Thoriana a Lokiana - dcery boha Ódina..

Šestá kapitola - Kletba

Nevěděla jsem o světě a vše jsem slyšela tlumeně.Vyděla jsem jen záblesky.

Cítila jsem jak mě někdo někam pokládá a líbí mě na čelo.Pak jsem o světě už nic nevěděla.

-------------------------------------------------------------------

"Co se děje?" křikl jsem.

Všichni kolem Lokiany pobíhali a pořád něco říkali.

"Loki?"řekl Ódin.

"Tak co s ní je?"

"......."

"Řekněte mi to!!!" **

"Umírá".řekl Ódin s povzdechem.

"Cože?"a po tváři mi stékla slza 

"Lucaris na ni svalil kletbu,neznám na tuhle kletbu lék.....její srdce se promění v kus ledu".

"Panebože,kolik má času?"

"Asi jen 12 hodin".

"Jenom 12 hodin?"

"Je mi to líto Loki".řekl Ódin a všichni odešli.Zbyl jsem tam jen já a ona.

Přišel jsem k její posteli a posadil se na ni.Její dlaň jsem vzal do svojich rukou a palce přejížděl po zápěstí.Koukal jsem na ni jak tam leží.Vypadá to jakoby spala.Je tak krásná a já ji ztratím.Pohladil jsem ji po tváři a zjistil jsem že je studená jako led.A vlasy neměla už krásně černé měla tam proužky bílé.Mění se v led.Padaly mi slzy velké jako hrachy.Naklonil jsem se k jejímu oušku a zašeptal.

"Miluji tě".Řekl jsem a koukal na ni.

Vstal jsem a odešel do zahrad.Koukal kolem v sobě a citíl jsem...nic.

Byl jsem prázdný jako skořápka.Otočil jsem se a odešel zpátky za Lokianou.

Otevřel jsem dveře a vlasy už měla celé bílé.Na řasách se jí tvořila jinovatka a rty byly suché a bledé.Umírala...

Po 5 hodinách...

Seděl jsem u ní a oka nezamouřil.Už neměla pokožu jako člověk.Byla celá bílá.Bez života.

Na rukou se ji začal tvořit led,který postupoval nahoru.Stejně tak od choditel.Sic ten led pomalu postupoval ,ale umírala.

Naklonil jsem se a chtěl jí dát poslední polibek na rozloučenou.

Políbil jsem její bledé rty a zavřel oči.Přál jsem si aby na mě se zase usmála.Aby se na mě koukala svýma zelenýma očima.Podíval jsem se na ni a vlasy se začaly měnit.Zase nabývali na tu černou barvu a led mizel.Uzdravovala se.

Pomalu otevřela oči a koukala na mě.

"Loki"šeptla.

Já jen udivěně koukal a nemohl uvěřit že zase žije.

"Kde to jsem?" stále šeptala.

"Doma".

Naklonil jsem se a políbil.Polibky mi s chutí oplácela".Posadila se a opřela se rukou a druhou mipoložila na rameno.

"Děkuju Loki".odtáhla se a řekla.

Objala mě a prsty žmoulala mé konečky prstů.Najednou jsem se cítil naplněný.

"Bál jsem se o tebe".

Koukala na mě svýma zelenýma kukadlama.Usmívala se a obímala mě.Cítil jsem se skvěle.Zase jsem její dotek cítil.Miloval jsem ji....