1. kapitola

187 11 4
                                    

Ráno* když jsem uslyšel budík který byl hodně otravný, natáhl sem ruku abych,ho vypnul ale omylem sem bouchl rukou vedle sykl jsem. Zvedl sem hlavu až potom sem vypl budík a dal hlavu do polštáře, byl jsem v polo spánku. A v tu chvíli došla do pokoje máma "viliame! Měl si už být dávno venku s postele! Řekla a potom odešla dolů do kuchyně" Povzdechl sem si, proč zrovna já mám takové rodiče.. Zamumlal sem. Zvedl jsem se a šel ke skříni, všiml jsem si šedého ocasu když sem se pro něj natáhl tak zmizel myslel jsem že mě už přeskočilo a radši jdu řekl pro sebe. Běžel po schodech do obýváku, ale potom zabrzdil všiml si svého otce začal couvat.

Narazil do zdi polkl, uslyšel jen hlas "pojď sem viliame nic ti neudělám řekl strašidelným hlasem" Začal sem se třást. Rychle sem se koukl kudy mohu utéct, Ale když sem uslyšel vrzavý zvuk začal sem panikařit. Přemýšlel jsem jestli mám utéct k mámě nebo do svého pokoje "zvuk se blížil blíž" Rychle sem vběhl k mámě do kuchyně, někdo mě chytl za ruku když jsem se ohlédl.. Byl to můj.. Táta jako vždy namol. Chtěl jsem mu utéct ale držel mou ruku pevně, tak jsem ho začal kopat. "Tohle ti nepomůže synáčku" Řekl chraplavým hlasem, jdi ode mě! *začala mě hodně bolet hlava*začal jsem se kroutit a kopat ještě víc málem jsem zakřičel bolesti nevěděl jsem ani co se děje. "Pustil ho a dal mu facku" Nauč se chovat spratku řekl a Kymacejícím krokem šel na gauč, "sáhl sem si na hlavu a ucítil jsem něco ostrého. Po chvíli jsem si zavolal mámu, "mámiiii!!! " Nic nikdo se neozývá *povzdychl sem si* ona už je v práci a já budu doma! Šel sem do pokoje a převlékal sem se. V tu chvíli mi zazvonil mobil. *bzzzz bzzzz* koukl sem na něj a zebral ho ozvalo se "ahoj villiame!! Jdeš ven? Mám dnes super nápad co uděláme!" Hm? Jaký nápad zeptal jsem se zvědavě "našel sem starý petardy půjdem je někde pouštět zasmal se" No.. Moc se mi nechce nemůžem někdy později s petardy střílet, teďka by jsme si mohly na něco třeba hrát. "Ach tak dobře čekej mě před domem čau a tip to" *Tak ahoj *oblékl sem si kraťasy a tílko, pro jistotu jsem si vzal mikinu, mobil. "Běžel sem po schodech " Zastavil sem se, obul sem si boty a otevřel dveře. Omylem jsem vrazil do nějakýho vysokého kluka, zůstal sem jen hledět. "Co to děláš smrade! " Koukal na něj docela nasraně, *já já... Se omlouvám já nechtěl a rychle sem se zvedl. "Zabručel a odešel" Oddychl sem si a šel sem kamarádovi na proti, "šel dál a koukal kolem sebe" Všiml si zrzavých vlasů a hned zavolal " Nicku! "Rozběhl se za ním. " Zrzavo vlasy chlapec se koukl na něj a *usmíval se běžel mu na proti.* "obejmul ho ahoj" Dlouho jsme se neviděli a odtáhl se. *njn neviděli tak jak se máš kámo? * dobře odpověděl mu villiam.

*to je fine pousmál se*deje se něco zeptal se zvědavě, "mlčel a koukal na své boty. " Nevím jestli ti to mám říct.. Koukal furt jinde"notak nicku nenapínej mě zapištěl. *Pojď za mnou řekl *"pomalu šel na veřejné záchodky, villiam šel za ním proč jdeme na záchodky zeptal se* nick mlč a pojď. Tak dobře *šel za ním* nick ho tam stáhl. Sundal si kapucí a zastyděl se. "Jen koukal " Ty ty máš rohy?!?!? Vyjekl, "buď ticho okřikl ho nikdo to nesmí vědět! *dobře dobře jen klid* zpátky si dal kapucí a pomalu se rozbrečel. Villiam ho obejmul do bude dobrý "poplácal ho po zádech" Nick ho též obejmul a zabořil mu hlavu do ramene.

Znamení zvěrokruhuKde žijí příběhy. Začni objevovat