Lyžařský výcvik

Večer 1. část

...,,Bylo to skvělé" hodnotila jsem dnešní lyžování, které jsem si, jak už jsem říkala, neuvěřitelně užila.

,,To teda, nechápu, proč se tomu víc nevěnuješ, podle mě bys byla mega dobrá!" hodnotila Adell zase mě.

,,Je to těžký...nevím, jestli by to nebylo moc na mou nohu..."

,,Lyžuješ celou zimu a na nic si nestěžuješ" řekla Anička a plácla sebou na postel. Byly jsme už u sebe na pokoji.

,,Jdu první do sprchy ok? Stejně jsem tu z vás vždy nejdřív" řekla jsem, vzala si vše potřebné a zavřela se do koupelny. V zrcadle jsem se zase usmívala. Moje tváře byly, jak jsem říkala, spokojeně červené. No, když jsem se osprchovala a oblékla do pohodlného oblečení, vyšla jsem k nám do pokoje a zhluboka jsem se nadechla. Bylo to úžasný. Měla jsem tak krásný pocit. Takový mám jen po pár věcech a jedna z nich je lyžování.

,,Co budeme do večeře dělat" zeptala se Emma, když Anička zalezla do koupelny.

,,Půjdu asi za Vojtou" řekla Emma vesele.

,,Tak to jo...co ty Adell, půjdeš za Jirkou?" zeptala jsem se.

,,Asi ne...když bude chtít, přijde sám"

,,Jo, tak já se pak ještě zeptám, co s Aničkou..." řekla jsem a svalila se na postel.

,,Dneska musíme něco provést!" vylezla Anička z koupelny.

,,Jo, tak pojď, jdem za klukama. Adell, kdyby Jirka nepřišel, tak přijď ok?" houkla jsem na ni a když odpověděla, zavřela jsem dveře. Dvě holky si to poskakovaly chodbou. Myslím, že každé se v hlavě rýsoval plán.

,,Čau kluci!" otevřela Anička bez zaklepání a pak jako by zkameněla. Kluci, to jako Oliver a Alex neměli trička.

,,Hej!" řekl Oliver a my se začaly tlemit. Jako myslím, že tohle bude pro Aničku zážitek na celý život.

Protože Anička pořád stála ve dveřích, protáhla jsem se a sedla si na nejspíš Oliverovu postel.

,,Jelikož je teď půl pátý a dnes máme večeři v půl sedmý, tak máme dvě hodiny na to, abychom něco provedli" řekla jsem a pak už si ke mně sedla i Anička.

,,Ale co?" zeptal se Jonáš.

,,Přemýšlej" navrhla mu Anička. No po pár minutách usilovného přemýšlení měl Oliver nápad.

,, Co takhle nahrát na někoho, že se nám, teda jako někomu z nás líbí?" otázka zněla divně, ale my ji pochopili.

,,Ale kdo?" zeptala jsem se. Všechny zraky zůstaly přilepené na mě.

,,Tak koho?" zeptala jsem se, protože jsem pochopila, že to budu já.

,,Hmmm, co třeba Jarouš?" zeptala se Anička. Jo, s Jaroušem je sranda, v sekundě a tercii mě k němu furt dávali, ale já ho nemusím. Mám vedle něj skříňku a to už v bohatě stačí!

,,Ne! To ani omylem!" vyštěkla jsem.

,,Tak počkej..." nechtěli na mě být asi moc zlý.

,,Miky!" napadlo najednou Alexe. A i když, Miky je v pohodě kamarád. Když jsem se nad tím tak zamyslela, mohlo to být horší.

,,Tak ok...doufám, že toho nebudu litovat..."

,,Nebudeš" drkl do mě Kuba.

,,No, doufejme..."

,,Hej Niky? Víš, co bys mohla?" zeptala se mě Anička.

,,Netuším"

,,Namalovat si alespoň řasy a třeba i něco víc...abys už nevypadala na 14..." řekla.

,,Já, že vypadám na 14!" vykřikla jsem.

,,No to snad nemyslíš vážně!" křičela jsem do smíchu kluků.

,,Jestli vypadám na 14, tak mě teda namaluješ a uvidíme!" vykřikla jsem naposledy a tím zastavila smích.

,,Tak pojď!" vzala mě za ruku a táhla mě k nám na pokoj.

,,Sedni si na postel a nebo si vytáhni, jestli něco máš!" rozkazovala Anička, když jsme přišly na pokoj. Adell tam nebyla, tak šla asi za Jirkou. Já se šla kouknout do hygienické kapsičky a tam pár malovátek, nebo jak se tomu říká našla. Anička celkem malovat, nebo líčit obličeje umí, takže jsem věděla, že to dopadne dobře. Sedla jsem si k ní na postel a ona začala líčit. Nebo spíš mi něco napatlala na obličej a pak až začala líčit. Udělala mi řasenku, malé linky, namakeupovala ( nevím, jak se to píše) a pak mi dala na pusu lesk. Po asi 15 minutách, stála před zrcadlem jiná holka, než jakou každý znal. Bylo to divný. Já byla divná. Nebo spíš jiná.

,,Páni, děkuju Aničko, uznávám, že teď vypadám starší!" řekla, jsem. Měly jsme ještě půl hodiny času a tak jsme se vydaly zpět ke klukům na pokoj. Nejdřív mi ale Anička nakázala si rozpustit vlasy a vzít si hezké tričko. Teď před zrcadlem stála skoro nějaká primadona s krásným tričkem a vlnitýma vlasama, o namalovaném obličeji nemluvě.

,,Ondra bude koukat!" řekla Anička a táhla mě zase ke klukům.

,,Omg, Niky!"vykulil oči Jonáš, když mě viděl. Na pokoji byli i kluci Miky, Mates a Ondra. Nikdo se ale nezmohl na slovo.

,,Hej! Jsem to pořád já, ale s make-upem!" řekla jsem a sedla si vedle Mikyho. No, aby ten vtípek opravdu vyšel...

Tak co myslíte! Já myslím, že to ujde...

- Niky