála na nohách! Bylo to, jakoby mě někdo právě polil ledovou vodou! Utíkala jsem ke dveřím a pak po schodech dolů. Vypadala jsem, jako bych nevnímala - omyl! Vnímala jsem až moc dobře! Každý závan větru, svůj dech i všechno okolo! Údery srdce a mé bosé nohy na které mi byla příšerná zima. Měla jsem na sobě černé mini kraťasy na spaní a světle růžový volný svetr. Nefungovalo topení, takže jsem teď spávala takhle. Doběhla jsem ke vstupním dveřím a srazila se s Danny.

"Co tu šílíš? Vrať se do pokoje, je skoro půlnoc!" vrátila se ze schůzky. Její rudá rťenka byla rozmazaná až na bradě... Asi si s tím Austinem vážně rozumí...

"Sally? Slyšíš mě!?" položila mi ruku na rameno a trochu se mnou zatřásla. Chtěla jsem něco říct, ale zmohla jsem se jen na zavrčení. Co to? Neumím snad mluvit?!

"S-Sally?" ustoupila pomalu dozadu... Došlo jí, že je se mnou něco jinak... Chystala jsem utéct, ale chytila mě za zápěstí.

"Stůj!" zakřičela. Snažila se vypadat přísně, ale v jejích očích jsem viděla strach. Vysmekla jsem se, jako nic a utíkala přes louku k lesu. Ještě nikdy jsem neběžela tak rychle! Vždy jsem měla obrovskou sílu a byla šíleně rychlá! Ale teď? Bylo to větší... Větší, než kdy jindy!

"Zastav se! Sally!" křičela prosebně Danny, ale neodvážila se za mnou vydat. Byla jsem jako blesk! Cítila jsem se tak svobodná!! Tohle je to, co potřebuju! Vědět, že PRO MĚ tady pravidla nejsou!

Utíkala jsem do lesa! Probíhala mezi stromy a ani do jednoho nevrazila! Dokázala jsem si uvědomit, kde jsou a přichystat se na to, abych se jim vyhnula. Smysly mi pracovaly stokrát více. Mé možnosti neměly hranice! Mé myšlenky, obavy, starosti - Vše teď nahradilo jedno - vzrušení!

Přeskočila jsem lesní potůček a vyskočila na jeden vyšší balvan. Tam jsem se poprvé za tu dobu zastavila - nebyla jsem vůbec zadýchaná, právě naopak! Cítila jsem se absolutně vyrovnaná! Jako bych měla kontrolu nad vším okolo mě! Nad celým světem! Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Slyšela jsem bijící srdíčka ptáků a veverek! Taky dupot srnců a jelenů... Bzučení hmyzu i šumění vody! Pak jsem vydechla... Vítr foukal silněji a v hlavě se mi ozývaly cizí dívčí hlasy! Mumlaly něco jako: "Slyším ji! Neskrývá se..."

A ten druhý: "Jenže... pořád ji nevidím!"

Nepostřehla jsem to úplně přesně, ale pochopila jsem, že tento les a tato noc, už nejsou jen moje... Tím se to změnilo... Obrovskou silou jsem se odrazila od kusu skály a mířila si to skrze les dál a dál! Nevěděla jsem vůbec kam, ale musela jsem jít! Vzrušení už zas tak velkou roli nehrálo... Můj strach byl zpět.