Under Pressure | Ben Hardy

021

*pohled Nathana*
Můj plán vyšel. Už od minulé soboty je se nejvíce diskutuje o Hardym a Lauře. Jediné, co mě děsí je to, že už jsem týden neviděl Lauru. Nevím, co s ní je.
Momentálně sedím v obýváku a vychutnávám si svůj pozdní oběd a u toho sleduji nějaký film. Najednou zazvonil zvonek. Sice netuším, kdo by to mohl být, ale jdu otevřít. Před dveřmi stáli čtyři muži, které jsem moc dobře poznal. Hardy, Malek, Lee a Mazzello.
,,Kurva." zaklel jsem a začal jsem couvat dozadu.
Hardy se ke mně rozběhl a dal mi přes hubu. Po první ráně se k němu  přidali i ti jeho kamarádi. Bylo to čtyři proti jednomu, takže bylo naprosto zbytečné, abych se jakkoliv bránil. U toho, jak mě mlátili, jsem si vyslechl mnoho sprostých slov.
,,Stačilo ti?" řekl naštvaně Lee. Já jsem se podíval na Hardyho.
,,Když ji nemůžu mít já, tak ji nebudeš mít ani ty." řekl jsem bolestně, protože mě bolelo celé tělo.
Po tomhle prohlášení už jsem slyšel jen bouchnutí vchodových dveří a nastartování auta. Odjeli.

*pohled Bena*
Hned po tom, co jsme toho hajzla zmlátili, jsme spěchali domů. Musíme ji najít. Musím se jí omluvit.
Doma jsme si všichni sedli do obýváku a začali vymýšlet, co bude dál.
,,Zavolám jí, třeba to zvedne." řekl jsem.
,,To už jsme zkoušeli, její číslo neexistuje." řekl Gwil a usrkl si piva. Jak jako neexistuje?
,,Instagram?" zkusil jsem znovu.
,,Taky nic." řekl zase Joe. Rami celou dobu seděl u Lucy, která celou dobu jen brečela a snažil se ji uklidnit. Je hodně citlivá.
I přes to, že její číslo neexistuje, tak jsme Lauře párkrát zkusili zavolat, ale marně.
Spát jsme šli kolem jedenácté hodiny. Na nic jsme ale nepřišli.

*pohled Laury o den později*
Už přes týden nevím, co se děje v Anglii. Dnes ráno mi mamka donesla simku. Prý se mám aspoň na chvíli připojit. Myslím, že se moje zmizení nepodařilo zatajit hlavně kvůli tomu, že díky Bohemian Rhapsody týmu se mi na instagramu vybudovala základna asi 100 000 fanoušků, kterým jsem každý den přidala novou fotku nebo aspoň instastories. A teď týden nic.
Zapla jsem mobil a uviděla jsem tam pár zmeškaných hovorů od kluků ze včera a asi milion zmeškaných hovorů od Lucy z celého týdne. Nejvíce zpráv jsem měla na instagramu. Dělily se na tři skupiny.
První skupina se o mě strachovala a ptala se, jestli jsem v pohodě a proč nic nepřidávám. Druhá skupina se ptala, proč jsem ti udělala? A třetí skupina mi nadávala, že jsem děvka a že je dobře, že se se mnou Ben rozešel.
Rozhodla jsem se, že přidám aspoň nějakou instastories, aby věděli, že jsem v rámci možností v pohodě.
Sedla jsem si na kámen u moře a vyfotila jsem fotku, kterou jsem následně přidala.

Jednoduché sdělení. Ne, nechci se zabít, ale mám depresivní chvíli, proto jsem tam napsala to, co jsem napsala.
Potřebuji slyšet hlas někoho z Anglie, takže jsem se rozhodla zavolat Lucy. Doufám, že ještě nespí, protože v Anglii je asi sedm ráno. Jo, od té doby, co jsem tady, tak moc nemůžu spát, protože mám noční můry.
Vytočila jsem její číslo a doufám, že to vezme. Chvíli to vyzvánělo, a pak se z druhé strany ozval Lucy hlas.
,,Haló, kdo volá?" zívla, takže jsem ji vzbudila. Když jsem ji slyšela, tak jsem si vzpomněla na Bena a rozbrečela jsem se.
,,Ahoj Lucy, j-já vyřiď klukům, že mi strašně chybí a Benovi, že ho až do konce svého života budu milovat." řekla jsem a hned jsem zavěsila.
Na tohle ještě nemám z telefonu jsem opět vytáhla simku a vrátila ji mamce, která mě celou dobu sledovala z obýváku. Simku jsem dala beze slov mamce a vydala jsem se do pokoje. Na tohle nemám.

