Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola IV.

Poslední vyučovací hodina se pomalu chýlila ke konci a Markéta natěšeně odpočítávala zbývající čas do zvonění.

Po pár minutách se konečně ozval dlouho očekávaný zvuk školního zvonku, učitelka zadala další nekonečný domácí úkol a k radosti všech studentů opustila třídu.
Markétini spolužáci se začali zvedat a co nejrychleji odcházet, aby jim neujely autobusy domů.
Markéta ještě musela vysvětlit Emě, že s ní dnes ze školy nepůjde. Bála se říct pravdu, protože jí bylo jasné, že by Ema byla zásadně proti, a ona by si musela vyslechnout minimálně hodinovou přednášku o tom, že je to špatné. Proto jí raději zalhala, že musí cestou dořešit něco po telefonu s mamkou. Emě tohle vysvětlení naštěstí stačilo, rozloučila se a šla na intr. Markéta pak ještě čekala v prázdné třídě, až všichni zmizí ze školy.
Když měla po chvíli pocit, že je vzduch čistý, nenápadně vyrazila k Markovu kabinetu.

Zaklepala, vstoupila dovnitř a rychle za sebou zavřela dveře doufaje, že ji nikdo neviděl.
S úsměvem ho pozdravila, odstoupila ode dveří a sebevědomě si stoupla doprostřed prostorného kabinetu.
Marek se zvedl ze židle a z dostatečné vzdálenosti jí na pozdrav odpověděl, stroze a bez úsměvu. Zeptal se jí, s čím potřebuje pomoct a snažil se vypadat odtažitě a nepřístupně, což se mu i docela dařilo.
Markétu ale jeho chování nepřekvapilo, počítala s tím, že se bude snažit ji odmítnout. Místo odpovědi na jeho otázku se opět usmála a udělala pár kroků tak, aby stála těsně před ním. Přitiskla se na něho celým tělem a než vůbec stihl nějak zareagovat, propletla mu ruku do vlasů a začala ho líbat.
Marek byl naprosto v šoku. Počítal s tím, že ho bude svádět, ale že na to půjde tak rychle, vážně čekal. Nedokázal ji od sebe odstrčit a nedokázal ani zabránit tomu, aby se mu to líbilo. Instinktivně pootevřel rty a začal jí polibek oplácet.
Po pár vteřinách se ale vzpamatoval a odtrhl se od Markéty se slovy: ,,Nejde to, promiň. Jsem tvůj učitel a jsem ženatej, byl by z toho průser, byla by to strašná chyba. Nesmíme."
Markéta se odmítala takhle snadno vzdát. Chtěla Marka víc než cokoliv na světě a věděla, že s trochou snahy se nechá svést. Zblízka se mu podívala do krásných šedomodrých očí a odpověděla: ,,Je mi jasný, že je to chyba, ale strašně Vás chci a i když si to nechcete přiznat, Vy mě chcete taky... Nikdo to nezjistí a co oči nevidí, to srdce nebolí."
Marek byl z její blízkosti naprosto mimo. Už nezvládl uvažovat mozkem a přitiskl své rty opět na její. Dřív, než ale Markéta stihla zareagovat, se ozvalo klepání na dveře.
Marek se rychle odtáhl, sedl si na židli za stůl a potichu, ale se značným nesouhlasem v hlase pronesl: ,,Kterej debil sem teď leze?"
Markétu jeho rozčilení pobavilo, zasmála se, otočila se a ve dveřích se ještě rozloučila otázkou: ,,Můžeme to dořešit zítra po škole, pane učiteli?" Protože Marek na otázku nezareagoval jinak než úsměvem, odpověděla si sama: ,,Dobře, tak v 5 mě tady máte. Zatím nashle."
A vyklouzla ze dveří, kterými málem srazila svou třídní učitelku. Pozdravila ji a chtěla odejít, ale zvědavá učitelka začala zkoumat, co tam dělala.
,,Potřebovala jsem něco dovysvětlit kvůli jednomu projektu z občanky... A teď už musim běžet nebo mi na intru propadne večeře a budu ohladu. Nashledanou."
Vždycky měla svou třídní ráda, ale touhle nečekanou návštěvou u Marka jí naštvala. Vždyť ta šílená ženská ani neví, co právě zkazila, říkala si Markéta...

,,Dále!", zavolal Marek protivně směrem ke dveřím, ze kterých před pár vteřinami odešla Markéta. Do kabinetu vstoupila jeho kolegyně, veselá jako vždy. Byla milá a měl ji i docela rád, ale občas byla neskutečně zmatená.
,,Ahoj Marku, neviděls náhodou moji třídnici? Ve sborovně není a já už nevím, kde ji mám hledat."
Vysvětlil jí, že třídnice opravdu nekrade a netuší, kde může být, a vypakoval ji z kabinetu.
Pak si sbalil své věci a jel domů.

Celou cestu si v duchu nadával, že se zachoval tak nezodpovědně. Vždyť nebýt nečekané návštěvy jeho kolegyně, nejspíš by se s Markétou vyspal. Se studentkou a navíc ve škole. Přemýšlel, jak se vůbec mohl chovat takhle nedospěle. Jak mu mohla osmnáctiletá holka zamotat hlavu? Vždyť je to ještě dítě. Ale ona se nechová jako dítě a už vůbec jako dítě nevypadá. Uvědomil si, že když jsou spolu, je to spíš on, kdo je jako malý kluk. Směje se s ní snad každé kravině a nevadí mu to. Tohle své já měl mnohem radši, než toho dospělého a zodpovědného manžela, kterým byl doma.
I když si to odmítal přiznat, šíleně se těšil na další den s ní...