Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola V.

Markéta nedočkavostí skoro nemohla usnout. Byla strašně šťastná, že konečně poznala, jak úžasně Marek líbá, ale zároveň taky dost naštvaná, že se nestihli dostat dál. Těšila se, až ho zítra konečně uvidí a dostane to, co chce už od začátku.

Ráno se probudila po noci plné sladkých snů o něm a nezbývalo jí nic jiného než doufat, že realita bude stejně krásná.
Rozespale se zvedla z postele, uvařila si kafe a šla si nachystat věci do školy. Když se podívala na rozvrh, uvědomila si, že s ním ještě bude muset přežít jednu společnou vyučovací hodinu, dokonce rovnou tu první.
Rozhodla se, že si prostě sedne úplně dozadu a bude se snažit tvářit co nejvíc neviditelně, aby ho moc neznervózňovala.

Plán s neviditelností jí ale moc nevyšel, protože na první vyučovací hodinu přišla pozdě, ostatně jako téměř na každou ranní hodinu. Předpokládala, že jí bude Ema držet místo někde vzadu, ale ta překvapivě seděla v první řadě a vesele na ni mávala. Markéta se omluvila za pozdní příchod a šla si sednout k Emě, která se na ni začala z legrace šeptem zlobit: ,,Nemůžeš aspoň jednou za rok přijít včas?"
,,Promiň, nestíhala jsem. Proč sedíme takhle blbě? To nemůžeš vybrat ňáký místo aspoň trošku vzadějc?"
,,Nemůžu, nejseš jediná, kdo přišel pozdě. Zaspala jsem." Zasmála se Ema. Markéta si nachystala na lavici sešit a zbytek hodiny se snažila předstírat, že vůbec neexistuje.
Marek už nebyl tak nervózní jako minule, ale stejně se celou hodinu snažil s ní nemluvit a radši ani nenavazovat oční kontakt. Bál se, aby si někdo nevšiml, že se k ní chová jinak než k ostatním. Možná byl trochu paranoidní, ale říkal si, že je to pořád lepší než neopatrnost. Věděl, že kdyby si někdo začal myslet, že s Markétou spí, školní tamtamy by to brzy roznesly a za pár dní by o tom vědělo celé město. Pro něj by to nejspíš znamenalo vyhazov a rozvod, což nemohl riskovat, takže předstíral, že Markétu nevidí, a byl šťastný, že ona se chovala stejně.
Zbytek hodiny se Marek snažil soustředit na výklad a Markéta předstírala, že ji téma hodiny velice zajímá.
Přesto se oba nemohli dočkat zvonění a hlavně večera, který poprvé stráví spolu...

Po poslední vyučovací hodině opět počkala pár minut, než spolužáci opustí školu, a pak znovu zaklepala na jeho kabinet.
Vkročila dovnitř a už ode dveří se na něho svůdně usmívala. Tentokrát už nemusela předstírat, že potřebuje s něčím pomoct, ani ho nemusela složitě svádět.
Jakmile vstoupila, Marek zamířil rovnou ke dveřím a zamkl kabinet. Pak si stoupl těsně před Markétu, zblízka se jí podíval do očí a políbil ji. Nijak opatrně nebo něžně, ale vášnivě a hluboce. Markétě bylo v tu chvíli jasné, že ji chce snad ještě víc než ona jeho, a spokojeně mu začala polibek oplácet. Soustředili se pouze jeden na druhého a odmítali myslet na to, co bude zítra.
Po chvíli trochu zvolnili a celí rudí se od sebe odtrhli, aby se mohli na chvilku nadechnout. Marek mezitím Markétě stáhl tričko a prohlédl si ji. Byla ještě krásnější, než si kdy dokázal představit. Opět se na ni přitiskl a už tolik nespěchal, uvědomil si, že pro sebe mají celý večer. Začal ji jemně kousat do krku. Markéta zavzdychala a ještě více se na něho nalepila. Jejich rty se opět spojily a Marek jí zkušeně rozepl podprsenku.
Pomalu sunul své horké rty na její krk a postupoval až k bradavkám. Markéta se nemohla ubránit tichému zasténání a Marka potěšilo slyšet, jak moc po něm touží. Odtáhl se, sundal triko i sobě a jemně ji kousl do rtu. Markéta hladila jeho mužná široká ramena a svalnaté ruce a nemohla se ho nabažit. Zároveň cítila, jak moc je vzrušený.
Rozepla mu rifle a nahmatala jeho chloubu. Něžně ji vzala do jedné ruky a začala energicky pohybovat dlaní.  To už konečně zasténal i Marek, který jí zrovna stahoval sukni. Zajel jí rukou pod krajkové kalhotky. Potěšilo ho, jak je z něho vlhká. Pomalu do ní vsunul jeden prst a ona mu šla pánví naproti. Pomalu ji dráždil a Markéta byla v sedmém nebi.
Po chvíli se odtáhla, klekla si a vzala si Marka do pusy.
Přál si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Díval se jí do očí a přemýšlel, jaké má štěstí, že je tady Markéta zrovna s ním. Připadalo mu jako zázrak, že ze všech mužů, které mohla mít, si vybrala zrovna jeho.
Pomohl jí vstát, vyndal z kapsy u kalhot kondom a nasadil si ho. Pak položil Markétu na stůl.
Nemohla se dočkat, až ho ucítí v sobě. Políbil ji a něžně do ní zajel. Začal se pomalu pohybovat a tiše vzdychat. Markéta mu vycházela vstříc a užívala si to spojení skoro víc než on. Čím víc zrychloval, tím hlasitěji sténala. Marek jí rukou zacpal pusu, aby ji nikdo neslyšel, přestože už škola byla nejspíš prázdná. Nemohl se jí nabažit a přál si, aby mohli zůstat takhle spojeni navěky. Ani Markéta nechtěla přestat.
Po pár minutách si všimla, že Marek už je dost vyčerpaný, a odstrčila ho. Položila ho na chladnou zem a sedla si na něho. Rytmicky se pohybovala a vychutnávala si krásné spojení dvou horkých těl. Zrychlovala pohyby a vzdychala hlasitěji a hlasitěji. Markovi už bylo v tu chvíli úplně jedno, jestli je někdo uslyší.
Pak Markéta ucítila, že se blíží k zaslouženému vrcholu. Prohla se v zádech a celým tělem se křečovitě přitiskla na Marka. Ten ji o chvilku později následoval. Prožívali spolu ten nejkrásnější moment nalepeni jeden na druhého a oba skrytě doufali, že to nebylo naposledy...

Ještě dalších pár minut leželi v těsném objetí, Marek hladil Markétu po zádech a nechávali doznít právě prožitý orgasmus.
Markéta se na něho zadívala a přerušila ticho otázkou, na kterou se bála znát odpověď: ,,Lituješ toho, co jsme právě udělali?"
Marek se nad odpovědí trochu zamyslel a pak řekl: ,,Ne... i když seš asi moje největší životní chyba." Usmál se a pokračoval: ,,Bylo to skvělý a nechci, aby to tím skončilo. Ale nikomu o tom nesmíš říct. Opravdu nikomu. Neumíš si ani představit, jakej by z toho byl průser..."
Markéta spokojeně přikývla a byla radostí bez sebe. Bála se, že ji Marek bude brát jenom jako jednorázovku a hned se na ni vykašle, což ale on neudělal. Usmála se, vstala a pomalu se začala oblékat.

Rozloučili se posledním vášnivým polibkem a odešli ze školy, sice každý jiným vchodem, ale s úplně stejnými myšlenkami v hlavě...