Under Pressure | Ben Hardy

023

Doktor přišel k nám a my všichni jsme naráz vyletěli ze židlí, na kterých jsme do teď seděli.
,,Vy jste rodina Laury Bayer?" zeptal se lékař.
,,Ano, to jsme. Jak to dopadlo?" odpověděla její máma.
,,Moc mě to mrzí, ale nepodařilo se nám zachránit jeden plod. Druhý jsme zachránili, ale slečna nebude moci létat letadlem, pokud bude chtít, aby plod přežil. Jinak operace se povedla. Vnitřní krvácení jsme zastavili. Teď si chvíli poletí na JIP, takže pokud za ní budete chtít jít, tak po jednom. Myslíme si, že k této nešťastné události došlo kvůli nadměrnému stresu, málo jídla a málo spánku. Tělo, které mělo vyživovat dvojčata, tohle prostě nezvládlo. Teď už musím jít. Nashledanou." lékař odešel.
Eva a Robert, rodiče Laury a Viktora, se na mě nevěřícně podívali.
,,Ty si věděl o tom, že je těhotná?" zeptala se mě Eva.
,,N-ne, netušil. A vy?" zeptal jsem se zase já.
,,Taky jsme to netušili. Ale co teď bude? Ještě musí udělat zkoušky, aby dokončila školu." strachovala se Eva.
,,Myslím, že to já nějak zvládnu zařídit. Na fakultě mám známe." uklidnil ji Robert.
,,Kdo půjde první k Lauře?" zeptal se všech Viktor.
,,Dáme si nějaké pořadí, co říkáte?" promluvil Robert, my ostatní jsme jen kývli.
,,Tak první půjde máma, potom táta, po tátovi půjdu já a jako poslední Ben, protože tady beztak bude chtít zůstat, aby byl u toho, až se Laura probudí. Nějaké námitky?" Viktor nám vylíčil jeho plán. Nikdo nic neříkal.
,,Tak já jdu za ní." zvedla se Eva a vydala se k ní do pokoje.
Já, Viktor a Robert jsme zůstali sedět.
,,Doufám, že víš, že tě nepodvedla. Ona taková není. Opravdu tě miluje a tohle by ti nedokázala udělat." řekl mi Viktor.
,,Vím, ani nevím, proč jsem věřil těm novinám. Kluci na ni byli taky pěkně naštvaní, jediná Lucy se jí celou dobu zastávala. Choval jsem se jako vůl." všechno na mě dolehlo a zase jsem se rozbrečel.
,,Jo, to nejspíš jo. Co tě přimělo změnit názor?" do debaty se přidal Robert.
,,Asi před týdnem k nám přišel jeden kluk, který ty fotky fotil. Poprosil ho o to jeho kamarád Nathan, se kterým se Laura "líbala" a řekl nám všem, jak to celé vlastně bylo. Hned potom jsme jeli s klukama dát Nathanovi do huby." řekl jsem a trošku jsem se uklidnil.
,,Co teď budete dělat, když Laura nesmí létat? Do Česka s náma může jet autem. Do Anglie by se teoreticky taky mohla dostat autem a trajektem, ale je to moc dlouhá cesta a mohlo by jí to oslabit." řekl Robert. Měl pravdu, co teď bude?
,,Já vůbec nevím. Ani nevím, jestli se ke mně bude chtít vrátit a jestli mi odpustí, že jsem jí nevěřil." odpověděl jsem a začal jsem přemýšlet o tom, co bude dál. Přemýšlel jsem asi moc dlouho, protože vedle mě místo Roberta najednou seděla Eva.
,,Jak ses sem vůbec tak rychle z Anglie dostal?" zkoušela se mnou navázat konverzaci Eva.
,,Queeni mi půjčili jejich soukromé letadlo, protože jinak bych se sem dostal asi až zítra odpoledne a to bych asi nevydržel." byl jsem jim za to vděčný. Eva jenom chápavě kývla a nejspíš nad něčím přemýšlela.
,,Přijedou sem i ostatní? Myslím, že Laura by je ráda viděla. Pořád mluvila o Lucy. Myslím, že jí taky jednou volala." Viki mi položil otázku, na kterou jsem pořádně neznal odpověď.
,,Nevím, zítra jim kdyžtak zavolám. Ale jak je znám, tak i kdyby neměli čas, tak kvůli Lauře si ho udělají." usmál jsem se.
,,Půjdu si koupit kávu. Chcete někdo něco?" zeptal jsem se. Nikdo nic nechtěl. Zrovna vyšel z pokoje Robert, kterého jsem se taky zeptal, ale taky nic nechtěl. Jelikož na patře nebyl žádný automat, tak jsem si musel zajít do bufetu pro kávu, takže mi to trvalo trošku déle, protože jsem si tu kávu musel vypít tam.
Když jsem přišel zpátky, tak jsem mohl jít rovnou k Lauře, protože Viktor už byl venku.
,,Budete tady, nebo pojedete domů." zeptal jsem se jich.
,,Nejspíš pojedeme domů a ty? Budeš tady nebo pojedeš na hotel?" Eva se mě zeptala.
,,Dnes přes noc budu tady, zítra si budu muset najít nějaký hotel." řekl jsem. Robert se podíval na Evu a kývl na ní.
,,Jestli nemáš objednaný hotel, tak můžeš být u nás. Dej nám kufr, my ho vezmeme domů a ty tady můžeš zůstat s Laurou. Zítra ráno bysme za tebou přijeli." Robert mi navrhl svůj plán, se kterým jsem souhlasil.
Otevřel jsem dveře k Lauře do pokoje. Spala a byla strašně bílá a i když spala, tal vypadala unaveně. Sedl jsem si na židli vedle postele a chytil jsem ji za ruku.
,,Ahoj zlato, sice nevím, jestli mě slyšíš, ale stejně ti to řeknu." spustil jsem.
,,Já vím, že jsem na tebe byl hnusný a omlouvám se ti. Nevím, proč jsem věřil nějakému bulváru a nenechal jsem si to raději vysvětlit od tebe. Kluky to taky strašně mrzí. Ani nevíš jak moc. Tyhle dva týdny byly ty nejhorší v mém životě. Už tě nikdy, opakuji nikdy, nenechám odejít. Teď to budeme mít trošku těžší, ale potom nás čeká ten malé štěstí, co čekáš. Zítra zavolám klukům, určitě by chtěli vědět, jak jsi na tom. Třeba za tebou i přiletí, co říkáš? Chci, abys věděla, že tě miluju víc, než cokoliv na světě." po skončení tohoto monologu jsem ji políbil na čelo. Hlavu jsem položil na postel a nějak jsem zvládl usnout.
V půlce noci jsem se ale probral.

Netuším, co mě to napadlo, ale Laura je těhotná, jeej. Bude malý Hardy. Hádám, že tohle jste asi nečekali, co?❤

Odpustí Laura Benovi?

-A