*pohled Lucy, ráno*
Argh, kdo mi, sakra, volá v tuhle hodinu?!
Jsem rozespalá, takže jsem se ani nepodívala, kdo mi volá a rovnou jsem hovor přijala.
,,Haló, kdo volá?" zívla jsem. Doufala jsem, že to není zase nějaký šílený fanoušek, který se nějak dostal k mému číslu. Na druhé straně se někdo rozbrečel. Najednou se ale ozval hlas člověka, o kterém už týden nic nevíme. Laura. Rychle jsem si sedla a beze slov jsem čekala, co bude následovat.
,,Ahoj Lucy, j-já vyřiď klukům, že mi strašně chybí a Benovi, že ho až do konce svého života budu milovat." chtěla jsem z ní dostat, kde je nebo vlastně cokoliv, ale než jsem něco stihla říct, tak zavěsila.
Když jsem se vzpamatovala, tak jsem začala strkat do ještě spícího Ramiho vedle mě. Po chvíli se probral.
,,Proč mě budíš tak brzo?" řekl chraplákem a otočil se na mě.
,,Volala mi." řekla jsem a pořád jsem tomu nemohla uvěřit.
,,Kdo ti volal?" Ramimu prostě po ránu všechno dochází trošku později.
,,Laura mi volala." odpověděla jsem mu a v tom se i on najednou probral.
,,C-Cože? Je v pohodě? Kde je? Co říkala? Musíme jít vzbudit Bena." vyletěl z postele a běžel do protějšího pokoje, který patřil Benovi a Lauře. Už jsem se zvedala z postele, když v tom mi přišlo upozornění na instagram. Laura přidala něco na instastories. Třeba se z ní dozvíme něco víc.
Na fotce bylo moře a její nohy. U toho bylo napsané něco jako: 'Who wants to live forever? Sorry. -L.'
Tohle mě trošku znervóznělo.

*pohled Bena*
Do pokoje mi doslova přiletěl Rami.
,,Vstávej! Rychle! Lucy se ozvala Laura!" doslova zařval nadšeně.
,,C-cože?" najednou jsem se cítil, jako kdybych měl děsně moc energie. Do pokoje přiběhli ještě Joe a Gwil, kteří spolu sdílí jeden pokoj.
,,Slyšeli jsme správně? Ozvala se? Je v pohodě? A kde je? Co říkala?" vychrlil Joe. V tom přišla do pokoje Lucy, která jako jediná ví, jak je na tom moje Laura.
,,Říkala něco ve smyslu, že vám mám vyřídit, že jí strašně chybíte a tobě, Bene, že tě bude do smrti milovat. Hned potom přidala stories na instagram. Asi byste se na ni měli podívat." řekla a obejmula Ramiho. Hned jsem natáhl ruku pro můj mobil a podíval jsem se na instastories. Kluci udělali úplně to stejné. Po zhlédnutí jsme se na sebe všichni podívali.
,,Doufám, že si nic neudělá. To bych si do konce svého života neodpustil." řekl jsem. Zase mi bylo do breku.
,,Aspoň už aspoň víme, že není v Česku, tam totiž není moře. Ale kde by mohla být u moře?" zamyslel se Gwil.
,,Zkus jí zavolat, Bene." řekl Rami. Já jsem jen kývl. Děsně se mi třepaly ruce. Vytočil jsem její číslo. Místo hlasu Laury se ale ozval zase ten robotický hlas, který mi oznamoval, že její číslo neexistuje.
,,Její číslo neexistuje." všichni měli zklamané výrazy.
Ona mi chybí. Musím ji najít, nebo se z toho asi zblázním.

Ahoj, teď se nám tady trošku více střídají pohledy. Doufám, že vám to nevadí. ☺
-A❤